Děj filmu je prostý. Velký námořník dostane od malé holčičky krasný podzimní lístek, který mu připomene jeho domov. Najednou začne přemítat, jak dlouho tam nebyl a neviděl rodiče, a ponoří se do vzpomínek. Postrčí jej to k tomu, že se do domu svých rodičů rychle vydá.
Autorce bylo inspirací vlastní přemítání o domově. „Jsem cizinka, která žije v České republice. Podvědomě mám určitě obavy o své rodiče, které nevidím tak často, jak bych chtěla,“ uvedla 29letá žena, která pochází z Běloruska. Nyní žije v Praze a živí se na volné noze jako ilustrátorka a animátorka.
S tímto námětem původně vůbec pro film nepočítala. „Ve škole jsme vytvářeli ilustrace k textu, který jsme sami napsali. Když moji práci viděl manžel, řekl mi, že je to skvělý nápad na film, což jsem si do té chvíle neuvědomila. Ale měl pravdu,“ usmívá se Baranova.
Škole je vděčná za podnětné prostředí. „Nejenže se člověk potkává se skvělými pedagogy, ale dopředu vás ženou i spolužáci, kterým se daří. Důležité jsou také kontakty, které v branži získáte,“ vysvětluje.
Zlínský student natočil film o fekálním voze, má naději na Českého lva |
Diplomovou práci obhájila loni v červnu a poté ji ještě upravovala. Odstranila hlas vypravěče, čímž více vynikla poetika obrazu. Finální podobu tak snímek získal až na začátku letošního roku.
Diváci jej na Berlinale uvidí v nesoutěžní sekci Generation Kplus určené dětem a mládeži. Festival se letos koná 70. rokem, začal ve čtvrtek a potrvá do 1. března. Představí se na něm na 340 děl.
Je to poprvé, kdy na tuto přehlídku míří film, který vznikl na zlínské univerzitě.
„Chystám se tam a těším se. Považuji to za velký úspěch, že můj film přijali. Animace je velká dřina, člověk pořád jenom něco zkouší. Tak je fajn, když nakonec něco z toho vyjde,“ uvažuje Baranova.
Jejím cílem je dostat snímek i na další festivaly. Zhlédnou jej i návštěvníci 60. ročníku Zlín Film Festivalu, který krajské město hostí na přelomu května a června.
