Dlouhodobý nedostatek kontaktu s ostatními může mít překvapivě vážné následky. Rozsáhlá analýza 90 studií, zahrnující více než 2,2 milionu lidí, ukázala, že u sociálně izolovaných lidí je riziko předčasného úmrtí asi o třetinu vyšší. Častěji se u nich objevují také srdeční a cévní onemocnění, deprese, úzkosti nebo demence.
Světová zdravotnická organizace proto považuje osamělost za významný zdravotní problém a uvádí, že takové pocity zažívá přibližně každý šestý člověk na světě.
Kdy je samota prospěšná a kdy nás ničí? Experti varují před emoční vazbou na AI |
Podle výzkumů lidé, kteří jsou nebo se cítí sami, trpí více dlouhodobým stresem, mají horší spánek a zanedbávají životosprávu, což se také podepisuje na jejich zdravotním stavu. Některé studie navíc spojují dlouhodobou osamělost se změnami v imunitním systému a se zánětlivými procesy v organismu.
Ztráta partnera
Jak významné jsou kontakty s druhými lidmi, pak ukazují také studie zaměřující se na lidi, kteří přišli o životního partnera. Po jeho smrti se na určitou dobu zvyšuje riziko úmrtí i u pozůstalého, přičemž výraznější dopad to má na muže.
Analýza zjistila, že u ovdovělých mužů bylo riziko úmrtí oproti ženatým mužům vyšší o 27 procent, zatímco u ovdovělých žen činil rozdíl 15 procent.
Příčinou zřejmě není jen samotný zármutek, ale také změna dosavadního způsobu života. Ženy, alespoň ty starších generací, se umí lépe o sebe postarat ve věcech každodenních potřeb a také mají více vybudované další vztahy. A nemusí to být jen rodina či přátelé, ale dokážou si porozumět více také se sousedy atd.
U mužů bývá manželka častěji nejen nejbližším člověkem, ale také prostředníkem kontaktu s širší rodinou a okolím. Její smrt tak může výrazněji zasáhnout i jejich dosavadní společenský život.
Přesto nelze jednoduše říct, že nejohroženější je každý, kdo žije sám. Odborníci rozlišují sociální izolaci, tedy skutečný nedostatek kontaktů s druhými, a osamělost, která vyjadřuje především to, jak člověk své vztahy vnímá a prožívá.
Samota jako neviditelný zabiják. Izolace spouští nemoci, vysvětluje psycholog |
Tyto dvě věci se často potkávají, ale nemusejí. Člověk žijící bez partnera může mít pevné vazby s rodinou, známými, a tak také dostatek lidí, na které se může obrátit, když potřebuje kontakt. Na druhé straně lze pocit osamělosti prožívat i v manželství, rodině nebo mezi kolegy.
Pro zdraví proto zřejmě není rozhodující jen množství společenských kontaktů, ale především jejich kvalita a skutečná blízkost. A právě proto může být dlouhodobá osamělost problémem, který okolí na první pohled vůbec nepozná.
Jak nebýt osamělýZ osamělosti většinou nevede jedna rychlá cesta, pomoci ale mohou i drobné změny. Důležité je nezůstávat se svými pocity uzavření a postupně hledat možnosti, jak posílit vztahy, které už máte, nebo navázat nové. Udržujte staré kontakty: Přátelství se snadno vytratí jen proto, že se lidé přestanou ozývat. Není nutné čekat na zvláštní příležitost, někdy stačí krátký telefonát, zpráva nebo pozvání na kávu. Choďte pravidelně mezi lidi: Kroužek, cvičení, kurz, dobrovolnictví nebo třeba pravidelná návštěva stejné kavárny vytvářejí příležitost k setkávání se s druhými. A to často přirozeně vede k bližším vztahům. Nečekejte vždy na druhé: Když vám společnost chybí, zkuste sami navrhnout setkání nebo společnou aktivitu. Lidé někdy kontakt neodmítají, jen je to jednoduše nenapadne nebo se stydí udělat první krok. Mluvte spolu doopravdy: Ani každodenní přítomnost druhých nemusí pocit osamělosti zahnat. Pomáhá dát najevo, co vám ve vztahu chybí, a vytvořit si prostor na rozhovor bez telefonu, televize a dalších věcí, které odvádějí pozornost. Nebojte se hledat nové vztahy: Okruh blízkých lidí se během života přirozeně mění. Pokud starých kontaktů ubývá, má smysl hledat nové příležitosti k seznámení. A může to být klidně jen člověk, se kterým se potkáváte v autobuse nebo při nákupech. |
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
