Je to vlastně vůbec první studie, která prokázala, že muži a ženy pozorují lidskou tvář odlišně. Tým Antoina Coutrota si při ní vzal k ruce téměř pět stovek dobrovolníků a dobrovolnic a v rozmezí pěti týdnů je posílal k testům. Při nich jim na monitoru ukazoval ve stylu videokonverzace na Skypu celkem osm tváří, každou po dobu patnácti minut.
Pomocí přístrojů přitom vědci monitorovali to, jak upřený byl pohled aktérů a aktérek pokusu, a také to, kam směřoval. Zajímalo je, nakolik pro ně bylo udržování očního kontaktu s modelem či modelkou příjemné.
Dobrovolníci a dobrovolnice se rekrutovali z téměř šedesátky národností a rovněž obličeje ukazované na monitoru pokrývaly různé národnosti či vnímaný stupeň atraktivity.
Výsledky práce publikované v magazínu Journal of Vision odhalily, že oči žen se při očním kontaktu chovají jinak než oči mužů. Mnohem víc se zaměřovaly k levé straně pozorovaného subjektu, zejména při pohledu na ženu klouzaly k jejímu levému oku. Proč tomu tak je? „Pravda je, že to nevíme,“ přiznal Coutrot.
Hypotézu, která by mohla vysvětlit další rozdíl, však věda má. Pokus totiž odhalil, že ženy jsou mnohem pečlivější pozorovatelky, muži v průměru nedokázali setrvat u pohledu na předložený obličej tak vytrvale. Onu odlišnost by mohla mít na svědomí evoluce. Právě ta mohla dát ženám díky tomu, že jejich rolí bylo sbírat malé plody, lepší talent pro pozorování detailu. Naproti tomu úloha mužů jako lovců a ochránců před velkými predátory jim do práce se zrakem pečlivost pro jednotlivosti pozorované zblízka nevryla.
Rozdíly přitom byly markantní. Čistě z monitoringu dokázali vědci správně poznat, zda se dívala žena, nebo muž, v osmdesáti procentech případů. Jakkoli přitom zní závěry pokusu anekdoticky, autoři mají za to, že může dát základy mnoha důležitým studiím, například ohledně diagnostiky autismu.
