Oblečená v zelené vestě dlouhé hodiny přecházela sem a tam v prostoru startu. U jednoho ucha vysílačku, u druhého telefon. Mluvila s policisty, zdravotníky, dalšími organizátory i přihlížejícími. „Byla jsem taková telekomunikační ústředna,“ popisuje třiatřicetiletá žena z Kroměříže.
Přestože se ve světě burácejících motorů pohybuje už dlouho, v pátek to pro ni byla velká premiéra. Rychlostní zkoušku na tak velkém mezinárodním závodě ještě nikdy předtím neřídila.
„Navíc zrovna ve městě, kde je to naprosto specifické. Asi se to nedá srovnat s ostatními erzetami na Barumce,“ přibližuje Krásná, které se rychlá auta vždy líbila. Před lety ji na rallye Ve stopě valašské zimy přibrali kamarádi pořadatelé mezi sebe a celý den se tam starala o bezpečnost u trati. „To byla moje první pořadatelská zkušenost. Později jsem si zkusila i vedoucí roli, ale nikdy ne na tak velkém závodě.“
 |
Její práce by mohla působit jako džob na jeden večer, ale není tomu tak. Aby vše proběhlo hladce, bylo zapotřebí několikaměsíčních příprav. „Byla jsem při vyřizování povolení, absolvovala množství schůzek, bylo potřeba sehnat materiál na zabezpečení trati a taky okolo 120 pořadatelů, kteří mi budou pomáhat,“ vypočítává Krásná.
V týdnu před závodem je pak zapotřebí vše nachystat, obejít každý kout podél trati, nanečisto si vyzkoušet, jak to bude při závodě vypadat. Při samotné soutěži je to pak velký psychický nápor. Je potřeba držet si perfektní přehled o dění na trase a zároveň vyřizovat desítky požadavků. „Mám výhodu v tom, že dokážu být klidná i ve stresových situacích. Když znervózníte, začnete dělat chyby. Tím nechci říct, že to z mé strany bylo bez chybičky, úplně spokojená nejsem,“ přiznává sebektriticky.
Samotný závod však nakonec hodnotí pozitivně. To nejdůležitější se totiž podařilo splnit – nikomu se nic vážného nestalo, spokojení byli jezdci i fanoušci. „Byly tam nějaké havárky, řešili jsme jednoho zraněného diváka u Čepkova. Naštěstí nic vážnějšího. Bezpečnost je to absolutně nejdůležitější.“
Trasa, která vede centrem města, má spoustu specifik. Je k ní řada přístupových cest, uliček i zákoutí. Velmi těžké je uhlídat například prostor v okolí nádraží. Vedoucí rychlostní zkoušky se proto musí spoléhat na své dobře připravené kolegy pořadatele.
Opilí lidé na silnici? To značí průšvih
Největším strašákem je alkohol. Řada fanoušků se totiž ráda „posilní“ a někteří pak dělají problémy. „Neříkám, aby se fanoušci nebavili. Ale pokud je někdo na mraky a začne vám dělat pořádky na silnici, je z toho cítit průšvih. Navíc s postupujícím večerem to začíná být hodně konfliktní a často se obracíme na policii,“ zmiňuje Krásná, která není jedinou ženou ve vedoucí funkci v rámci Barumky. I některé další erzety mají na starosti dámy.
„Motosport už není ryze mužské prostředí. Ženské fungují i jako traktoristky či bagristisky, tak proč ne při rallye?“ A že by neměla dostatek respektu? Kdepak. „S tím není problém. Když se žena namaluje a slušně oblékne, tak ji chlapi poslechnou,“ směje se Krásná, která se v civilním povolání živí jako vedoucí prodejny.
Zajímala se i o samotný průběh a výsledky závodu, i když čas na sledování každého průjezdu neměla.
Páteční noční „šichtou“ její práce na Barumce ani zdaleka neskončila. Poté, co závodníci opustili trať, spolu s dalšími pořadateli uklízela až do pěti hodin do rána. Na spánek padlo sotva deset minut a v šest už pomáhala při chystání sobotní rychlostní zkoušky Březová. S vyhlídkou, že tu bude až do večera a práce ji čeká i v neděli na Bunči.
„Před Barumkou a během ní toho opravdu moc nenaspíte,“ povídala s úsměvem ráno při startu první sobotní erzety. Tentokrát už ne v roli vedoucí, možná i proto na ní byla vidět úleva.
Jestli si příští ročník celý kolotoč zopakuje, zatím není rozhodnutá. „Budeme mít rok na to, abychom si odpočinuli. Možná budou potřeba dva.“
