Státní doly v bosenské Zenici po více než století končí, uhlí ale dál pod zemí zůstává. Stejně jako lidé, kteří z něj potřebují žít. Z někdejšího paběrkování chudých na haldách se tu stal výnosný nelegální byznys. Zatímco kopáči riskují pod zemí život za pár marek, jiní na „černém zlatě“ vydělávají miliony.
Autor: Profimedia.cz
Zpráva o tom, že 12. září 2026 bosenská policie – více než dvě stovky uniformovaných policistů a příslušníků zásahové jednotky – provedla v regionech Kalesija a Banovići akci, při níž rozbila nebezpečný gang, k českému čtenáři nejspíš nepronikla. Novinky z Balkánu u nás nepatří k horkým tématům.
Autor: Profimedia.cz
Pozornost ta zpráva mohla vzbudit snad jen tím, že při zásahu byly zadrženy peníze v hotovosti, zbraně a těžká technika. Těžká technika? To už vyvolává zvědavost. Kromě kamionů a dalších nákladních vozů bylo zajištěno i šestnáct bagrů. Jaký gang potřebuje k trestné činnosti bagry?
Autor: Profimedia.cz
Lidi z okolí čtvrtého největšího bosenského města Zenica však oznámení nemohlo překvapit. Bylo stínem všednosti. Protože z nelegální těžby uhlí se tu už dávno stal velmi výnosný byznys.
Autor: Profimedia.cz
Výnosný. Ale jen pro někoho. A zrovna tak jen pro někoho smrtící a nebezpečný. Rizika se totiž v této kriminální branži dělí nerovnoměrně, stejně jako podíl na zisku. A ti, kteří nelegální těžbu z pozice své moci zakrývají, na tom rozhodně netratí.
Autor: Profimedia.cz
Nelegální těžba uhlí, takzvané divoké dolování, je v okolí bosenského města Zenica je dlouhodobým socioekonomickým fenoménem, který v posledních letech nabývá na významu kvůli definitivnímu uzavírání státních dolů.
Autor: Profimedia.cz
Rozsah nelegální těžby a dlouhodobá nečinnost institucí vyvolávají otázky, jak může takto viditelný byznys fungovat po léta prakticky bez účinného zásahu státu.
Autor: Profimedia.cz
Zkratky a jednoduchá zobecnění k vysvětlení složitého tématu moc neprospívají, ale v krátkosti: státní uhelné doly v okolí Zenice zavírají, ukončují svůj provoz. Jsou zadlužené, zastaralé svým vybavením, neperspektivní. Tisíce lidí zaměstnaných v těžebním průmyslu tím přichází o práci, živobytí.
Autor: Profimedia.cz
Dvě věci však uzavíráním dolů nezmizely. Poptávka po uhlí na otop stále přetrvala. A zrovna tak přetrvalo pod zemí uhlí. Pořád je ho tu dost. A z toho se už dá poskládat jednoduchý řetězec. Proč si potřebné a poptávané uhlí, které je rázem nedostatkovým zbožím, nenakopat a nenatěžit sami?
Autor: Profimedia.cz
Říkalo se jim „pabirčari“, sběrači. Je to současně označení profese, sociální skupiny a trochu též nadávka. A v omezeném měřítku fungovali ve vsích v okolí Zenice vlastně odnepaměti. Původně šlo o chudé lidi, kteří ručně do pytlů sbírali zbytky uhlí vyvezeného z oceláren a dolů.
Autor: Profimedia.cz
Chodili po haldách a občas si vypomohli rýčem nebo krumpáčem. Nebyla to žádná básnička od Petra Bezruče, ale realita všedního života nízkopříjmových skupin obyvatel před dvaceti či třiceti lety. Za den si takhle nasbírali „do kamen“ a se štěstím i trochu víc, aby mohli něco stržit za prodej uhlí sousedům.
Autor: Profimedia.cz
Centrem sběru byly převážně povrchové deponie hlušiny v okolí starých uhelných lomů Rača. Tady se prosazovali i „rudari s površine“, kteří se nesoustředili jen na povrchové paběrkování a nebáli se kopat i o něco hlouběji.
Autor: Profimedia.cz
Výchozy uhelných slojí, mělce vystupující na povrch, se tu dají najít ledaskde. Ve vesnici Stranjani můžete mít uhelný přesyp přímo jako součást vlastní zahrady. Kupovali byste dál napytlované uhlí z dolů, když si ho můžete „natěžit“ sami a na svém?
