Podle Národního ústavu duševního zdraví vykazuje až 30 procent žáků základních škol známky střední až těžké úzkosti. Právě proto se o této problematice mluví stále častěji.
Úzkost dokáže paralyzovat. Rady, jak si pomoci a kdy už jít raději k lékaři |
„Je to způsobeno i tím, že děti dokážou úzkosti pojmenovat a my dospělí jsme na ně citlivější,“ vysvětluje psycholog Václav Mertin z Family Hub.
Podle psychologa klade současná společnost objektivně mnohem větší nároky na psychiku každého z nás, než tomu bylo dřív. A týká se to i dětí, jejichž úzkosti se mohou s návratem do školních lavic ještě víc prohloubit. Čeká brzké vstávání, povinnosti a tlak na výkon.
Kdy zpozornět?
|
Občasná úzkost patří k životu už od nejútlejšího věku. „Běžné obavy komplikují dítěti život jen přechodně a v mírné podobě. Jindy ale můžeme nabýt přesvědčení, že dítě vyvede z míry úplně cokoliv a že je v nepohodě permanentně,“ vysvětluje základní rozdíl Mertin.
Nechutenství i bolesti břicha
Úzkost se u každého dítěte projevuje jinak. Záleží nejen na jeho povaze, ale také na věku. Mezi časté projevy patří nechutenství, bolesti břicha a hlavy nebo častější nemocnost. Tyto projevy mohou nastat v jakémkoli věku.
„U starších dětí se mohou objevit stejné tělesné příznaky, ale také odmítání některých činností nebo kontaktu s vrstevníky. Varovným signálem může být i sebepoškozování či nadměrná konzumace energetických nápojů.“
Pokud u svého dítěte úzkosti pozorujete, nemusíte hledat hned viníka v sobě. Spouštěčů může být několik. Může jít o školu, sportovní výkon, vztahy s vrstevníky, domácí prostředí nebo sociální sítě.
Jak dětem pomoci zvládat stres? Úzkostlivě je neochraňujte a nepřetěžujte |
„Pokud se sejde okolností víc, zvyšuje se pravděpodobnost k jejich propuknutí. Nesmíme však zapomínat na osobnost dítěte a jeho temperament. Některé děti jsou citlivější a jejich psychika zranitelnější, takže je mohou rozhodit i situace, které jiné dítě zvládne bez větších obtíží,“ upozorňuje psycholog.
Dodává, že mnohdy dítě řeší i „existenciální témata“, byť jeho schopnost vypořádat se s nimi je v té chvíli na výrazně nižší úrovni. Řeší například, že jim umřou rodiče, mají obavu z budoucnosti, klimatické krize nebo že bude válka.
Problémy nebagatelizujte
Není nutné hned vodit dítě k psychologovi. Nejdůležitější je komunikace, a to právě mezi rodiči a dítětem. Vaším úkolem je v tu chvíli zachovat co možná největší klid. Když jsou rodiče sami úzkostní, přenášejí své rozpoložení okamžitě na dítě.
„Není vhodné bagatelizovat a znevažovat žádné obavy dítěte. A nepoužívat věty typu: ‚kluci nebrečej‘, ‚nic to není‘ nebo ‚to zvládneš, musíš se překonat‘. Na druhé straně nejsou vhodné dlouhé ‚rozebírací‘ hovory,“ vysvětluje psycholog Václav Mertin.
Sdílejte vlastní příběh a problémy
Vzhledem k tomu, že pomoc úzkostnému dítěti je hlavně na rodičích, námi oslovený psycholog doporučuje co nejvíc společného času. I komunikace má ale svá pravidla.
Šest způsobů, jak pomoci někomu, kdo trpí úzkostí |
„Když s ním rodiče mluví, nechají mluvit dítě, nedělají mu přednášky, nepoučují ho. Jsou pozitivně naladěni. Musí z nich vyzařovat, že se nic hrozného neděje, že všechno společně zvládnou. Není vůbec vada, když mu rodiče občas sdělí své osobní zkušenosti,“ uzavírá psycholog.
Pokud obtíže přetrvávají, zhoršují se nebo se dítě stále více uzavírá do sebe, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Sezení u psychologaNavštívit psychologa a požádat o pomoc není v dnešní době žádné stigma. „Rovněž jsou psychologické služby mnohem dostupnější (byť se jich nedostává) a hlavně jsou podstatně akceptovatelnější než dřív,“ míní psycholog Václav Mertin. Kdy ale psychologa vyhledat? „Dítě je v nepohodě a my netušíme proč. Když vidíme, že úzkost komplikuje dítěti běžný život výjimečně nanejvýš občas, moc bych to neřešil. Když jsme ale postaveni před dopady úzkosti neustále, měli bychom hledat pomoc. Nejprve u sebe – někdy trochu pomůže naše podpora, nebo že některým situacím dítě nevystavujeme. Pokud se pak trápíme všichni, hledal bych u odborníků,“ referuje psycholog. Není to žádná ostuda. Domluvte se však dopředu, zda chcete být součástí sezení, nebo necháte dítěti soukromý prostor. To se ostatně odvíjí i od věku dítěte. Vězte, že odborník bude vaší ratolesti klást otázky, které by vás samotné nenapadly, a tím se dostanete i ke spouštěči problémů. |
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
