To bychom žili jako v Alpách. Souvisí fakt, že se Beskydy snižují, s jejich podložím? Říká se, že je pořád v pohybu...
Rozhodně. Beskydy jsou velmi mladé pohoří a krajina se pořád vyvíjí a pracuje. Z původních pěti kilometrů nám zbylo 1 300 metrů, které má dnes nejvyšší vrchol. Prakticky v celém podzemí Beskyd jsou zvláštní světy pseudokrasových jeskyní. Podloží tvoří vrstvy na sebe naskládaných břidlic a pískovcové bloky. A protože břidlice saje vodu a smrskává se, když vysychá, ty bloky se po ní sunou a vznikají prostory. Dá se do nich vstoupit, jenže pro laika je to neskutečné riziko. Kdykoliv může přijít zával. Jedna taková jeskyně je blízko Pusteven a má zavalený vchod, což byla otázka okamžiku.
Říkáte, že Beskydy jsou poslední živé hory, jak to myslíte?
Mají své hospodáře, a tím jsou unikátní. Lidé ze zdejších hor nikdy neodešli a díky tomu, jak jsou zarputilí, houževnatí a pracovití, hospodařili po svém i navzdory socialistickému družstevnictví. A dělali to dobře. Kosili louky, pásli ovce a věděli, jak nakládat s lesem.
Jsou tady i dnes?
Samozřejmě, to díky nim jsou v Huslenkách orchidejové louky, máme tady vzácné druhy hmyzu a rostlin. Oni vědí, co dělají, a na to, jak krajina vypadá, jsou pyšní. To je nejlepší, co může být. Ale ubývá jich. Stárnou a mladí se nehrnou, aby to po nich převzali, což znamená, že Beskydy se budou měnit. Pozemky skupují nebo si pronajímají velcí zemědělci, kteří na ně pošlou techniku. Ta poseče desítky hektarů za den, zvířata nemají čas před ní utéct a brouci, housenky a motýli skončí smotaní v balících sena. V jiných CHKO se tak hospodaří už dávno, u nás se zatím dařilo udržovat staré způsoby.
Léta se odborníci snaží o trvalý návrat velkých šelem, jsou i další kriticky ohrožené druhy?
Momentálně třeba tetřev. V Beskydech byla jedna z nejlepších lokací pro rozmnožování, ale protože se krajina měnila, jeho populace se zhroutila a nezotavuje se. Proto se vysazují uměle. Lesy ČR mají svou odchovnu a snaží se změnit hospodaření v lesích tak, aby jim vytvořili co nejlepší podmínky. Podobný projekt je i na polské straně, takže možností, jak se mohou vrátit, je několik. A to by v tom byl čert, aby si tady aspoň někteří nenašli své hnízdiště. Zdejší lesy a lesní druhy zvířat jsou to nejlepší, co máme. Zůstaly tu druhy, které potřebují klid, skoro prales. Například v Bílých Karpatech jsou zase druhově bohatší louky.
CHKO Beskydy vznikla v roce 1973. Jak se ochrana krajiny mění v čase?
To je vázané na lidské možnosti. V minulosti jsme nemohli měnit krajinu tak rychle jako dnes, kdy jsme bohatší, máme techniku, chemii a větší možnosti. Ochrana přírody vždy trochu brzdí ten tlak, který vyvíjí člověk. Využití krajiny se ale mění. Jeden z důvodů, proč CHKO vyhlásili, bylo to, že když na Ostravsku zabrali kus krajiny pro těžbu uhlí, museli udělat zemědělskou půdu jinde. A dělali ji v Beskydech, odvodňovali mokřady, káceli lesy. Bylo to šílenství. Navíc lidé na Ostravsku těžce pracovali v dolech a potřebovali odpočívat, tak se postavilo 10 tisíc chat na Frýdecku.
CHKO Beskydy
|
Teď je tlak menší?
Je stále, jen jiný. Přemýšlí se, jak dostat další lidi na Pustevny, kde postavit parkoviště. Ale už nikdo z cestovního ruchu nepřemýšlí, kolik lidí je vhodné v horách mít, aby to ještě bylo únosné a aby turisté měli kolem sebe les a ne dav. Třeba právě na Pustevnách všichni obdivují výhled, ale nikdo nepřemýšlí nad tím, kdo ho udržuje a že by tam taky nemusel být.
Má to řešení?
