Úterý 25. ledna 2022, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 25. ledna 2022 Miloš

Vrazi a jejich lovci aneb byl jsem čtvrt roku u pražské mordparty

  10:00
"Jen ať tu s námi je. Dokud na oddělení bude, k žádné vraždě určitě nedojde," říká hned první den mé stáže jeden z vyšetřovatelů. Nakonec úplně pravdu neměl. Během tří měsíců jsem se s lidmi z pražské mordparty bavil o jejich práci, vrazích a obětech. A směl jsem s nimi vyjíždět i k případům.

Sekáčkem a pilkou, které drží kriminalista Jan Štoček, rozčtvrtili vrazi Roubíček a Lajtár dva muže, u nichž bydleli. Majetek obětí pak rozprodávali. | foto: Michal Šula, MF DNES

Sobota, krátce po poledni. Policistům z pražské mordparty, kteří mají víkendovou pohotovost, přichází na mobil stručná zpráva: „Tachovské náměstí, v bývalém železničním kolejišti nalezen muž, asi 40 let, bez totožnosti, pravděpodobně bez cizího zavinění.“

Za půl hodiny jsme na místě činu. Vypadá skoro jako v krimiseriálu: výjezdové auto, desítka policistů v civilu, chybějí jen varovné pásky POLICIE. Tělo už převezli na pitvu, ale smím si ho prohlédnout na kameře.

Muž ležel v zarostlém náspu, na sobě vyhrnuté tričko, džíny a zablácené sandály. Jak se sem dostal? A kdy? Podle výjezdového lékaře prý kolem půlnoci. Na hlavě má poranění. Způsobil si ho sám, když upadl? Nebo mu někdo pomohl?

"Může tu být ještě krev."

"V noci pršelo."

"To je fakt," dohadují se zběžně kriminalisté.

Jasnou odpověď může dát jen soudní lékař. Policisté si ho volí podle vlastního uvážení. Tentokrát se rozhodnou pro Jiřího Hladíka z vinohradské nemocnice.

A tak zatímco na místě zůstává pátrací jednotka, která dál prohledává křovinatý terén, do areálu nemocnice vjíždí limuzína doktora Hladíka.

"Tak pojďte," uvádí nás do suterénu na pitevnu. S kolegou fotografem nejistě nazouváme bílé galoše, asistent mezitím přiváží černý pytel, na kterém rozepne zip. Špatně se mi nedělá, ale je to skličující pocit - tenhle člověk ještě včera žil, zřejmě popíjel, bavil se. A už nikdy nebude.

Soudní lékař Jiří Hladík ohledává hlavu mrtvého muže.

Hladík zběžně prohlíží tělo, zkontroluje hybnost rukou a nohou a hned začne zkoumat zranění na hlavě. "V jaké poloze ležel?" ptá se policisty, který je tu s námi. Za pouhou čtvrthodinu je jasno, cizí zavinění se vylučuje, tohle pro mordpartu nebude. Tedy zatím - pokud policie nezjistí něco víc.

Pátrání po horké stopě

"Nikdy se doma nehádejte v kuchyni. Raději v předsíni, tam dostanete nanejvýš kramflekem od boty," říká s lehkou nadsázkou šéf oddělení Josef Lottes. Nastoupil sem jako nováček krátce poté, co pražští policisté dopadli spartakiádního vraha. "Manželé se hádají u kuchyňské linky, jeden sáhne po noži, druhý ho v afektu hecuje‚ tak mě teda bodni!‘ a máme vraždu. Sady kuchyňských nožů ve špalcích, to je neštěstí. Nebo nosit pistoli do hospody, hrozná pitomost!"

Jeho lidé musí do akce, když na území Prahy dojde k vraždě, k jejímu pokusu nebo k těžkému ublížení na zdraví s následkem smrti.

