Designér legendární Tatry 603 studenty nechválil, ale inspiroval

Má neoficiální označení 1, vpředu tři světla místo obvyklých čtyř a kulatou „kapličku“ kolem tachometru. Tyto detaily odlišují model obdivovaného vozu Tatra 603 od všech ostatních. Navrhl jej zlínský průmyslový designér a sochař Zdeněk Kovář, který by se právě dožil 100 let.

Vsetínský rodák měl jednoduchou zásadu – každému stroji, nástroji či soše vtiskl jedinečnou tvář či praktickou podobu.

„Dnes už to bereme jako standard, ale dříve nebylo samozřejmé, aby nůžky měly ergonomický tvar, netlačily a padly do ruky,“ poukázala na jeho přínos kunsthistorička Lucie Šmardová.

Kovářova práce přesáhla město, region i celou zemi. Ovlivnila dělníky v baťovských závodech, lékaře a desítky studentů a v polovině minulého století vynesla Zlín na špičku českého průmyslového designu. A jeho vliv je u regionálních firem znatelný dodnes.

Tvaroval rukojeti pracovních nástrojů

Vztah k materiálu a technice měl Kovář už jako malé dítě. Naplno se projevil ve 30. letech, když se u firmy Baťa vyučil strojním a ručním ševcem. Několikaletá praxe přímo ve výrobě mu dala obrovské zkušenosti.

Z vlastní praxe totiž znal funkční pohyby lidské ruky při ovládání strojů či nástrojů a právě jejich estetické kultivaci a ergonomické funkci se později věnoval.

Na začátku války začal chodit na zlínskou Školu umění. Ateliér vedl sochař Vincenc Makovský a v Kovářovi se dokázalo vzácně spojit umělecké a technické nadání. U Baťů byla teorie propojená s praxí, proto začal pracovat na konstrukcích.

Největší boom přišel až v 50. letech. Baťova škola už neexistovala, ale design se ve Zlíně učil dál na Střední uměleckoprůmyslové škole. V roce 1947 tady Kovář založil ateliér tvarování strojů a nástrojů.

„Nejvíc jsem se zajímal o tvarování rukojetí pracovních nástrojů,“ vzpomínal při svých 85. narozeninách.

„V dílnách jsem viděl neuvěřitelně znetvořené lidské ruce. Ženy měly pokřivené a vychýlené články prstů, muži mozoly velké jako klouby rukou. Snažil jsem se modelovat nástroj tak, aby ruce netrpěly,“ vysvětloval.

Díky tomu pak začali ševci a šičky používat jeho kleště, šídla, nůžky a nože, které jim přesně pasovaly do ruky. Práce se jim díky tomu obrovsky ulehčila.

Zdeněk Kovář

Narodil se 26. ledna 1917 ve Vsetíně a vyučil se ve zlínských závodech. Začínal v ateliéru Vincence Makovského v Baťově zlínské Škole umění. V roce 1947 se zde stal vedoucím oddělení tvarování strojů a v letech 1959–89 vedl zlínský Ateliér tvarování strojů a nástrojů při VŠUP v Praze, od roku 1981 šlo o samostatnou katedru tvarování strojů a nástrojů. Od roku 1989 tvořil ve vlastním ateliéru. Zemřel 21. června 2004 ve Zlíně.

Kovář byl originál i v tom, že nevycházel jen z naučených postupů, ale radil se i s lékaři. Ve zlínské nemocnici dokonce vznikl ústav, který se věnoval zdravotním následkům a komplikacím způsobeným nesprávnými pracovními nástroji.

„Navrhoval jsem i záchodové sedátko“

Jako výtvarníka si ho žádaly strojírny z celé země. „Navrhoval jsem všechno možné – stroje, nábytek, ale i záchodové sedátko, sáňkařské boby nebo velkorypadlo,“ vzpomínal Kovář.

Takto se v 50. letech ozvala Tatra Kopřivnice.

„Vedením byli pověřeni dva pracovníci, aby navštívili profesora Kováře a projednali s ním návrh karoserie,“ píše v knize o Kovářovi architekt Josef Raban.

Jednalo se o řízení a interiér nákladních aut T 137 a 138, ale také o osobní (a dnes už legendární) vůz Tatra 603. Na ní Kovář v roce 1954 navrhl elegantní oblý tvar, který si oblíbil celý svět. Přívod vzduchu pro chlazení motoru vytvořil zvláštní kapsou na boku zadní části auta.

Z 50. let pochází i sochařská díla, která dokazují jeho výtvarné cítění. V Národní galerii je jeho torzo ženy nazvané Durr-moll. Do kroměřížské Květné zahrady navrhl fontánu Tritonů, která nahradila zdevastovaný originál ze 17. století.

„Bručoun“, který inspiroval

Kovář tehdy pracoval v Uherském Hradišti, kam byl jeho ateliér přesunutý, pořád se ale tvrdohlavě snažil vrátit design do Zlína. Podařilo se mu to až po dlouhém přemlouvání v roce 1959, kdy tady VŠUP otevřela Ateliér tvarování strojů a nástrojů. Vedl ho až do roku 1989.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„Byla to exkluzivní škola svého druhu. Nikdo tady neměl takovou praxi,“ řekla Šmardová.

Pro studenty byl Kovář „bručounem“, který měl zvláštní zvyk: například nikdy nechválil. Přitom ale dokázal inspirovat.

„Jeho systém výuky byl velmi sdělný, ale jen pro toho, kdo chtěl pochopit. Donutil studenta o problému přemýšlet. Naučil nás myslet designérsky,“ řekl o něm v roce 2002 odborník v oblasti průmyslového designu a zlínský profesor Pavel Škarka.