Poblíž Soláně – stačí sejít trochu stranou od silnice – se otevře kus pohádkové krajiny. Žlutozelené moře trávy ve svahu obtéká ostrůvky vřesu, tu a tam se objeví zakrslý stromek či keř, všechno hraje barvami. Taková místa se dnes vidí jen málokde.
„Jsme na největším beskydském vřesovišti,“ hlásí Martin Konupka z Českého spolku ochránců přírody Salamandr v Rožnově pod Radhoštěm. Na starosti má řízení terénních prací a po letech, kdy se o území na Soláni se svými kolegy stará, se tu může rozhlížet s uspokojením.
„Když jsme tu začínali, byl to skoro les, všechno zarůstalo,“ konstatuje. Recept na zázračnou proměnu přírody cinká v ohradě o pár set metrů níže. Stádo ovcí obklopené ohradníkem tu v poklidu okusuje šťavnaté trsy trávy.
„Vozíváme je sem už asi šest let,“ povídá Konupka. „Předtím se tu louky jen kosily, teď k tomu přidáváme pastvu.“
Celé to funguje následovně. Ochránci vezmou zhruba třicetičlenné stádo ovcí, vypustí jej do krajiny a pomocí ohradníků jej přesouvají tak, aby ovce postupně vypásly celou lokalitu. Nebo alespoň její část, protože některé úseky se záměrně vynechají. Když tu svoji „práci“ dokončí, čeká zvířata převoz zase do jiné části Beskyd.
Z vymírajícího tisu se vyráběly luky. Ochranáři ho vrátí do Beskyd |
Pastevní sezona takto trvá od jara do pozdního podzimu a pro krajinu to znamená nenahraditelný přínos. Proč?
„Ovce si vybírají, co sežerou,“ vysvětluje ochranář. „Trochu to tu pohnojí, vypasou určité části a kopýtky ještě narušují drn, což prostá sekačka nedovede.“
Například u zmíněné lokality je výhoda, že vřes ovcím příliš nechutná, ale zase vypasou trávu okolo, takže má pak rostlina prostor se šířit. Podobné je to třeba s jalovcem.
Jakoukoliv louku na požádání nespásáme
Zdálo by se to jednoduché, ale je to v podstatě věda. V organizaci, logistice, ale i plánování, jak má pastva vypadat.
Tak za prvé – ovcí mají v Salamandru více než sto padesát. Jsou rozděleny do pěti stád a každé se nachází v jiné části oblasti. Zkontrolovat je všechny znamená většinou objezdit sto padesát kilometrů.
Za druhé – ač mají k dispozici sto padesát „živých sekaček“, nemohou je ochránci vypustit jen tak ledabyle kdykoliv. Naopak pečlivě plánují, do kterých míst je pošlou a kdy během sezony to udělají.
Ochránci v Beskydech zkusí pastvu na mokřadech, pomohou ohroženým motýlům |
„Lidé nám často říkají: Pojďte k nám, máme tu louku, můžete ji vypást. Ale my to neděláme, abychom ovce nakrmili, ale abychom provedli určitý typ zásahu v lokalitě v závislosti na tom, co v ní je,“ zdůrazňuje Konupka.
Svůj postup konzultuje s botaniky i entomology. Například na orchidejových loukách není možné pást na jaře, protože by ovce vzácné rostliny okusovaly.
Pak jsou území, kde se vyskytuje velmi vzácný motýl modrásek černoskvrnný. Také jemu pomáhá pastva, ale ta se musí provádět jen do poloviny června nebo pak až na podzim. Jinak by to chráněného motýla rušilo.
„Problém je, když se nám takto sejde víc chráněných druhů a my se i s odborníky dohadujeme, kdy sem vlastně můžeme přijet,“ usmívá se ochránce přírody.
Za zušlechťování krajiny je třeba zaplatit
Na každém území se zkrátka pracuje trochu jiným stylem. Nutností je ruční práce, dovážení vody ovcím, spousta lokalit je navíc špatně přístupných a autem se sem člověk nedostane. Sami ochranáři říkají, že klasický zemědělec by jejich práci považoval za naprosto neefektivní, protože by se mu nevyplatila.
V Salamandru mohou péči o krajinu provádět díky grantovým projektům a hlavně penězům od sponzorů, kterých během posledních let přibylo.
„To je dobrá zpráva, že je tady o přírodu zájem,“ uvědomuje si šéf spolku Vojtěch Bajer. „Tím, že se nám zatím daří shánět peníze a mít to prakticky jako obživu, můžeme tu práci dělat v mnohem větší šíři, než kdybychom se jí věnovali jen ve volném čase.“
Pozemky pro pastvu získávají ochránci po dohodě s majiteli. Od některých dostanou souhlas, s jinými uzavírají dlouhodobější pachtovní smlouvy. Někdy se však dostávají do paradoxní situace, kdy musejí platit za to, aby mohli zušlechťovat krajinu.