Je pondělí ráno, před chvílí skončila velká porada, a zatímco u sebe v kanceláři zalévá kávu do hrnečků s logem "pražská mordparta", stručně popisuje klasický scénář:

"Někdo zavolá na linku 158, k případu vyjíždí běžná hlídka. Když narazí na mrtvolu, volá se obvodní výjezdová skupina. A pokud vznikne podezření, že by se mohlo jednat o vraždu, vyjíždí takzvaná esvéeska, stálá výjezdová skupina složená z vyšetřovatele, kriminalisty, technika a řidiče. Ti mají za úkol podrobně ohledat místo činu a zajistit stopy."

Nejdůležitější je objevit "horkou stopu", jakýkoliv pachatelův podpis, kterým může být pachová stopa (třeba ztracený kapesník), daktyloskopická (otisky prstů), trasologická (trasa kudy pachatel oběť vlekl) nebo biologická (sperma či krev).

"Něco se prostě objevit musí. Běda, když se musíme na místo činu vracet," říká Lottes.

Jeho předchůdce Josef Mareš, který dnes pracuje na vyšším postu, přináší videokazetu a jedno ohledání místa činu mi pouští. V televizi se rozjíždí hrůzný celovečerní biják trojnásobné vraždy z roku 2001, kdy byla v bytě nalezena těhotná matka, manžel a tříletý syn.

Vyšetřovatel zpoza kamery hlásí vše, co vidí, začíná od vchodu: "Jednokřídlé prosklené dveře. Na dveřích nejsou stopy po násilném vniknutí. Do patra vedou terasovité schody bez trasologických či biologických stop..."

Zblízka zabírá křídové kroužky označující stopy, což Mareš komentuje: "Používaly se spreje, ale stávalo se, že se nechtěně osprejovala třeba nalezená nábojnice, takže jsme se vrátili zpátky ke křídě. Samozřejmostí už je, že vyšetřovatelé mají na místě činu návleky."

Kameraman už stojí v zakrváceném bytě, sledujeme vypnutý sporák a nedopečený řízek, v rohu stále hraje puštěná televize. Uprostřed pokoje leží zabitá žena. Děsivá scéna.

"Vypátrali jste tehdy vraha?" ptám se.

"Týden jsme kolem něj přešlapovali. Původně to vypadalo na vyřizování účtu v drogovém podsvětí, ale pak vyšly najevo rodinné rozepře a podezření přešlo na syna, který jako jediný přežil. Kolega Lottes si ho vzal k sobě do kanceláře, kluk se mu přiznal snad za dvě minuty."

Za pachateli se neběhá

Oddělení vražd se rozděluje na detektivy a vyšetřovatele. Zatímco detektivové běhají doslova od domu k domu, vyptávají se svědků v terénu, zatýkají a provádějí první výslechy, vyšetřovatelé znovu vyslýchají všechny svědky, jednají se státními zástupci a sepisují návrhy na podání obžaloby. Detektivů je celkem třicet a jsou rozděleni do pěti týmů, vyšetřovatelů je jen šest.

Co musím splňovat, abych mohl být detektiv? "Nekompromisní, poctivý člověk, alespoň s bakalářským diplomem a na kriminálce. Do výběrového řízení se může přihlásit kdokoliv," odpovídá Lottes.

Vražda

Kdybyste se chtěli přihlásit, můžete u komise dostat i otázku, jaký je rozdíl mezi škrcením a rdoušením. Tak jen pro pořádek: škrtí se škrtidlem, rdousí se rukama.

Na každého pachatele platí jiná taktika. Zabíjejí i ženy, puberťáci, starci. Proto na oddělení nejsou zdaleka všichni nepřístupní ranaři. Když v roce 1996 nastupovala Petra Matoušková, bylo to statisticky hrozivé období. Zatímco před revolucí řešili kriminalisté v Praze okolo deseti vražd ročně, tehdy jich bylo až čtyřiašedesát.

"Šílené období, vyjíždělo se klidně i na dva tři případy týdně," vzpomíná. Umí dobře vyjednávat s puberťáky.

