Umělecký spolek Mánes tehdy v Praze organizoval jeho první velkou zahraniční retrospektivu a v rámci programu jej kolegové pozvali i na Moravu. Strávil tady sotva půl dne, přesto se stihl zapsat do historie a doživotně si přisvojit lásku k folkloru.
„Rodin okamžitě přirovnal místní lidovou kulturu Slovácka k antickému Řecku,“ říká sochař Jan Benedík, jenž nyní Rodinovu návštěvu připomíná v galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Benedík je pravnuk slováckého malíře Joži Uprky a připomenutí Rodinovy přítomnosti v regionu měl dlouho v plánu.
O návštěvě významného francouzského představitele stylu Beaux-Arts přímo v Uprkově domě věděl od útlého věku, takže bylo jen otázkou času, kdy svůj záměr uskuteční. „Samozřejmě že většina vzpomínek, která se ke mně donesla, je spojená s bohémským životem Rodina a celé skupiny, která ho doprovázela,“ pousmál se autor.
Výtvarníky v čele s Rodinem přivedli do Hroznové Lhoty slavní malíři Alfons Mucha a Zdenka Braunerová. „Tradovalo se, že víno tehdy teklo proudem, ale z dokumentárního podání fotografií vyplývá, že se jednalo o velmi činorodou návštěvu,“ podotýká Benedík.
Faktem je, že příjezd na Slovácko a vřelé přivítání upoutalo francouzského bohéma natolik, že z další plánované cesty do Kroměříže, kde měl být přivítán se všemi poctami, nakonec sešlo.
 |
„Uprka ještě snad dvacet let po setkání naléval víno lidem ze sudu, ze kterého pil Rodin. Samozřejmě že původní víno už tam neměl,“ vtipkuje Benedík.
Francouzskému umělci nejspíš místní víno a způsob jeho originálního chlazení zachutnalo. Domů si totiž odvezl džbány s úzkým hrdlem, jež jsou typické právě pro lidovou keramiku z Moravského Slovácka. „Čepáky, jak se džbánům krajově říká, dokážou uchovat víno při stejné teplotě po několik hodin. Rodin jich měl po návratu z ranního trhu na krku několik,“ poznamenal Benedík.
Auguste RodinFrancouzský sochař, ale také grafik, fotograf, kreslíř a tiskař, s jehož tvorbou začala éra moderního sochařství. Žil v letech 1840–1917 a je považován za největšího sochaře 19. století. Jeho inspirací bylo lidské tělo. Je autorem metody marcottage, jež při tvorbě využívá plochy k efektu světla a stínu. Ve svých sochách rozkládal trojrozměrnou formu do směsice odrazů a barev, které ve výsledku působily jako impresionistické obrazy. Za nejvýznamnější dílo se považuje bronzová socha Myslitele, jež se často zobrazuje jako symbol filozofie. Jeho práce vlastní největší světové galerie, včetně Ermitáže v ruském Petrohradu či Metropolitního muzea umění v New Yorku. Mezi jeho české žáky patří Josef Kratina a Josef Mařatka, jenž stál u Rodinovy první velké zahraniční retrospektivy, kterou v Praze v roce 1902 uspořádal spolek Mánes. Na výstavě v novém secesním pavilonu v zahradě Kinských byly vystaveny hlavní Rodinovy kovové a mramorové sochy Kovový věk, Občané z Calais, Jan Křtitel či pomník Victora Huga. |
Výstava Auguste Rodin na Slovácku je výjimečná také tím, že ji tvoří převážně dosud nepublikované snímky. Rodin je na zrestaurovaných a digitálně upravených zvětšeninách zobrazen v ulicích, ve vinohradu, u pamětihodností, se zemědělci, v debatách s neznámými lidmi. Záběry jej zachycují rovněž na procházce v přírodě či při sledování krojovaných mužů na projížďce přírodou na slavnostně nazdobených koních.
S výpravou umělců cestoval i jeden ze zakladatelů české reportážní fotografie Rudolf Bruner Dvořák. Z Rodinova pobytu vytvořil tak rozsáhlý soubor, že Benedík byl na vážkách, které ze snímků má zrestaurovat.
Nakonec vybral sedmdesát fotografií, přičemž šestadvacet negativů získal ze sbírky Pavla Scheuflera, specialisty na dějiny fotografie z roku 1918. Všechny snímky doplnil citacemi z dobového tisku či vzpomínkami přímých účastníků.
Z Rodinových slov, jež zaznamenala Braunerová, je zřejmý jeho obdiv k lidové kultuře Slovácka. „Podívejte se, pravil ke mně, prohlížeje si cíp barevně vyšitého fěrtúšku štíhlé mladé krasavice, na tuto pestrost barev. Je v nich harmonie, jakou sneslo jen oko Řeků,“ tlumočila sochaře Braunerová. „Cítím, že jsem tu na antické půdě nejstarší kultury.“
Benedíkovo zkoumání osob na fotografiích přineslo i jedno velké překvapení. „Při identifikaci osobností jsem narazil také na Karla Hašlera. Jméno písničkáře, herce, textaře a skladatele, který tehdy stál teprve na začátku své kariéry, znal jen málokdo,“ upozornil Benedík.
„Hašler byl účastníkem návštěvy u Joži Uprky v Hroznové Lhotě jako řadový člen brněnského Národního divadla.“
Výstavou pro sochaře Benedíka ještě bádání nekončí. „Ještě musím zjistit identitu autora dvaceti snímků, které jsou součástí uherskohradišťské výstavy,“ naznačil.
„Jedná se zřejmě o práci amatérského fotografa z Hodonína nebo Uherského Hradiště, který moji výstavu kompletně dokumentačně i tematicky dotváří.“