ČSOP SalamandrNezávislá profesionální organizace z Rožnova pod Radhoštěm vznikla v roce 2000. Věnuje se především hospodaření a péči o krajinu. První ovce valašky pořídili v roce 2013. Kromě pastvy a údržby beskydských lokalit se věnují i dalším projektům. Například zachování vody v krajině, sběru semínek a pěstování sazenic pro zdejší louky či podpoře návratu vzácných druhů rostlin a živočichů. Jsou autory kampaně Dárek pro Beskydy, kde dárci mohou podpořit zdejší přírodu. |
A občas chtějí majitelé takovou částku, že dohoda není možná. Souvisí to i s generační obměnou vlastníků pozemků v Beskydech. Původní hospodáři měli větší pochopení, jejich nástupci už nemají k pozemkům takový vztah.
„To ale nechci generalizovat,“ zdůraznil Bajer. „Jen občas narazíme na lidi, kteří mají představu, aby jejich půda vypadala jako anglický trávník. A to po našem zásahu opravdu nevypadá. Takže některé lokality jsme museli, i když neradi, opustit.“
Dnes Salamandr působí na řadě míst po celých Beskydech nejen na Rožnovsku a Vsetínsku, ale i v Moravskoslezském kraji. Od Hovězí přes Dolní Bečvu až po Staré Hamry. Pět stád tu jezdí kontrolovat minimálně třikrát do týdne. Dovážejí jim vodu, posouvají ohradníky.
„Nejvíce využíváme plemeno valašských ovcí, takzvaných valašek. S terénem nemají problém, jen jsou trochu temperamentnější, divočejší a mají svou hlavu. Občas se jim prostě nechce moc spolupracovat,“ říká s úsměvem Marcel Drápala, bača, který na stáda dohlíží.
„Dřív se využívaly na trojstrannou užitkovost – maso, mléko, vlnu. My je máme jen na pastvu. Vlna už není v kurzu a na mléko bychom neměli čas,“ poukazuje.
Ovce se tak stříhají jen jednou v roce na jaře. To se zároveň třídí a vybírají ty, které se budou připouštět, aby se rozmnožily.
Vlk? Chytrý nepřítel, který čeká na chyby
Vytvoří se tak stáda silných, poněkud elitnějších zvířat, ale i stádo postarších, brakovějších ovcí. Ty putují po extrémnějších plochách, kde je větší pravděpodobnost útoku vlka.
Mimochodem, tato šelma je mezi pastevci velké téma. V Salamandru mají s vlkem bohaté zkušenosti. Jako ochránci přírody si uvědomují jeho důležitost a respektují, že do Beskyd patří. Na druhou stranu už zažili situace, kdy procházeli mezi potrhanými ovcemi a prožívali lítost i vztek.
Jak se co nejlépe před vlkem chránit, je stále velkou otázkou.
Stádo ovcí se vždy po několika dnech postupně přemísťuje podle toho, jak se posouvá ohradník. Na jedné lokalitě zůstává většinou několik týdnů.
„Když vlk chce, tak ho nezastaví skoro nic,“ pokrčí rameny Konupka. Osvědčily se například vysoké sítě, které jsou bytelnější a nedají se jen tak přeskočit.
„Ale i ty nám rozhryzali,“ popsal ochránce. „Spodní lanko totiž není vodivé, tak se do něj pustili. Vlk má výhodu, že má čas, je schopen mnoho dní pozorovat stádo a pátrat po tom, kde jste udělali chybu.“
Na Starých Hamrech jednou narazili na smečku, která učila mláďata lovit. Jeden z nich, nejspíše i za cenu rány od elektrického ohradníku, vnikl do ohrady a zahnal ovce do kouta, aby plot vyvalily. Pak se rozutekly po lese, kde měli vlci skvělé podmínky pro lov.
Ovčáčtí psi by se nevyplatili
„Stále se učíme a hledáme další řešení, jak se lépe chránit,“ uvedl Konupka. „Bohužel má řada chovatelů ovce zabezpečené málo, a když se vlk naučí na těchto méně chráněných stádech, lépe se mu daří i na těch zabezpečených.“
Řešením by podle něj nebyli ani ovčáčtí psi. „Ne v našem případě, kdy máme stáda rozeseta po tak velké ploše. V každé lokalitě bychom museli mít dva, nejlépe tři psy, dvakrát denně k nim jezdit. To není v našich silách,“ říká Konupka s tím, že psi se vyplatí spíše hospodářům, kteří mají stádo na jednom místě.
Vlci se vrací do Beskyd. Ochránci mají radost, pastevci se s nimi učí žít |
Kdyby někdo procházel všechna místa, kudy ovce za sezonu prošly, byl by možná až překvapen, jak po pastvě vypadají různorodě. Vřesoviště u Soláně se třeba naprosto liší od luk v Dolním Rozpitém pod hřebenem Radhoště. Navíc ochránci nenechávají zvířata spást úplně všechno. Některé části nechají jen lehce přepást, do některých v daném roce nepustí ovce vůbec.
„V krajině tak vzniká pestrá mozaika a ta různorodost je pro nás zásadní,“ upozorňuje Konupka. „Neříkám, že by to bez nás nefungovalo, ale asi by vše postupně bylo zarostlé a jednotvárné.“
Ovce budou po Beskydech putovat až do doby, kdy začne padat první sníh. Pak je ochránci odvezou ustájit do svého centra v Rožnově pod Radhoštěm.