"Horší je to s puberťačkami," přiznává. "Kromě jiného dostávám na starosti vraždy novorozenců, i když je to trochu nevděčná práce, objasněnost totiž není vysoká. Když se něco takového stane na malém městě, všichni hned vědí, která žena byla těhotná, ale v milionové Praze..."

Teprve pár měsíců pracuje v mordpartě Ivo Stejskal. Kancelář vzorně uklizená, na parapetu zelenkavé květináče - až na ohavnou kolečkovou židli v rohu potaženou červenou koženkou. "Na té sedávají podezřelí. Aby to šlo umýt, když jsou znečištění," vysvětluje.

Než se dal ve třiceti k policii, pracoval jako učitel. Na středočeské kriminálce se podílel na známých případech zabití třináctileté dívky v Kmetiněvsi či dopadení "lesního vraha" Kalivody. Ale stejně bych tu tak mírného a nenápadného člověka nečekal, což mu i přiznám.

Pousměje se: "Já vždycky u výslechu dělal toho hodnýho."

Když se ptám na zatýkání pachatelů, šéf Josef Lottes odpovídá stručně: "Nikdy nevíte, kam jdete a pro koho."

O asistenci samopalníků v černých kuklách ze zásahovky, kteří v detektivkách asistují u každé akce, se ve skutečnosti žádá zhruba jen u třetiny případů, pokud se ví, že pachatel je nebezpečný nebo ozbrojený. Běžně si musí kriminalisté vystačit sami. A zvládají to, jako třeba Aleš Preis.

"S vámi bych se nepral," podotknu, když usedám u něj v kanceláři a vidím jeho bicepsy.

"To nedělejte," odpoví úsečně - bývalý boxer (ale taky dvojnásobný vysokoškolák). "U většiny zákroků se pachatele snažíme překvapit. Když za ním musíte běžet, tak jste zřejmě něco prošvihnul..." říká.

Přesto se našli vrazi, kteří se mu vzpírali: "Měli jsme vytipovaného pachatele, nevěděli jsme, jak vypadá, ale měli jsme na něj telefon. Spatřili jsme ho na ulici, kolega vytočil jeho číslo, a když sáhl pro mobil, šli jsem do zákroku. Jenže se nám postavil, roztáhnul ruce jako kleště, a tak jsme se začali prát. Padali jsme na auta, alarmy houkaly, vtom přijeli uniformovaní kolegové s obušky, kteří nevěděli, že jsme policajti."

Když se ptám, proč pracuje právě tady, odpovídá: "Je to nesmírně prestižní oddělení, výkladní skříň. U běžných zločinů polovina lidí nespolupracuje ze zásady a druhá proto, že nechce mít problémy. Vraždy ale lidé obecně odsuzují a zpravidla spolupracují."

Jen to dořekne, rozezvoní se mu mobil - vyzvánění má jako znělku Hříšných lidí města pražského.

"Netaháte si práci do života trochu moc?"

"Někdy jo," kývne.

To ještě netušíme, že za pár dní se o víkendu neplánovaně potkáme přímo v terénu.

Hlava v igelitce

Neděle, 9.00, zasedací místnost. Kolem stolů sedí v černých kombinézách poslušně jako žáci členové speciální pořádkové jednotky. Aleš předstupuje před tabuli, bere do ruky křídu a kreslí improvizovanou mapu.

Vražda

"Včera večer na Jižním Městě se na louce za paneláky našly ostatky zatím neztotožněné lidské hlavy. Máme podezření, že patří k dřívějšímu nálezu chodidla a ruky z hostivařského případu, který už je u soudu," vykládá. Úkol pro pátrače zní: pokusit se ve vyznačené lokalitě najít další části těla.

O půl hodiny později stojíme na louce zarostlé šípkovým trním. Stavební firma tu bude stavět byty, a tak pověřila dělníka, aby vysbíral odpadky. Dělník byla zvědavý a v odpadcích se hrabal, v igelitce našel torzo lidské hlavy.

