Přepadení (také Dostavník, Stagecoach, 1939)
John Wayne patří k inventáři amerického westernu. Zahrál si i ve snímku Přepadení (Dostavník).
Klasika všech klasik, v hlavní roli s asi nejslavnějším americkým filmovým kovbojem, většinou podmračeným dlouhánem Johnem Waynem. Zde vystupuje jako Ringo Kid, pod režijním velením Johna Forda.
Příběh nabízí ne zcela jasného klaďase, proradného bankéře, opileckého doktora a mravně různě zachovalé ženy. Ti všichni se sejdou v osamělém dostavníku, který s nimi ujíždí před ječící hordou rozzuřených Geronimových Apačů. V nikoli vedlejší úloze poprvé vystupuje panoramatická krajina Monument Valley, s větrem bizarně ošlehanými a sluncem do ruda upraženými skalními útvary.
V pravé poledne (High Noon, 1952)
Šerif v problémech a dvě ženy jeho života
Příběh opuštěného stárnoucího šerifa Willa Kanea, který v den vlastní svatby očekává pomstychtivý návrat jím do kriminálu odeslaného vraha, je téměř psychologický. Původem rakouský režisér Fred Zinnemann rozehrává výborně obsazenou partii, včetně krásné Grace Kellyové, o statečnosti i zbabělosti. Doprovází ji notoricky známá melodie, česky ji známe jako Buď pořád se mnou, lásko sladká, a zdobí ji znamenitý výkon opravdového chlapáka Garyho Coopera. Do našich kin se dostal notně opožděně, až v roce 1963.
Shane (1953)
Western Shane ovládl ve své kategorii padesátá léta minulého století.
Možná si na první dobrou vzpomenete spíše na šťavnatým basem zpěváka Ladislava Vodičky dramaticky opakované sdělení „…byl to Šejn“ ve známém country songu. Mimořádně zdařilá adaptace románu Jacka Schaefera však patří mezi tradiční zápaďácké příběhy o tajemném muži z neznáma, který se ve správnou chvíli zjevil na správném místě, aby účinně napomohl spravedlnosti, a na konci se zase stejně záhadně ztratil kdesi v divočině. Nejoslavovanější western páté dekády pomohli prosadit u nás nejen tehdy méně známí herci Alan Ladd, Van Heflin nebo Jack Palance.
Stopaři (také Pátrači, The Searchers, 1956)
Snímek Stopaři již ukazuje i odvrácenou tvář Divokého západu.
Opět tu máme Johna Forda, Johna Wayna a Monument Valley. Úkol nalézt indiány unesenou neteř muž v sedle v příběhu sice úspěšně splnil, ale šťastný z toho nakonec nebyl. Ethan Edwards totiž ztratil iluze nejen z kovbojského, ale z celého světa. Zažil neočekávané krutosti, včetně vybití stáda bizonů, prodělal chvilkovou proměnu báječného hrdiny v nenávistně zuřící stvůru. Při pronásledování Komančů podlehl pomstychtivosti, která bořila představy Američanů o vzornosti jejich dědečků.
Sedm statečných (The Magnificent Seven, 1960)
Bylo jich sedm a každý byl nezaměnitelný.
Tento snímek v samotných Spojených státech nebyl příliš úspěšný, ve zbytku světa ho však milují. Příběh pistolníků, najatých k obraně chudé mexické vesnice před banditou Calverou, je působivý. Hudba byla skvělá a krajina krásná, ale účinnou se ukázala především sestava přitažlivě moderních představitelů hlavních rolí. Pánové Brynner, McQuinn, Coburn, Bronson, Dexter, Vaughn a Buchholz představují ideální sedmu. Brilantním oponentem jim byl Eli Wallach jako nájezdník. A k tomu houpavý krok plešatého Chrise, Vinovy zásadní hlášky, Brittova smrtící kudla…
Hodný, zlý a ošklivý (The Good, The Bad And The Ugly, 1966)
Trojice hlavních hrdinů ikonického filmu Sergia Leoneho z roku 1963 nemohla být barvitější.
Třetí díl „dolarové“ trilogie italského režiséra Sergia Leoneho je asi nejlepším spaghetti westernem vůbec. Zasazený je do války Severu proti Jihu. Komplikovaná zápletka cesty za bohatstvím, vylíčení pekla zajateckých táborů z něj přitom dělají opus přesahující pravidla žánru.
Dostane se vám i barvitých postav, muže v ponču (Clint Eastwood), podobně málomluvného lovce lidí v podání Lee Van Cleefa a naopak užvaněného raubíře Eliho Wallacha, který jim filmovou slávu tak trochu vyfoukl. Kultovní film ze snímku, který se točil v andaluské poušti Tabernas, i muzika Ennia Morriconeho.
