„Může to být i jeden případ, například karcinom slinivky břišní nebo vaječníků v jakémkoli věku je již důvodem pro genetické vyšetření,“ vysvětlila lékařka Monika Koudová.
Varovným signálem mohou být také některé nádory, které se objeví v neobvykle mladém věku, nebo opakovaný výskyt nádorových onemocnění v jedné rodinné linii. Nemusí přitom jít vždy o stejný typ rakoviny.
Pozornost genetiků přitahují například kombinace nádorů prsu a vaječníků, prostaty a prsu nebo tlustého střeva a děložní sliznice. Podezřelé může být také několik samostatných nádorů u jednoho člověka, oboustranný nebo opakovaný nádor párového orgánu či vzácný typ nádoru.
Odpovědi lékařky Moniky Koudové najdete zde |
„Dědičná genetická dispozice může hrát roli téměř u každého typu nádoru, ale většina nádorů dědičná není,“ zdůraznila Koudová. V klinické genetice se odborníci podle ní nejčastěji setkávají s dědičnými dispozicemi k nádorům prsu a vaječníků a k nádorům tlustého střeva a děložní sliznice. Významnou genetickou složku mohou mít také nádory slinivky, prostaty, ledvin či žaludku, melanomy a některé vzácnější nádory.
Důležitý je i věk, kdy rakovina udeří
Při posuzování dědičného rizika hraje významnou roli věk, kdy se nádor objevil. Onemocnění v mladším věku může být výraznějším varováním než stejná diagnóza u člověka ve vysokém věku.
Podle Koudové je v současnosti důvodem ke genetickému vyšetření každý karcinom slinivky břišní, vaječníků, vejcovodu či pobřišnice bez ohledu na věk pacienta, stejně jako rakovina prsu u muže. U některých dalších nádorů je významným kritériem diagnóza do 50 let. U karcinomu prsu se hranice rozšířila až do 60 let.
Právě kritéria pro genetické vyšetření se v čase mění. Žena, která v minulosti na vyšetření nárok neměla, ho tak dnes už splňovat může. V online rozhovoru na to genetička upozornila například u pacientek, které prodělaly rakovinu prsu před šedesátkou.
Samotný výskyt více nádorů v rodině však dědičný syndrom ještě nepotvrzuje. Genetik hodnotí celý rodokmen, přesné diagnózy i věk příbuzných při jejich vzniku. Při konzultaci může podle Koudové projít rodinnou historii až do čtyř generací.
Rakoviny střev u mladých přibývá. Studie odhalila čtyři varovné příznaky |
Mutaci může předat i zdravý otec
Dědičná dispozice se přitom nepřenáší pouze přes ženy. Stejně důležitá je při pátrání po rakovině rodina matky i otce.
Typickým příkladem jsou známé mutace v genech BRCA1 a BRCA2, spojované především s vysokým rizikem rakoviny prsu a vaječníků. Proto si podle Koudové někteří muži stále myslí, že se jich genetické testování BRCA genů netýká.
Opak je pravdou. „Mutace BRCA genů se dědí dominantně, tedy riziko pro potomka je 50 procent bez rozdílu pohlaví,“ vysvětlila lékařka.
Nová naděje v boji s rakovinou slinivky. AI upozorní na podezřelé změny |
Rizika spojená s mutací se však u žen a mužů liší. U žen může být velmi vysoké například riziko rakoviny prsu, zatímco u mužských nositelů se zvyšuje mimo jiné riziko rakoviny prostaty. V některých rodinách se proto stává, že muž s BRCA mutací sám neonemocní, ale předá ji dceři, u níž se nádor později objeví.
Muži s potvrzenou mutací proto podle Koudové potřebují odpovídající sledování nejen kvůli svým potomkům, ale i kvůli vlastnímu zvýšenému riziku některých nádorů.
Dítě má u řady mutací padesátiprocentní riziko
Pokud se u rodiče potvrdí dědičná nádorová dispozice, přichází logická otázka, co to znamená pro jeho děti.
