I když rodák z Bystřice pod Hostýnem patřil mezi nejúspěšnější české portrétisty druhé poloviny 19. století, brzy po jeho smrti se na něj zapomnělo. Aspoň v jeho rodné zemi. Na Západě a zejména v sousedním Německu je to jinak.
V tamějších vyšších kruzích byl velmi oblíbený. Skoro čtyřicet let strávil v Mnichově, kde patřil k vyhledávaným malířům. Komunistický režim se mu za to při tvorbě nových učebnic o pokrokovém umění „odvděčil“ ignorancí.
Nebýt faktu, že se Ondrúšek společně s Alfonsem Muchou či Jožou Uprkou zasadil přímo v Mnichově o vznik ryze českého uměleckého spolku Škréta, z kulturních dějin národa by možná zmizel nadobro.
Celoevropský význam malíře takzvané mnichovské školy, od jehož narození letos uplynulo 160 let, připomíná výstava s názvem Z lásky k umění František Ondrúšek (1861–1932). K vidění je do konce října ve výstavních prostorách zámku v Bystřici pod Hostýnem.
František Ondrúšek pocházel ze skromných hanáckých poměrů, které ho naučily pokoře, pracovitosti a neokázalému životu. Zřejmě i proto nepatřil do kategorie umělců, kteří rádi riskují a snaží se šokovat novými postupy.
„Patřil ke konzervativnímu proudu a vydržel u toho celý svůj umělecký život,“ říká kurátorka bystřické výstavy Marie Heczko, která je autorkou zatím nejrozsáhlejší připomínky výtvarníka s nepřehlédnutelným talentem i osudem.
 |
Ondrúškovo umění jako první objevil, rozvíjel a podporoval profesor olomouckého gymnázia, etnograf, spisovatel a malíř Jan Havelka. Po studiu v Olomouci a krátké studijní epizodě na pražské akademii, která v Ondrúškově době neměla zdaleka takovou prestiž jako dnes, se začínající malíř vydal do Vídně a následně do zmíněného Mnichova.
Právě v bavorském městě, tehdejší zářící metropoli evropského umění, nalezl mladý umělec svoji cestu v portrétování. Portrétování pro něj bylo dobrou volbou a sázkou na jistotu. „Nejdříve mu pomáhalo vydělávat si na studia, později ho zcela proslavilo,“ podotkla Heczko.
Proslavil jej portrét německé herecké hvězdy
Jednou z klíčových postav v Ondrúškově umělecké dráze byl herec a intendant Possart, jenž patřil k hvězdám meziválečného Německa. Ondrúšek vykreslil Possartův portrét natolik působivě, že jich musel na zakázku dalším zájemcům namalovat ještě několik.
„Podobizny slavných osobností otevřely Františkovi, jenž začal být označován nejen v uměleckých kruzích za mnichovského malíře českého původu, dveře k velkému mezinárodnímu úspěchu,“ líčí Heczko.
„O zakázky od zámožných lidí rázem neměl nouzi. Cestoval a tvořil v Benátkách, Florencii a Bretani, všude tam namaloval velmi působivá díla,“ dodala.
V roce 1913 si Ondrúšek vybudoval ateliér v rodné Bystřici pod Hostýnem, postihla jej však nervová choroba, se kterou se léčil v mnichovském sanatoriu. Do svého regionu se tak definitivně vrátil až v roce 1920 a s manželkou se usadili ve vesničce Rusava.
Na sklonku života se s oblibou věnoval národopisným studiím z Valašska a Slovácka. František Ondrúšek zemřel v roce 1932 ve věku 71 let.
Obraz dostane nové jméno
Jeho o několik let mladší žena po jeho smrti upadla do finanční nouze a svízelnou situaci několikrát vyřešila prodejem obrazů. Desítky Ondrúškových děl jsou proto dnes nedohledatelné, řada z nich putovala k milovníkům umění do Japonska či USA.
Jedno výjimečné plátno se zajímavým osudem se však dodnes dochovalo. Velkoformátový obraz z roku 1903 byl až do letoška znám pod názvem Podobizna dámy. Dílo v temných barvách, jež bystřickému muzeu zapůjčila Národní galerie v Praze, dostane po návratu do metropole nový název Podobizna mé ženy.
V prostorách bystřického zámku je k vidění výstava věnovaná zdejšímu rodákovi, malíři Františku Ondrúškovi. Na snímku jeho autoportrét.
Přesně tak obraz pojmenoval jeho autor. O změnu se postarala Heczko, když při kompletaci zapůjčených děl doložila, že na náhledovém snímku obrazu Národní galerie v Praze je malířova manželka.
„Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie, získala obraz již v roce 1909 nákupem z výstavy. Jedná se o jediné dílo od Františka Ondrúška, které vlastníme. Až do zjištění Marie Heczko nikdo nevěděl, kdo stál malířovi modelem,“ upozornila ředitelka Sbírky umění 19. století a klasické moderny Národní galerie v Praze Veronika Hulíková.
V Bystřici ukazují ojedinělou kolekci
Obraz Podobizna mé ženy ukazuje podle kurátorky vyjádření Ondrúškova obdivu k manželce.
„Umělec nechává ženu vyniknout na velkém plátně, vše nakonec podtrhuje honosný rám,“ popsala Heczko. Obraz nedávno prošel náročnou obnovou restaurátorů z Národní galerie a je součástí bystřické výstavy.
Kurátorka Heczko dala za téměř rok a půl dohromady ojedinělou kolekci, do níž nakonec přispěla i obrazem z vlastní soukromé sbírky. Výstava nabízí celkem jednatřicet Ondrúškových olejů, dvacet pastelů, patnáct kreseb, čtyři akvarely, tři tempery a jedno dílo vytvořené kombinovanou technikou.
„Menší výstava Ondrúškových děl se už dřív v Bystřici uskutečnila, ta letošní ji však svým rozsahem překonala,“ zmínila Hulíková.
