Archiv Hanzelky a Zikmunda je také svědectvím o světě, který už neexistuje

  • 0
Rozsáhlý osobní archiv cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda spravuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Mají k dispozici cestovní deníky s reportážemi i denními záznamy, negativy, diapozitivy, filmový materiál, korespondenci, nejrůznější dokumenty, účetní materiály, mapy, rukopisy.

Obyčejný průklepový papír popsaný strojopisem odshora dolů, nahoře název Tripoli a datum 25. červenec 1947. Reportáž určená pro časopis Svět v obrazech s pořadovým číslem 6 má titulek Berberské osady pod zemí. Inženýři Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v ní líčí život lidí z pouště, kteří mají svá obydlí vykopaná pod zemí.

„Nikde ani stopy po polorozbořených chýších nebo přenosných stanech berberských kočovníků. Zde se žije pod zemí,“ vypráví.

Jsou na začátku své první cesty. Mají za sebou havárii Tatry 87 v libyjské Syrtě a dvouměsíční nucenou přestávku v Tripolisu kvůli zánětu žil a vyřizování cestovních povolení.

Fotogalerie

Ani při těchto komplikacích nezanedbávají poznámky, dokumentování, fotografování, natáčení a psaní reportáží pro časopisy a rozhlasové posluchače. Naopak.

„V tu chvíli se jejich reportáže změnily. Už to nebylo o tom, jak rychle jedou a kolik toho zvládli. Najednou byli nucení se na své cestě zastavit a měli možnost podívat se i na lidi, které potkávali. Reportáže se pak staly velmi populárními a proslavily je. Přitom původně měly tvořit jen jakýsi doplněk jejich cesty,“ připomněla Magdalena Preiningerová, vedoucí Archivu H+Z.

Zikmundova systematičnost a pečlivost

Sbírka Muzea jihovýchodní Moravy dnes funguje jako doklad světa, který na mnoha místech dávno neexistuje.

Je ale také ukázkou přesné, pravidelné, systematické a detailní práce, která je z dnešního pohledu až neuvěřitelná. Miroslav Zikmund se jí věnoval v době, kdy po roce 1968 nesměl cestovat, psát, veřejně vystupovat ani pracovat. Lenošit ale neuměl nikdy. Proto se dvacet let věnoval nejen hledání svých rodinných kořenů, ale také složité evidenci rozsáhlého archivu.

„Představte si, že máte obrovské množství korespondence, podkladů pro knihy, přes sto tisíc negativů a sto padesát filmů. K tomu pak jsou ještě soukromé fotografie nebo zvukové nahrávky z rozhlasu. A abyste se v tom vyznali, tak to musíte popsat. A to udělal pan Zikmund,“ upozornila archivářka.

Sbírka by nikdy nebyla tak velká, kdyby si inženýři nedělali pravidelné poznámky. Reportáže totiž nepsali každý den, a kdyby neměli k dispozici alespoň heslovité záznamy, nepamatovali by si tak přesně místa, jména, události, názvy ani časy. Jejich přínos čtenářům i svědectví o tehdejším světě by byly poloviční.

Sto let Miroslava Zikmunda

MF DNES připravila ke 100. narozeninám slavného cestovatele Miroslava Zikmunda seriál o jeho výjimečném životě.

Miroslav Zikmund to věděl. „Byl systematický už v dětství, kdy si denně psal do deníku, co zažil, kde byl, jména spolužáků. Na cestě pak přesvědčil Jiřího Hanzelku, jak je strašně důležité dělat si poznámky hned a pravidelně,“ upozornila Preiningerová.

V cestovním deníku má každá reportáž své pořadové číslo. Ke každé je přiložený seznam očíslovaných fotografií včetně popisků, které jejich obsah vysvětlují.

Například snímek E 9/17 zařazený ke zmíněné reportáži o berberské osadě má podle popisku pro časopis ukazovat domorodce před jeskyní. Ověřit se to dá v kartotéce fotografií, ve které je chronologicky seřazený seznam všech očíslovaných snímků včetně krátkých popisů. Pod kartou E1-E20 Československo – Egypt, je u čísla 9/17 popis: výhled z jeskyně, ve vchodu Arab s děckem.

Své vlastní jedinečné číslo dostávaly fotografie už během cesty. U každého negativu je proto zřejmé, kdy je focený, kdo fotil, kde to bylo, na jaký materiál to bylo, a popis toho, co na snímku je. Negativů je v archivu přes sto tisíc.

Zájem vzbudila nejen Tatra 87, ale i pneumatiky Baťa

Rozhlasových reportáží jen za první cestu napsali H+Z 700, novinových 300. Psací stroje měli oba dva.