Autor: Profimedia.cz
A právě na takových místech fungovali, v omezené míře nejspíš vždy, „divlji rudari“. Divocí kopáči, kteří hloubili na soukromých pozemcích první šachty. Chatrně zabezpečené nebo úplně nezajištěné, z nichž na povrch vynášeli černé zlato určené pro černý trh.
Autor: Profimedia.cz
Vedle produkce milionů tun zenických uhelných dolů byli „divlji rudari“ jen lokální kuriozitou, která státním orgánům nestála za pozornost. Jenže časy se mění. A s tím, jak dochází k postupnému uzavírání oficiálních dolů, přecházelo na stranu nelegální těžby stále více zkušených horníků.
Autor: Profimedia.cz
Ti tu prožívají agonii nejistoty. Důl Raspotočje, vůbec poslední funkční šachta podniku Rudnik mrkog uglja (RMU) Zenica, totiž po celý rok 2026 prochází procesem definitivního uzavírání, což provázejí dramatické protesty. Oprávněné
Autor: Profimedia.cz
Na začátku srpna 2026 se skupina zhruba 18 horníků odmítla po skončení směny vrátit na povrch a zabarikádovala se stovky metrů pod zemí v „jame Raspotočje“. Proč? Důvodem byly nevyplacené mzdy za poslední čtyři měsíce a zablokování zdravotního pojištění.
Autor: Profimedia.cz
Horníci vyfárali až po sedmi dnech, po ujištění, že jim mzdy budou doplaceny.
Autor: Profimedia.cz
Jenže nebyly. A tak v září vyhlásili v zenickém Domě horníků protestní hladovku. Šlo o zoufalý krok lidí, kteří nedostali za těžkou práci zaplaceno od května.
Autor: Profimedia.cz
A státní podnik Rudnik mrkog uglja Zenica, který tu fungoval dlouhých 144 let, končí. S vyplacenou ušlou mzdou – či nikoliv – teď čeká tisíce místních nezaměstnanost a hluboká nejistota.
Autor: Profimedia.cz
Zpráva o ukončení důlní činnosti pochopitelně zahýbala s cenami uhlí. Emise a odsíření se tu neřeší, tady ještě uhlím topí všichni. A otázka, jestli tedy kupovat za velké peníze odjinud, nebo si ho nakopat sami, protože pod zemí je ho pořád dost, tu rychle našla odpověď.
Autor: Profimedia.cz
Útlum oficiální těžby tlačí další propuštěné či nezaopatřené zaměstnance dál do šedé zóny až k nelegální praxi. Cesta dál byla nalinkovaná. Státní důl sice končí, ale fungují tu desítky divokých dolů.
Autor: Profimedia.cz
Už ne daleko v lesích a stranou od lidí. Ilegální šachty se objevují v příměstských částech a vesnicích. Už ne paběrkování a ruční sběr, ale organizovaná těžba za pomoci těžké techniky. I bagrů. Samozřejmě bez jakýchkoliv povolení či koncesí
Autor: Profimedia.cz
Přímo v lokalitě deponie Rača, která má rozlohu přes 1,2 milionu metrů čtverečních, se teď před zimou pohybuje kolem 500 lidí. Podle místních úřadů tato nelegální činnost ekonomicky živí celé rodiny z okolních vesnic.
Autor: Profimedia.cz
Pro stovky obyvatel z Gradišće, Tetovo, Doglodi představuje nelegální těžba jediný způsob obživy a možnost, jak uživit své rodiny. Vstoupit do kategorie „nelegalni kopači“ tu je životní nutnost.
Autor: Profimedia.cz
Uhlí těží v improvizovaných podmínkách a prodávají ho soukromým odběratelům za zlomek tržní ceny. Ale pořád to jsou aspoň nějaké hotové peníze, na ruku a bez čekání na výplatu.
Autor: Profimedia.cz
Práce probíhá v naprosto katastrofálních podmínkách bez jakýchkoliv bezpečnostních prvků, výztuh či ochranných pomůcek. Pravidelně zde dochází k závalům. Například v srpnu 2016 na deponii Rača pod sesutou masou odpadu a uhlí zahynuli tři mladí nelegální kopáči. Častá jsou i udušení metanem.
Autor: Profimedia.cz
V reakci na takové tragédie obvykle odpovědné úřady nebo důlní inspekce nelegální tunely zasypou nebo odpálí, ale jak se shodují investigativní místní i zahraniční pozorovatelé, nad divokou těžbou tu všichni spíš přivírají oči.
Autor: Profimedia.cz
Je tiše tolerována. Kvůli sociálnímu smíru. Protože stát tu nedokáže lidem nabídnout alternativní pracovní místa. Ve hře je pochopitelně i korupce.