O lékařce MUDr. Monika Koudová, MBA je vedoucí genetického programu Gennet a odborná ředitelka laboratoří GNTlabs by Gennet. Má specializovanou způsobilost v oboru lékařská genetika, kde patří k předním odborníkům v oblasti klinicko-genetického poradenství a genetických laboratorních metod s více než 25letou praxí. Je držitelkou Licence ČLK pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře v tomto oboru. Podílí se na řadě domácích i zahraničních publikací a prezentací. Je členkou výboru Společnosti lékařské genetiky a genomiky (SLGG) ČLS JEP a American Society of Human Genetics (ASHG). |
U většiny dědičných nádorových syndromů jde podle genetičky o takzvanou autozomálně dominantní dědičnost. Každé dítě má v takovém případě 50procentní pravděpodobnost, že konkrétní mutaci zdědí.
Neznamená to, že pokud má rodič dvě děti, musí mutaci zdědit právě jedno z nich. Pravděpodobnost se vztahuje na každého potomka samostatně.
Pokud dítě mutaci nezdědí, zpravidla nemá zvýšené vrozené riziko vyplývající z této konkrétní rodinné dispozice. Jestliže ji zdědí, může mu být nastavena odpovídající prevence.
U nezletilých dětí se však testování většiny dispozic k nádorům, které se objevují až v dospělosti, zpravidla odkládá. Výjimkou jsou genetické syndromy, u nichž má smysl zahájit preventivní kontroly už v dětství nebo dospívání.
Nejdříve se testuje ten, kdo rakovinu prodělal
Častým omylem je také představa, že pokud například rodič nebo prarodič prodělal rakovinu, měl by zdravý potomek co nejrychleji absolvovat rozsáhlý genetický test. Pokud je to možné, postupuje se opačně.
„Začíná se genetickým vyšetřením člena rodiny, který nádorové onemocnění prodělal,“ vysvětlila Koudová.
Pokud se u něj podaří objevit konkrétní dědičnou mutaci, mohou se poté jeho příbuzní cíleně vyšetřit právě na ni. Pokud ji nezdědili, zvýšené riziko spojené s touto konkrétní rodinnou mutací se jich netýká.
Jestliže nemocný příbuzný už nežije, postupuje se podle konkrétní rodinné situace. Genetik může doporučit vyšetření jeho přímého příbuzného a případně pokračovat dál v rodinné linii.
Pozitivní test neznamená, že člověk dostane rakovinu
Obavy může vyvolávat už samotná představa pozitivního výsledku. Nález rizikové genetické varianty však není diagnózou rakoviny ani předpovědí, že člověk nevyhnutelně onemocní.
„Pozitivní genetický nález u zdravého člověka neznamená, že již má nádor ani že jej určitě dostane. Znamená, že byla nalezena vrozená dispozice, která zvyšuje pravděpodobnost vzniku určitých nádorů,“ vysvětlila Koudová.
Ovlivňují chutě, výkon, regeneraci i hubnutí. Vědkyně líčí, co lze vyčíst z genů |
Konkrétní riziko se liší podle genu, nalezené varianty, věku, pohlaví, rodinné anamnézy a dalších okolností.
Právě znalost mutace však může lékařům umožnit upravit prevenci na míru. Kontroly mohou začít v mladším věku a probíhat v kratších intervalech, případně lze použít citlivější vyšetřovací metody. U některých žen může jít například o magnetickou rezonanci prsou, u jiných genetických dispozic o častější kolonoskopie nebo sledování více konkrétních orgánů.
V některých případech může být doporučena také preventivní léčba nebo operace snižující riziko.
Cílem přitom podle genetičky není hledat „rakovinu v celém těle“, ale sledovat konkrétní orgány, pro které daný genetický nález prokazatelně zvyšuje riziko.
