Vyšla přitom z toho, že vztahové nastavení může být v zásadě dvojí. První z nich se vlastně nestará o to, zda je starost o potřeby, spokojenost toho druhého bezprostředně splácena. Nestřeží vyrovnanou bilanci. Alternativní přístup se naopak snaží zaznamenávat, zda je přízeň oplácena. Zda je náležitě oceněna, přiměřeně opětována.
Vztahy dovedou být zmatené, nevyvážené, křehké. Snaha o vyváženost může prospět. Platí to však, funguje to? Studie vydaná magazínem Personality and Social Psychology Bulletin to zjišťovala s pomocí vzorku téměř sedmi a půl tisíc heterosexuálních párů. Po úctyhodnou dobu třinácti let je zpovídala každé dva roky.
Zajímalo ji, jak je jejich vztah nastavený, zda partneři za svou přízeň očekávají oplátku, jak pečlivě zaznamenávají, zda byla opětována. Muži a ženy rovněž hodnotili svou spokojenost. Výzkum nezajímalo jen, který z přístupů je spojený s vyšší spokojeností. Zjišťoval též, zda a jak se mění. A zda se na spokojenosti projevuje to, že se oba v přístupu harmonicky shodnou.
Výsledky kanadský autorský kolektiv vedený Haeyoungem Gideonem v lecčem překvapily.



















