Na výstavbě Zlína se podílel slavný architekt Le Corbusier, kterého do Zlína pozval Tomáš Baťa a probírali spolu plány na rozvoj města. To jsou dva nejčastější omyly, které jsou v mysli nejen Zlíňanů pevně zakořeněny.
Corbusier přitom přijel do Zlína až v roce 1935, tedy tři roky po smrti Tomáše Bati. A vytvořil sice velkolepý plán na rozvoj Podřevnického údolí, podle něj však nebylo nikdy nic postaveno.
Pravdou je, že guru moderní architektury Le Corbusier, od jehož smrti nyní uplynulo půlstoletí, byl Zlínem uchvácen. Po šesti týdnech, jež ve městě strávil, nešetřil chválou a nazval jej „zářivým fenoménem“ a „jedním z horoucích míst nového světa“.
Za nápadem pozvat jej do Zlína zřejmě stál Baťův architekt Vladimír Karfík, který byl v jeho pařížském ateliéru na studentské stáži.
Le CorbusierNarodil se v roce 1887 jako Charles-Édouard Jeanneret ve Švýcarsku, zemřel v roce 1965 ve Francii. Výrazně ovlivnil architekturu 20. století. K jeho největším pracím, které byly uskutečněny, patří palác Centrosojuzu v Moskvě, Kolektivní dům Unité d’habitation v Marseille či kaple v Ronchamp ve Francii. Je autorem urbanistických projektů Rio de Janeira nebo Buenos Aires či plánu soudobého města pro tři miliony obyvatel. Ty se ale neuskutečnily. Vytvořil urbanistický plán rozvoje Zlína, který se rovněž neuskutečnil, stejně jako projekt Zářícího města Hellocourt pro Baťův koncern v Lotrinsku. Pro firmu Baťa navrhl i zařízení prodejen. |
Le Corbusier přijel, aby zasedl do poroty soutěže, do níž se sešly návrhy na podobu nových domků pro Baťovy zaměstnance. Tehdy osmačtyřicetiletý Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret, už byl uznávaným tvůrcem.
„Ve Zlíně se pak ale Le Corbusier více spřátelil s Gahurou. Oba byli výtvarníci, bohémové, kteří spolu hodně souzněli. Sedávali v kavárně Balkán a vedli dlouhé debaty,“ uvedla Ladislava Horňáková, která v krajské galerii spravuje sbírku architektury.
Corbusierův plán odporoval baťovskému individuálnímu bydlení
Na Le Corbusierovy myšlenky byl zvědavý i Jan Antonín Baťa, který po Tomášově smrti šéfoval závodům. Nechal jej vypracovat regulační plán rozvoje Zlína. A Le Corbusier v něm nešetřil nápady.
„Navrhoval zastavět zlínský jižní svah od Mladcové směrem k Otrokovicím. V tomto prostoru mělo stát několik obřích výškových obytných domů, které by měly veškerou občanskou vybavenost a mezi sebou měly mít dokonce mosty,“ popsala Horňáková.
Továrna se pak měla dále rozvíjet západním směrem.
Jen pro představu – zmenšeninou takového domu je až po válce ve Zlíně postavený Kolektivní dům od Jiřího Voženílka.
Ačkoliv Le Corbusierův plán byl skutečně velkorysý, odporoval baťovskému heslu „kolektivně pracovat, individuálně žít“. A roli v tom, proč se podle něj nikdy nic nepostavilo, zřejmě hrály i peníze.
„Le Corbusier si velmi cenil své práce, firma Baťa zase nic nepodnikala bez ohledu na finanční stránku,“ naznačila kurátorka.
Nadšení ze své návštěvy Zlína přesto slavný architekt neskrýval.
„Zjistil jsem ve Zlíně rozmanitost některých původních zásad, tak například základy standardizace veškerých nosných částí budov. Různé zlínské instituce, továrny, internáty, školy, památník, sociální oddělení mají onu jednotnou kostru, která tvoří ze spřízněných částí harmonický celek. Zvolený modul je naštěstí dobrý. Můj život a myšlenky vyvinuly se zatím tak, že mě setkání s takovouto skutečností může jen povzbudit,“ uveřejnil po svém návratu v pařížském tisku.
Jeho návrh byl vizionářský
Sám vyznával jednoduché tvary, čisté plochy, zahrady na střechách a z materiálů prosazoval železobeton, ocel a sklo, jako ideální tvar viděl krychli.
„Krychle je moderní a výhodná, poněvadž dovoluje maximálně, beze ztráty využít plochy pracovních i obytných místností. Je „současná“, poněvadž teprve vynález železobetonu umožnil realizovat ji v našem klimatu. Navíc je to krásný, čistý tvar,“ napsal ve slavné Obraně architektury.
Pokračovalo i jeho přátelství s Gahurou, který jej několikrát navštívil v Paříži.
„Jsem velmi smutný ze smrti F. L. Gahury, o němž si uchovávám nejlepší vzpomínky. Vidím před sebou jeho oči, nemohu zapomenout na tu tvář,“ kondoloval Le Corbusier po Gahurově smrti jeho synovi.
Ačkoliv se výstavba Zlína podle plánu slavného architekta neuskutečnila, jeho návrh byl vizionářský.
„Když architekti po válce začali se zástavbou východní části města, brzy pochopili, že dál už se nedostanou, a stejně se časem s výstavbou na jižních svazích začalo,“ poznamenala Horňáková.