Rakovinu máme v těle všichni. Rozhoduje, jak silná je naše imunita, říká lékař |
Negativní výsledek nemusí vždy znamenat klid
Zdánlivě jednoduchý není ani negativní výsledek genetického vyšetření. Může totiž znamenat dvě odlišné věci.
Pokud už je v rodině známá konkrétní patogenní varianta a test ukáže, že ji člověk nezdědil, jde o skutečně negativní výsledek. Zvýšené riziko spojené právě s touto rodinnou mutací se ho netýká. Nadále má ovšem běžné populační riziko a měl by chodit na standardní preventivní prohlídky.
Jiná situace nastává, pokud v rodině žádná konkrétní genetická varianta dosud objevena nebyla a test u vyšetřovaného člověka jednoduše nic neodhalí.
Nádor ve střevě dnes odhalíme v počátku a bez kolonoskopie. Vědkyně vypráví |
„Jde často o neinformativní negativní výsledek. Ten dědičnou nebo rodinnou zátěž zcela nevylučuje,“ upozornila Koudová. Příčina může podle ní ležet v genu, který nebyl vyšetřen, v typu genetické změny, který použitá metoda nezachytí, nebo v odchylce, jejíž význam současná medicína ještě nedokáže správně interpretovat.
I po negativním genetickém výsledku proto může být prevence nastavena s ohledem na rodinnou anamnézu.
Krev, nebo sliny?
Genetické vyšetření vrozených dispozic lze provádět z různých biologických materiálů. Čtenáře v online rozhovoru zajímalo například to, zda je přesnější test z krve, nebo ze slin.
Pokud se podaří získat dostatečné množství kvalitní DNA, není podle Koudové mezi oběma způsoby rozdíl v přesnosti výsledku.
Standardně se však upřednostňuje krev, protože z ní laboratoř zpravidla získá dostatek kvalitní DNA. U slin může být množství DNA nižší nebo může být vzorek méně kvalitní.
Existují však situace, kdy krev naopak vhodná být nemusí. Specifické je například vyšetření lidí po transplantaci kostní dřeně či krvetvorných buněk, protože v jejich krvi se nachází především DNA dárce. Podle konkrétní situace lze potom využít jiný biologický materiál, například vlasové cibulky.
Plánujete dítě? Genetický test odhalí shodu partnerů i vážné nemoci |
Pozor na DNA testy z internetu
Genetické testy si dnes mohou lidé objednat také sami přes internet. Jejich kvalita a především rozsah se však mohou výrazně lišit.
Některá vyšetření prováděná akreditovanými klinickými laboratořemi mohou být podle Koudové kvalitní a spolehlivá. Řada volně objednatelných testů ovšem zkoumá pouze omezený počet předem vybraných genetických variant.
Dieta na míru podle DNA? Genetička vyvrací největší mýtus moderní prevence |
Negativní výsledek takového testu proto nemusí dědičnou nádorovou dispozici vyloučit.
Pokud naopak spotřebitelský DNA test ukáže závažný nález, měl by být před jakýmkoli lékařským rozhodnutím potvrzen standardním vyšetřením v akreditované klinické laboratoři a zhodnocen klinickým genetikem.
Genetický nález může dát prevenci náskok
Možnosti genetické diagnostiky se v posledních letech výrazně rozšířily. Moderní sekvenování nové generace umožňuje během jediné analýzy zkoumat velké množství genů současně. Samotný laboratorní výsledek je však jen částí celého procesu.
Zásadní roli má klinický genetik, který posoudí osobní i rodinnou anamnézu, vybere vhodný rozsah vyšetření a následně vysvětlí význam výsledku.
Pokud se dědičná mutace potvrdí, důležitou informaci tím nezískává pouze jeden člověk. Může mít význam také pro jeho děti, sourozence či rodiče, kteří mohou podstoupit cílené vyšetření.
Genetický nález tak není předpovědí toho, co člověka nevyhnutelně čeká. Může naopak dát lékařům i pacientovi možnost reagovat na zvýšené riziko dříve – a nastavit prevenci podle toho, co o něm skutečně vědí.
