1 / 19
Únik ze závislosti. Pacientům ze záchytky se dostalo první pomoci i té následné.
Autor: ČTK
Koncept Skálovy záchytné stanice od Apolináře vyrazil do světa. Nejprve do zemí východního bloku, poté do Severní Ameriky. Představoval pokrok. Takto vyhlížela v roce cela pro opilce v roce 1965 ve Spojených státech.
Autor: Profimedia.cz
I v Česku stanici U Apolináře v roce 1950 o něco předběhla záchytka v Ostravě. Jenže fungovala jen krátce. A navíc, Skálův pražský koncept byl skutečně premiérový, průkopnický. Nevídaný, první na světě. Cílem nebylo odklidit opilce z očí socialistické veřejnosti. Cílem bylo intervenovat pro nápravu.
Autor: ČTK
Léčebna. U Apolináře nabízeli komplexní péči, která dnes chybí.
Autor: ČTK
Apolinářská ulice. V místech proslulé pražské záchytky dnes sídlí Klinika adiktologie.
Autor: Profimedia.cz
Skála zavedl skupinovou terapii, důraz kladl na fyzickou kulturu. Na snímku je na jednom z léčebných táborů, rok 1973.
Autor: ČTK
Přirozeně, ne všichni se nechávali „ubytovat“ pokojně. „Nějakou dobu trvá, než se zachycená osoba svleče, ulehne, než si zanadává a ‚vysvětlí‘, že je na stanici nevinně,“ popsal rutinu zakladatel stanice u Apolináře, psychiatr Jaroslav Skála, ve své knize …až na dno!? Foto je z roku 1972.
Autor: ČTK
I proto posílal muže a ženy, kteří se z alkoholové závislosti léčili, na pracovní směny do Apolináře. Aby jim dal nahlédnout, co alkohol dělá. Sám byl zapřisáhlý abstinent.
Autor: ČTK
Zavedl podávání antabusu. Léku, který zvyšoval citlivost organismu na alkohol. Když se hříšník napil, antabus přispěl k tomu, že mu bylo výrazně zle.
Autor: ČTK
Kromě Apolináře a lůžkového oddělení pro léčbu závislostí uvedl do praxe i sofistikovaný systém ambulantních zařízení pro léčbu závislostí. Pokrýval prevenci, záchyt lidí s problémy, léčbu komplikací. Ambulantní systém byl paradoxně bohatší, než je dnešní. Na snímku mluví na diskuzi Klubu usilujících o abstinenci, rok 1973.
Autor: ČTK
Se svými pacienty téměř žil. Na fotce předcvičuje na táboře.
Autor: ČTK
Jeho program nabízel pomoc vlastně na celý život. Základní léčba trvala čtyři měsíce, další roky byli pacienti a pacientky se zařízením v kontaktu.
Autor: ČTK
Skálův přístup vedl k důvěře ze strany léčených. Snažil se opečovávat všechny nástrahy, které jim život a alkohol může stavět do cesty, vymýšlel hry, které jim je měly pomoci zdolávat.
Autor: Profimedia.cz
Za více než třicet let, kdy oddělení léčby závislostí vedl, mu prošlo rukama na dvanáct tisíc mužů, dva tisíce žen, tisíc mladistvých.
Autor: Profimedia.cz
Do důchodu odešel v roce 1982, zemřel v roce 2007.
Autor: ČTK
V devadesátých letech se pražská záchytná stanice přestěhovala do areálu Na Míčánkách, odtud je tahle fotka z roku 2000. Dnes sídlí v nemocnici Na Bulovce.
Autor: ČTK
Toto je zase například záchytka v Kolíně. Na snímku z roku 2018 je její zaměstnanec Leo Vostrý.
Autor: Profimedia.cz
A takto již vyhlíží moderní protialkoholní a protitoxikomanická stanice v teplické nemocnici, rok 2019.
Autor: ČTK
Impuls pro pokrok humanistickým a skutečně nápravným směrem dal Jaroslav Skála U Apolináře. Dnešní možnosti paradoxně nestačí jeho konceptu dostát, ti, co se na záchytce ocitnou, jsou obvykle propouštěni bez následné péče.
Autor: Profimedia.cz
