Jsou věci, které by děti vidět neměly. A to, co jako první spatřila dvanáctiletá dívka ve stráni kousek od jezera Svartediket, skutečně hezké nebylo. „Vybavuji si velmi nepříjemný zápach spáleniny. A pak ten děsivý pohled,“ vzpomínal po letech otec, který ji při nedělní deštivé procházce doprovázel.
Zdálky to vypadalo, jako by někdo chtěl uprostřed lesní samoty mezi velkými balvany ve svahu pod turistickou stezkou pálit odpadky. Taška, několik plastových lahví a staré hadry. Jenže spáleniště tvořilo lidské tělo. Leželo mezi kamením v podivné poloze na zádech.