Autor: Profimedia.cz
Jak se vlastně těží uhlí načerno? Celý proces připomíná lidské mraveniště, menší skupiny kopáčů hloubí provizorní vertikální šachty a horizontální tunely. Zpravidla se přitom nepoužívá žádná moderní technika.
Autor: Profimedia.cz
Kopáči sestupují do jam hlubokých desítky metrů pouze po provazových žebřících. Uhlí odsekávají krumpáči a plní jím jutové pytle nebo staré vany. Ty se pak vytahují ven improvizovaných výtahem. Poslouží k tomu dobře například traktor s ocelovým lanem.
Autor: Profimedia.cz
V šachtách neexistuje žádná vzduchotechnika. Lidé pracují v prachu, často jen při svitu čelovek. Stropy tunelů nejsou zajištěny dřevěnou výztuží, jak je běžné v regulérních dolech. Riziko závalu, udušení oxidem uhelnatým nebo výbuchu nahromaděného metanu je každodenní realitou.
Autor: Profimedia.cz
Celý systém nelegální těžby má přísnou hierarchii, od nejchudších dělníků až po místní firmy s těžkou technikou. Běžní kopáči, ti kteří se v nelidských podmínkách spouštějí do nezajištěných štol hlubokých 40 až 100 metrů, si za den vydělají okolo patnácti až třiceti bosenských marek. Tedy okolo 400 korun.
Autor: Profimedia.cz
Výkupní cena uhlí přímo na místě se pohybuje okolo 40 až 50 marek. A koncová cena pro běžné lidi, kteří si načerno vykopané uhlí v pytlích nakoupí na zimu, činí okolo 120 až 150 marek. Okolo čtyř tisíc korun za tunu. I tak je to stále výrazně levnější než legální uhlí.
Autor: Profimedia.cz
Přerod chudinského paběrkování v organizovanou mafiánskou strukturu proběhl postupně, ale velmi agresivně. Jakmile si místní vlivní podnikatelé uvědomili, že se pod hlušinou skrývají miliony tun kvalitního energetického uhlí, oblast si nelegálně zabrali.
Autor: Profimedia.cz
Vtrhly do ní soukromé lokální firmy, které na místo navezly bagry, buldozery a flotily kamionů. Stroje denně bez jakýchkoliv koncesí, povolení či placení daní státu vytěží stovky tun uhlí. Bez daní, pochopitelně. Čistý zisk je ohromný.
Autor: Profimedia.cz
Území deponie Rača se stala státem ve státě, kam běžný člověk nemá přístup. Investigativní novináři z bosenského žurnalistického centra CIN přinesli svědectví místních obyvatel, podle nichž hlídají nelegální doly a přístupové cesty k nim ozbrojené skupiny s puškami.
Autor: Profimedia.cz
Místní ozbrojencům přezdívají „Bugari“, podle obyvatel příměstské osady Gradišće. Chrání byznys před konkurencí. A také před zásahy úředníků, inspektorů. Jakmile na deponii vstoupí novináři doprovázení policií, nelegální bagry se okamžitě vypnou a kopáči se rozutečou do lesů.
Autor: Profimedia.cz
Celý byznys s nelegální těžbou už pravděpodobně prorostl do nejvyšších míst. Městská rada v Zenici vede od roku 2025 nepřehledné soudní a politické bitvy o to, komu Rača vlastně patří a kdo má právo na její domnělou „sanaci“.
Autor: Profimedia.cz
Pod rouškou oficiálních smluv o odvozu odpadu či rekultivaci krajiny se dál maskuje masivní černý obchod s uhlím a surovinami za miliony. Nelegálním šéfům to nabízí neuvěřitelné zisky.
Autor: Profimedia.cz
Ředitelé zavíraného státního dolu RMU Zenica tvrdí, že jen na Rači se v nelegálních dolech protočily peníze, za které by se dala „koupit celá ocelárna v Zenici“.
Autor: Profimedia.cz
Obrat nelegálního trhu dosahuje milionových částek v konvertibilních markách. Ti, kdo jsou v hierarchii mafiánských firem nejníž, kdo pro černé zlato sestupují dolů, samozřejmě nebohatnou.
Autor: Profimedia.cz
Neplatí se tu žádné koncesní poplatky státu, neodvádějí se daně, nerespektují se ekologické normy a nenese se odpovědnost za bezpečnost práce. Místní lidé lokalitám v okolí Zenice přezdívají „divoký západ“.
Autor: Profimedia.cz