Tenkrát na Západě (Once Upon A Time In The West, 1968)
Henry Fonda jako zlo a Charles Bronson jako zosobnění pomsty ve snímku Tenkrát na Západě
Pro nás je to synonymum zásadního příběhu z Divokého západu. Za mořem však trvalo dlouho, než byla ona rozmáchlá podívaná ve volném tempu vzata na milost. Tulák Harmonika (Charles Bronson) kvílí na malý nástroj a trestá stará provinění. Zlosyn Frank (Henry Fonda) nové hříchy kupí, aniž by chápal, co je na tom špatně. Vysloužilá lehká žena Jill (Claudia Cardinale) se stává budovatelkou lepších železničních zítřků. Dlouhé pasáže beze slov, obří detaily obličejů a jiné triky, kterými Leone omámil generaci filmařů v čele se Spielbergem. A znovu Morricone a Tabernas.
Divoká banda (The Wild Bunch, 1969)
V Peckinpahově snímku není nikdo nevinný.
Bible příznivců revizionistických westernů zachycuje pistolnické ztracence v době, kdy jejich éra definitivně zanikala. „Předdůchodový“ loupežný pokus se nezdarem proměnil v krvavou lázeň. Počítat mrtvoly je tu složitý matematický úkol, traduje se, že jich je více než 150, konstatovat vliv brutálních spaghetti stříleček je naopak snadné, ocenit speciální rukopis režiséra Sama Peckinpaha je poté nutné. A na místě je zaznamenat také výborný mix herců, zčásti je tvoří někdejší idolové klasických westernových kusů jako William Holden či Ernest Borgnine, kteří jsou však obsazeni proti svému obvyklému typu.
Butch Cassidy a Sundance Kid (1969)
Dva sympatičtí darebové dostali tváře Roberta Redforda a Paula Newmana.
Paul Newman a Robert Redford jako neodolatelná dvojice bankovních zlodějů, vykutálených podvodníčků a štvanců, kteří se v nouzi přesunuli do Bolívie. Jejich osud je v podobě závěrečného „tance smrti“ tragický, ale předtím se pobavíte napínavým dějem, jiskřivými dialogy nebo hitovou písničkou, doprovázející jízdu na kole s dámou na štangli. Příběh je díky časovému posunu do dvacátého století a přitažlivému odheroizování postav jedním z prototypů nového westernového směru. Režisér G. R. Hill proměnil investovaných šest milionů dolarů do báječné kasovní stovky a pomohl zachránit celý žánr.
Malý velký muž (Little Big Man, 1970)
Malý velký muž je filmem plným moudrosti, ale též krutosti a bolesti.
Jistě za to mohlo i hnutí šedesátých let, které nabídlo bílým Američanům jako zdroj moudrosti život původních obyvatel Ameriky. Uctěním indiánů jako mimořádných lidských bytostí je definitivně i snímek se skvělým Dustinem Hoffmanem. Prošel civilizací (a setkáním s přihlouplým generálem Custerem) i týpí (kde se odehrála brilantní scéna povinné sexuální výpomoci hned několika ženám z čejenského příbuzenstva). A nakonec pochopil, kde je pravda a spravedlnost, kterou jeho „nadřazená“ bílá rasa tak cynicky zadupala. I u nás známý román dostal režijní zásluhou Arthura Penna inteligentně atraktivní podobu.
Tanec s vlky (Dances With Wolves, 1990)
Tanec s vlky přinesl závažné otázky, ale i odpovědi.
Kevin Kostner, koproducent, režisér a představitel hlavní role poručíka Dunbara, natočil indiánský film přesně ve chvíli, kdy se z kin podobné snímky vytratily. Příběh válečného vysloužilce, učícího se znovu žít poblíž „nepřátelských“ domorodců, představuje zásadní posun. „Native people“ jsou tu v naprosté většině, podstatná část dialogů se odehrává v lakotštině a každému v kině musí být jasné, kdo je nositelem hodnot. Překvapivý snímek ocenila Akademie hned sedmi pozlacenými soškami.
Nespoutaný Django (Django Unchained, 2012)
Christoph Waltz a Jamie Foxx jako ústřední dvojice Nespoutaného Djanga
Fanoušek starých filmů Quentin Tarantino nakoukal i westerny – a pak se do nich dal. Hlavní figurou tradičně provokativně učinil černého otroka z bavlníkového jihu Spojených států (Jamie Foxx). Neslitovný děj nabídne kluzkého „strýčka Toma“ v podání Samuela L. Jacksona, cynického farmáře s tváří Leonarda DiCapria, pseudozubaře Christopha Waltze nebo cameo úlohu Franka Nera, který v šedesátých letech zahrál docela jiného Djanga ve westernu po italsku. A samozřejmě, k mání je hned několik patologických týpků, hektolitry umělé krve a nejasnost pohybu hrdinů na ose dobro – zlo. Mimochodem, tři roky po Djangovi nás Tarantino obšťastnil ještě zimní variací na spaghetti brutalitu Osm hrozných a nastavil laťku proklatě vysoko.
