Injekční stříkačky v tramvaji
Jednou z nejrozšířenějších fám, která mezi lidmi koluje už řadu dlouhých let a kterou zaznamenává kniha Černá sanitka Petra Janečka, která v několika dílech přináší nejrůznější městské legendy a jejich varianty, je ta o infikovaných injekčních stříkačkách. Zabodávají je údajně narkomani do tramvajových sedadel, aby nakazili nebohé cestující. Zatímco v jedné verzi by měly být stříkačky infikovány virem HIV, jiná mluví o žloutence. Někdy je nakažený nebožák informován o nákaze lístkem přiloženým ke stříkačce (obvykle ve znění "Právě jsi byl nakažen HIV"), jindy se o svém onemocnění dozví až při návštěvě lékaře.
Pokud jste přestali jezdit tramvají, abyste neohrožovali svůj život, můžete si klidně koupit nový kupon do průkazky, protože jste se jen stali obětí jedné z mnoha městských legend. Historka o infikovaných injekčních stříkačkách koluje už od osmdesátých let a prošla mnoha zeměmi světa. Na konci devadesátých let se začala šířit po internetu a zaznamenala opět velký boom.
Od té doby se vždy čas od času vynoří, ačkoli jde o zjevný nesmysl. V České republice ani nikde jinde na světě nebyl zaznamenán jediný podobný případ. Technicky by bylo prakticky neproveditelné zapíchnout jehlu do sedadla veřejného dopravního prostředku tak, aby si toho nikdo nevšiml a aby mohla poranit další cestující. A kromě toho jsou viry značně citlivé na vyschnutí.
Struna v kufříku
"Pamatuji si, jak moje maminka přišla před několika lety z práce a s očima navrch hlavy nám vyprávěla, co se stalo kamarádce její kolegyně. Prý nakupovala v Blatné na náměstí, pak šla s nákupem ke svému zaparkovanému autu a u něj přešlapoval nějaký chlápek s kufříkem. Že prý mu ujel autobus do Strakonic a jestli by ho nesvezla. Bylo jí hloupé odmítnout, tak ho naložila. Chlápek si sedl vedle ní, ale po několika kilometrech si začal stěžovat, že je mu špatně a jestli by si nemohl přesednout na zadní sedadlo. Zastavila, ale přišlo jí to divné, a když si muž přesedal, zpanikařila a ujela mu. Doma otevřeli s manželem kufřík, který po chlápkovi zůstal na zadním sedadle. Byly v něm kožené rukavice a škrticí struna," vzpomíná Martin Holec.
Historka o tajemném pasažérovi patří k nejznámějším fámám, které kolují už několik desítek let. Podle Petra Janečka se tato legenda vyskytuje na území naší republiky už od osmdesátých let a koluje tu v šestadvaceti verzích. Zaručeně pravdivý příběh si ale můžete poslechnout i v Polsku, USA, Německu a dalších zemích.
Únos v IKEA
"Nedávno mi kamarádka na Facebooku přeposílala upozornění, že se v obchodním domě Ikea kradou děti. Prý byla její kamarádka osobně přítomna tomu, jak se tam ztratila pětiletá holčička, zablokovaly se všechny východy a následně ji našli zfetovanou na záchodcích. Prý měla ostříhané vlasy na kluka a klučičí oblečení. Byla to už asi pátá výzva tohoto druhu, tak jsem jí odepsala, že kdyby to byla pravda, ztrácely by se tam děti jako na běžícím pásu. Byla regulérně uražená, že jí nevěřím a pořád se zapřísahala, že to má z důvěryhodného zdroje," popisuje Petra Vášová.
Podle údajů Petra Janečka byla tato fáma poprvé zaznamenána už v sedmdesátých letech dvacátého století v USA a od té doby se objevuje znovu a znovu. Při bližším "ohledání" musí být každému posluchači jasné, že jde o smyšlenou historku, ve které je řada faktických nesrovnalostí. Únosci by mohli odtáhnout vzpouzející se dítě uprostřed obchodního domu, aniž by si toho někdo všiml, jen těžko. K ostříhání, převlečení (v některých verzích historky i obarvení vlasů) by potřebovali spoustu času. A v neposlední řadě by se rozhodně nemohla podobná událost odehrát bez toho, aby ji zaregistrovala média.
Žiletky na toboganu
Podle této městské legendy jsou na klouzačkách na koupalištích a v aquaparcích instalovány žiletky. Lidé, kteří se rozhodnou této nevinné zábavy zúčastnit a sklouznou se, se o žiletky pořežou. V některé z verzí instalují žiletky na tobogany Romové, v jiné Rusové nebo pachatel není specifikován. Nebezpečné žiletky mají být údajně nejčastěji instalovány na plaveckém stadionu v Praze-Podolí, v Kladně nebo v Liberci, ale čas od času se objeví kdekoli v republice.
Značně morbidní a hororová historka, která má podobu varování, však koluje opět prakticky po celém světě pravděpodobně už od začátku devadesátých let. Její rozšiřovatelé už však nedokáží vysvětlit, jak a kam by pachatelé mohli žiletky na skluzavce instalovat. A opět zůstává záhadou, jak by bylo možné podobnou příhodu utajit před zájmem médií.
