Pamatujete, jak se dřív říkalo, že hlava po jídle stávkuje, protože se z ní krev přesunula k žaludku? To je samozřejmě mýtus, tělo si optimální průtok krve mozkem, a tím pádem jeho okysličování hlídá.
„Příjem potravy obecně stimuluje vylučování, či naopak snižuje hladinu celé řady hormonů, které ovlivňují jak činnost trávicího traktu, tak činnost mozku. A tady je zakopaný pes. Některé z nich způsobují aktivaci té části mozku, kvůli které se po jídle můžeme cítit ospalí. Takže jednoduše řečeno: mozek se nám neodkrví, ale navodí pocit únavy,“ uvádí zažitý mýtus na pravou míru výživová specialistka Petra Dvořáková.
Konec obav z cukru a diabetu. Víme, jak udržet glykemii v normě![]() |
V angličtině mají pro takový pojídelní útlum výstižný výraz – food coma. Přesně vyjadřuje ten pocit, kdy na vás po jídle padne taková „deka“, že byste se nejraději natáhli na gauč. Jenže on je jako na potvoru pracovní den, a tak vám vygumovaná hlava padá na klávesnici.
Oficiální, i když o dost méně chytlavý termín zní postprandiální ospalost (postprandiální = objevující se po jídle). A není to výmysl lenochů, ale seriózně zkoumané téma. Pokles energie, který nastává po jídle, trvá u každého různě dlouho, závisí totiž na mnoha faktorech, jako jsou celková únava, spánkové návyky, rychlost trávení a další.
Dobrá zpráva je, že některé z nich můžeme ovlivnit. „Tady je ale potřeba mít na paměti, jak zásadní vliv má to, co si naložíme na talíř. A co se děje v těle, když ho nakrmíme různými druhy potravin. Pro dnešní dobu je typická rychlost a jednoduchost, takže lidé mají tendenci sáhnout po jednoduchých a nekomplikovaných řešeních, která je stojí co nejméně energie a námahy. Jenže pak se není čemu divit, že se jim energie naopak nedostává,“ říká Petra Dvořáková.
Abyste se tedy nedivili, prostudujte si následující stranu s doporučeními, jak předcházet postprandiální ospalosti.




















