Pro laika nálezy často vypadají jako bezcenné kameny. Přitom v papírovém sáčku připraveném v archeologické laboratoři v suterénu památníku se ukrývají předměty z doby Velké Moravy, které se našly v místě dnešního archeoskanzenu v nedaleké obci Modrá. Jsou ve stavu, v jakém je odborníci vyzvedli, tedy občas pokryté nánosem hlíny.
Aby bylo možné je uložit do depozitáře a následně třeba vystavit veřejnosti, je potřeba je nejdříve umýt, roztřídit podle materiálů, poskládat, sepsat nálezovou zprávu a označit inventárním číslem. To je také práce archeologa. A všechno si mohli zkusit návštěvníci v rámci speciální akce Mezinárodního dne archeologie.
Už při umývání člověk drží v ruce části předmětů staré přes tisíc let. Stačí teplá voda a kartáček na zuby, ovšem jemný. „I pravěká keramika bývá totiž hodně křehká a my nechceme při mytí smýt nějakou výzdobu,“ vysvětluje Zdeněk Kuchař, archeolog Slováckého muzea, pod které památník patří.Kousky se pak musejí nechat pořádně vyschnout. Třeba kosti by při nedostatečném vysušení mohly zplesnivět.
Nálezy je třeba rozdělit
Pak čeká archeologa zřejmě nejzajímavější část celého procesu, při kterém objevuje, co vlastně v terénu našel. Tady už pro návštěvníky přicházejí na řadu předměty z aktuálního výzkumu v Ostrožské Lhotě, tedy z mladší doby kamenné, konkrétně z období kultury s lineární keramikou.
Jednotlivé kusy je potřeba rozdělit podle materiálů na střepy keramických nádob, kosti, kamenné artefakty, kameny, které jsou obroušené a jsou na nich vidět stopy použití člověkem nebo třeba zbytky samotného domu a pece. To ještě poměrně dobře zvládne i laik. Archeologové na Slovácku ale ze země vyzvedávají i jiné materiály, jako jsou kovy, sklo, dřevo nebo železo.
Výměna potrubí odkrývá historii, archeologové objevili žárové pohřebiště |
Jsou různého stáří a pocházejí z nalezišť v centru Uherského Hradiště, středověké tvrze v Hluku nebo zmíněné Ostrožské Lhoty. Některé je potřeba hned odvézt do konzervační laboratoře. „Dřevo se uchovává jen v podmáčených uloženinách. Například toto je z centra města, které stojí na bývalém ostrově Sv. Jiří a v hloubce asi tří metrů je stálá spodní voda, která dřevěné artefakty uchovává dodnes, jinak by se rozpadly. Po vyzvednutí musí okamžitě do destilované vody a do laboratoře,“ vypráví Kuchař.
Představivost se hodí
Detailnější třídění nálezů, které si návštěvníci zkouší, už je sofistikovanější a krom jiného vyžaduje znalosti i trochu představivosti. Je totiž potřeba určit, který kousek byl součástí dna nádoby, jejího okraje, ucha nebo výčnělku, jestli jde o kameny broušené nebo štípané nebo o mazanice, tedy zbytky staveb. Právě v této fázi zájemci sami s překvapením zjišťují, že do sebe začínají některé kusy zapadat a tvořit části nádob.
„Někdy se nám podaří v nálezovém kontextu objevit třeba celou rozbitou nádobu nebo větší část. Naši konzervátoři pak použijí sádru a doplní zbytek střepů, které se nedochovaly,“ přibližuje Kuchař. Počty kusů se zaznamenávají do tabulky, která pak slouží jako podklad k nálezové zprávě. Na každý předmět je nakonec potřeba napsat inventární číslo. Tedy malou část předmětu natřít bezbarvým lakem, nechat zaschnout, bílou tuší napsat číslo, nechat zaschnout a znovu přelakovat.
Archeologové jsou v zápřahu, pod D35 odkrývají stopy středověkého osídlení |
A ke každému kusu s originálním číslem přiřadit nálezovou zprávu, ze které je jasné, o jaký předmět jde, na jakém místě byl nalezený, ve kterém roce, z jakého je materiálu nebo jak je velký. O víkendu začali návštěvníci první kus popisovat číslem A 257 530.
„To je současný počet inventárních čísel, které se nacházejí v našem hlavním fondu. Ale není to konečný počet předmětů. Máme i inventární čísla, pod kterými je zapsaná třeba skupina předmětů. To znamená, že máme v depozitáři okolo půl milionu sbírkových předmětů,“ dodává archeolog.