„Byla to společná práce. Oba jsme napsali svou verzi reportáže, pak jsme si je vyměnili, udělali korektury, a když se jednomu něco nelíbilo, musel místo toho dát návrh. Nakonec z toho vyšla jedna společná reportáž,“ vyprávěl před lety Zikmund.

Kromě textů pro rozhlas psali i pro časopisy Svět práce, Svět v obrazech, Zlepšovatel, Kinoamatér nebo pro Tep.

V listopadu 1949 pro posledně jmenované noviny například poslali výhradní reportáž z Limy. Dostala titulek Na gottwaldovských pneumatikách kolem světa a popisovali v ní, jak velký zájem vzbudila po projetí Nubijskou pouští nejen samotná Tatra 87, ale také pneumatiky značky Baťa Superb.

Zikmundova abeceda: Život slavného cestovatele od A do Z

„Plným právem. Vždyť náš osud v poušti závisel na odolnosti pneumatik stejně jako na výkonu motoru,“ připomínali cestovatelé.

Pro zjednodušení a urychlení záznamů si ještě před cestou nechali vytisknout jednotné formuláře na průklepový papír, aby měli z jednotlivých přesunů k dispozici stejné údaje. Mimo jiné například datum a místo odjezdu a příjezdu a počet najetých kilometrů. I po desetiletích tak má badatel, který v cestovních denících hledá, dokonalý přehled.

Napsané reportáže přicházely do Československa poštou. Sice se zpožděním a v různé frekvenci, ale obdivovatele to neodrazovalo. Rozhlasové vyprávění bylo potřeba načíst, teprve pak zamířilo k posluchačům. Právě zprávy od Hanzelky a Zikmunda se staly nejpopulárnějšími a nejposlouchanějšími reportážemi.

Filmové materiály se zpracovávaly ve Zlíně na Kudlově. K obrázkům tady vznikala hudba a zvuky prostředí, jež skládal Zdeněk Liška. Filmů vznikalo více během druhé cesty po Asii a Oceánii, kdy už H+Z cestovali s dalším dvoučlenným doprovodem a většími automobily Tatra 805. V nich si mimo jiné vezli filmařskou techniku a materiál.

Během cest navíc oba poskytovali řadu rozhovorů, měli veřejná vystoupení a prezentace. I tyto události, kterých byly tisíce, jsou součástí archivních materiálů. Stejně jako podklady pro knihy, jichž napsali přes dvacet. Cestopisy vydávali ve stotisícových nákladech, v celkovém počtu 6,5 milionu výtisků.

Sbírka láká cestovatele, badatele či studenty

Právě díky tomu, že sbírka má široký záběr a nabízí mnoho různých pohledů na cestovatelský fenomén, láká i po desítkách let. Nejen za účelem bakalářských a diplomových prací.

„Okruh zájemců se rozšiřuje. Už nechodí jen mladí cestovatelé, kteří se chtějí nechat inspirovat a podívat se do míst s odstupem času. Přicházejí lidé se specifickými tématy,“ poukázala Preiningerová.

Jde například o studenty, kteří v archivu zkoumají stylistiku a jazyk, fotografický archiv, medializaci jejich cesty nebo to, jak komunistický režim po roce 1948 reportáže využíval nebo podával ideologicky.

Podrobně materiály zkoumala i dvojice cestovatelů z Plzně, Tomáš Vaňourek a Lukáš Socha, kteří se vydali na místa, jež byla před šedesáti lety součástí druhé cesty H+Z (viz též Nafotili místa jako Hanzelka a Zikmund před mnoha lety. I kanibalskou ves).

Hodně času nad stovkami fotografií a dokumentů strávili zástupci mladé firmy, která pod značkou H+Z nabízí vybavení pro cestovatele.

„Dvojice Hanzelka a Zikmund, jejich příběhy a dílo nás inspirovaly k vytvoření stejnojmenné značky, kterou těmto legendárním cestovatelům vzdáváme hold. Inspirujeme se jejich původní výbavou, těmi nejlepšími produkty tehdejšího Československa,“ vysvětlil na internetových stránkách jeden z jednatelů firmy, Filip Nguyen.

Muzeu už se za dobu existence archivu podařila částečná digitalizace filmového materiálu a fotografií. Na pokračování u písemných materiálů postupně shání peníze. Do té doby se alespoň bude rozrůstat digitální mapa, která může být prvním průvodcem.

Faktem je, že archiv H+Z stále není uzavřený. Miroslav Zikmund totiž, i ve svých sto letech, stále píše dopisy osobnostem po celém světě a podílí se na různých publikacích. I tyto dokumenty se stávají jeho součástí.

22. dubna 2014

Sto let cestovatele Miroslava Zikmunda