Musíme si ujasnit, pro koho to všechno děláme. Jestli pro stánkaře, tak přivezme ještě víc lidí. Jestli chceme, aby se každý, kdo přijede, mohl projít krásným, jedinečným místem, pak musí být počet lidí v jednu dobu omezený. A nesmí se zapomínat na ty, kteří tady žijí. I je turistický ruch omezuje a nutně začnou přemýšlet, proč oni by měli krajinu udržovat, když ani nemohou v klidu do lesa. Krajina je tady krásná, ale nebude navždy, když nebude mít hospodáře.
Umí se turisté v lesích chovat?
Jsou uvědomělejší a lépe vybavení, ale protože se jich po horách pohybuje velké množství, tak i malé procento těch bezohledných nadělá škody. Změna je i v tom, že před deseti lety by nikoho nenapadlo běhat po lese v noci. Dnes jsou na horách v zimě, v létě, v dešti i po tmě. Zvířata tak ztrácí své přirozené chování, protože je kolem nich neustále pohyb. Na Lysé hoře máme počítadla a víme, že tam ročně projde 450 tisíc lidí. Skálu, po které chodí, dřív měnilo počasí, déšť a vítr. Dnes už jsou na ní patrné víc známky ošlapu od bot. Hledali jsme hodinu, kdy kolem našich čidel nikdo neprošel. Nenašli jsme, s výjimkou dnů, kdy byla čidla zavátá sněhem.
Lesy v Beskydech postihla kůrovcová kalamita. Jak zlé to je?
To je obrovský problém. Nejen kůrovec, i václavka. Houba, která prorůstá kořeny smrků, stromy oslabí, a když je pak napadne kůrovec, nemají sílu zaplavit ho smůlou a zničit, protože už bojují s jedním parazitem. Do takového prostředí už nemá smysl vysazovat nové smrky.
Změní to zdejší lesy?
V minulosti už zmizely jilmy, před časem začaly hynout jasany, které ničí choroba v celé Evropě. Během několika týdnů ze stromu opadá kůra a zbude jen bílý kmen. Mizí smrky. Zřejmě přichází doba buků, které dřív ničila zvěř, teď jich je ale tolik, že už nejsou tak atraktivní a daří se jim. Ale i smrku se na některých oblastech daří, třeba v okolí Bílé nebo na Starých Hamrech. V nízkých polohách, jak jsme byli zvyklí, už se ale asi vysazovat nebude. Musíme sledovat přirozené procesy v lese a přizpůsobit se jim.
Vyhlášení CHKO: Nový život pro 72 obcíDo života celkem dvaasedmdesáti obcí nebo jejich částí zasáhlo v roce 1973 vyhlášení Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Beskydy. „Lidé chápali, že je třeba přírodu chránit, ale jen dokud se jich to osobně nedotklo,“ vzpomíná Jan Petřvalský, který stál u samého začátku CHKO. „Tím, že oblast zasahuje přímo do obcí, samozřejmě vznikaly větší třecí plochy než jinde, kde ji vyznačili ve volné přírodě,“ dodává. V běžném životě naráželi hlavně ti, kteří chtěli stavět. Pro rekreační chaty platila stavební uzávěra, ale i rodinné domy podléhaly přísnějšímu schvalování. Vážné problémy či protesty ovšem Petřvalský nezažil. „Lidem tehdy chyběly informace. Chodili za námi, když jsme rozmisťovali označení a vyptávali se, co to vlastně znamená,“ líčí. Když o pět let později spojila svůj profesní život s CHKO Beskydy i Danuše Bartošová, lidé už byli s její existencí smíření. „Tehdy jsme se snažili hlavně zachovat krajinu a přírodu tím, že jsme usměrňovali aktivity lidí. Podporovali jsme místní druhy rostlin a živočichů,“ říká Bartošová. Po čase se díky tomu začaly vracet některé původní druhy, které do té doby vymizely. Správa CHKO poté čelila kritice za to, že je uměle vysazuje. „To jsme nikdy nedělali, ale lidé si to myslí dodnes. Vrátila se zmije obecná i šelmy, všechno přirozeně z obnovených populací na Slovensku a v Polsku,“ vysvětluje Bartošová. Teprve v posledních letech jsou peníze na to, aby se návrat vymizelých druhů podporoval. Třeba obnovou tůní či kosením luk. (ppr) |
