Winston Churchill, britský premiér, 1874 - 1965
Byl živoucím dokladem indiánského přísloví, že jen trpělivý bojovník přinese skalpy. Vlastně už odepsaný politik se stal premiérem až na stará kolena, země mu však věřila a on se postavil Hitlerovi. Dnešním manažerům human resources ukázal, že výkon nestojí na věku.
Thomas Jefferson, třetí prezident USA, 1743 - 1826
Zasloužil by si nějaký významnější úřad, než být prezidentem začínajících USA. Rozuměl všemu a za to, že Amerika je dnes právě taková, jaká je, vděčí především jemu. Tím, jak vymyslel její principy, ovlivnil tenhle všeuměl demokracii po celém světě, a to do dnešních dnů.
Jindřich Mořeplavec, portugalský princ, 1394 – 1460
Nikdy nikam neplul, ale protože ho to opravdu bavilo, dopřál toto potěšení alespoň jiným. Tenhle Portugalec obětoval svému koníčku hodně peněz (i mužů), ale vlastně díky jemu začalo století zámořských objevů, které totálně změnilo Evropu i svět.
Karel Veliký, francký král a první středověký římský císař, 742 - 814
Založil Evropskou unii, ačkoliv se za jeho časů jmenovala jinak. Dnes už by s názvem Francká říše nikdo neuspěl, to však nic nemění na tom, že jím vytvořený celek představoval první sjednocení západní Evropy od časů Říma. Velkou vymožeností moderní doby je, že dnes se sjednocování děje podstatně méně krvavě než tehdy.
Konstantin Veliký, římský císař, mezi roky 272 - 337
Když se dozvěděl, že v bitvě i Milvijského mostu zvítězil díky křesťanskému bohu, Konstantin zrovnoprávnil křesťany, které jeho předchůdci házeli lvům, s dalšími náboženstvími. Tím se náboženství kříže otevřela cesta do západní civilizace a pravdě a lásce k bližnímu už nic nebránilo, aby vítězily nad lží a nenávistí.
Vladimír Iljič Lenin, vůdce bolševické revoluce, 1870 - 1924
Paradoxně popřel leninskou tezi o bezvýznamnosti jednotlivce v dějinách. V roce 1917 ho Němci zaplombovali ve vlaku jako půlky vepřového a poslali do Ruska, za padesát let byla půlka Německa a s ní půlka světa rudá. O věrohodnosti jeho učení, které rudé území ovládalo, svědčí nejlépe fakt, že vystupoval pod vymyšleným jménem.
Ludvík XIV., francouzský Král Slunce, 1638 - 1715
Názorně předvedl všem státníkům, kteří po něm následovali, že k velikosti může člověk dovést říši i tím, že ji přivede na buben. Ludvíkovo heslo "po nás potopa" si od něj půjčilo mnoho politiků. Téměř nepřetržitý řetězec válek, které vedl, krutě dopadl na státní rozpočet a pykali za něj až jeho nástupci. Pro úplnost nutno dodat, že se za vlády Krále Slunce dostávalo velké pozornosti vědě, byla například vypočítána rychlost světa.
Mao Ce-tung, první vůdce komunistické Číny, 1893 – 1976
Změnil běh staletí, ale dozvěděl se to až in memoriam. Když přebíral Čínu, byla to země kuliů s bosýma nohama, když umíral, byla to země kuliů s vodíkovými bombami. Současně ji ale zničil natolik, že jeho nástupci museli z Číny udělat velkovýrobnu hraček a míčů, a tím vyrazili na cestu k pozici supervelmoci, která už brzy hodí rukavici Americe.
Mohamed, zakladatel islámu, 570 – 632
Miloval zelenou barvu, protože v pouštích Hidžázu jí bylo tak málo. Stala se proto též symbolem náboženství, kvůli jehož prosazení se musel stát i státníkem. Islám se ukázal jako životaschopný, někdy až moc, ovlivňuje víc než miliardu lidí a nevypadá, že by mu docházel dech. Naopak.
Mojžíš, dovedl Židy na práh zaslíbené země, žil pravděpodobně kolem 13. století př. n. l.
Byl neúnavným turistou a zřejmě měl jisté kouzlo osobnosti, protože mu Židé nedali výpověď, ačkoliv s nimi bloudil 40 let na poměrně malém kousku země. Nakonec je však dovedl tam, kde položili základ naší dnešní civilizaci, víře i mravům.
