Nebýt druhé světové války, rozdělovala by zřejmě ještě dnes Chřiby na dvě části dálnice. S myšlenkou jejího vzniku přišel v roce 1937 ve své vizionářské knize Budujeme stát pro 40 000 000 lidí zlínský průmyslník Jan Antonín Baťa.
„Tato silnice prorazí isolační hradby, které oddělují Čechy od Moravy a Moravu od Slovenska, hradby, jimiž dřívější rakousko-uherské vlády úmyslně nikdy nevedly žádné silnice. Tato cesta bude spojovati místa hospodářsky důležitá s místy plnými přírodní krásy a bude po dlouhá desetiletí chloubou celého národa,“ píše Baťa ve své knize.
O pár let později se autostráda spojující západ a východ republiky skutečně začala stavět, vše ale zastavily válečné události.
Na nejvíce pozůstatků budované dálnice lze dodnes narazit v krajině Chřibů. ̈
„Dochovalo se v nich přes třicet stavebních objektů, které stále budí pozornost turistů,“ přiblížil Pavel Zrna.
Ten je spolu s Bořkem Žižlavským autorem nové publikace Chřiby s podtitulem Stopami dálnice, která okolnosti vzniku páteřní silnice sleduje.
Stavba dálnice negativně zasáhla do života obcí
Přestože s plány na vznik dálnice z Chebu přes Prahu, Brno a celé Slovensko až na Podkarpatskou Rus v celkové délce téměř tisíc kilometrů přišel Baťa, po Mnichově a zabrání Sudet se jich ujal stát.
„Vyměřování začalo v roce 1938, první výkopové práce vypukly v lednu 1939. V pohnuté době mělo jít o ukázku síly národa,“ nastínil Zrna.
Po nacistické okupaci Československa převzala stavbu třetí říše. Pracovalo se především na dvou úsecích: mezi Prahou a Jihlavou a právě v Chřibech v lokalitě od Zástřizel po Novou Dědinu.
Do života obcí kolem vznikající dálnice její stavba výrazně zasáhla. A většina místních ji vnímala hodně negativně.
„Například v barákových táborech u Zástřizel bydlelo více dělníků, než bylo lidí v dědině, navíc působili pořádkové problémy. Starousedlíkům se pochopitelně nelíbilo ani vyvlastňování zemědělské půdy,“ vysvětlil Zrna.
Zatímco české zárodky Baťovy dálnice později stavbaři využili při vzniku dálnice D1 a samostatných monumentů z ní tak příliš nezbylo, v Chřibech jich stále zůstává více než dost. Přehlédnout nejde především nedokončené mosty u Kostelan nebo zmíněných Zástřizel.
„Některé už byly téměř hotové. Mají dokončené zábradlí i omítku se vzorkováním,“ přiblížil Zrna.
Na výrazné torzo mostu lze narazit také při pěší vycházce z Bunče na Brdo.
„Jde o vysoké betonové stěny ve svahu bez překladů a zábradlí. Na první pohled celá stavba ani jako most nevypadá,“ poznamenal Zrna, který se sbírání informací o dálnici věnuje zhruba patnáct let.
Konec prací přišel v roce 1942
Dálnice byla projektována narychlo. Zatímco na některých místech tak už stály dokončené mosty nebo propustky a chybělo jen položit asfalt, o pár kilometrů dál se projektanti prali s kopcovitým terénem a přemýšleli, jak do něj silnici vůbec zasadit.
„Je na tom krásně vidět chaotický duch tehdejší doby,“ připomněl Zrna.
Stavba dálnice se v Chřibech definitivně zastavila v roce 1942. Kvůli válce už se nedostávalo stavebního materiálu ani dělníků. Ti často museli zamířit na nucené práce do Německa. Podobně dopadla i výstavba takzvané Hitlerovy dálnice z Vratislavi do Vídně. Obě ambiciózní stavby se měly křížit poblíž Brna.
„Buďme rádi, že to tak dopadlo. Dálnice měla totiž Chřiby rozčísnout na dvě poloviny. Jejich ráz by tak byl úplně jiný, než jak ho známe dnes,“ doplnil Zrna.