Zatímco dva policisté vyfasovali špinavou práci, šmejdí v kontejneru a boří se v rukavicích do starých matrací, papírů a igelitů, zbytek týmu v kombinézách se staví do rojnice a s klacky postupují křovisky vpřed. "Jdeme!" rozkazuje velitel.

Policisté, kteří mají na starosti evidenci pohřešovaných, si zatím na foťáku prohlížejí nalezenou hlavu.

"Jaké měl ten zavražděný z Hostivaře vlasy?" ptá se jeden.

"Tmavé," říká druhý.

"A měl vousy?"

"Myslím, že knír."

"Já se každopádně podívám na ty dva pohřešované."

Velitel speciální jednotky hlásí, že už mají prostor prohledaný.

"Dokdy tu můžete být?" ptá se Aleš.

"Musíme asistovat u fotbalu, ale záleží na vás, jak budete potřebovat," říká velitel.

Aleš jim vymezí další část louky až k lesu.

Muži v kombinézách nakonec vyplaší jen pár bažantů a najdou ztracený mobil, který druhý den vrátí majiteli.

Ale za dva týdny přijde dobrá zpráva. Hlava souvisí s hostivařským případem, o kterém policisté mluvili, což usnadní dokazování u soudu.

DRUHÝ DÍL ČLÁNKU SI NA XMAN.CZ PŘEČTĚTE V NEDĚLI 7. ČERVNA

Autor:
  • Nejčtenější

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Už víme, která část mozku je propojena s klitorisem. Vědci zdolali výzvu

Byla to velká neznámá. Zatímco odpověď na otázku, kam se v mozku otiskují reakce penisu, již vědci znali, kam míří...

Lidé, kteří jsou fit, pijí více alkoholu, zjistila studie

Zní to jako paradox, aktuální studie to však vyjevila zcela přesvědčivě. Muži a ženy, kteří nezanedbávají fyzickou...

Příliš lidskosti. Japonce dohnaly ke vzpouře moc důstojné podmínky zajetí

Premium Očekávali peklo, mučení, týrání. Když se jim dostalo důstojného zacházení a pohodlí, ponižovalo je to. Největší...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vytetovaná oslava sexuálního umu byla zpackaná a trapná. Musela pryč

Obrázek to byl kryptický. Malá zubící se hlava, nad ní cosi obludného. Nápis dopomáhal, a když napověděl, co tetování...

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

  • Další z rubriky

Muži v rouškách jsou přitažlivější, zjistila studie. A naznačuje proč

Ještě před dvěma lety si je lidé spojovali s nemocí, ohrožením. Dnes roušky ujišťují ženy, že jejich nositel je...

Kostlivec šňupající z poprsí byl zlý nápad, kála se žena

Než ono dílko předvedla, několikrát se ujistila, zda jsou mistři tatéři pořadu Tattoo Fixers Extreme připraveni na...

Příliš lidskosti. Japonce dohnaly ke vzpouře moc důstojné podmínky zajetí

Premium Očekávali peklo, mučení, týrání. Když se jim dostalo důstojného zacházení a pohodlí, ponižovalo je to. Největší...

Některé hodinky byly schopny dotikat až do míst, kam se většina smrtelníků nepodívá

Premium Když začal člověk dobývat vesmír, bylo nutné vyřešit spoustu věcí, včetně jedné maličkosti. Astronauti se necítili...

Praktiky ve vile Playboy: orgie, orální sex se psem i ošklivé prostitutky

V novém dokumentu Secrets of Playboy (Tajemství Playboye) promluvily bývalé playmates o praktikách ve vile zakladatele...

Survivor: Nahota i pomlouvání Pazderkové za jejími zády, že je labilní

Po odstoupení zpěváka Vojtěcha Drahokoupila kvůli psychickým potížím ze show Survivor se diváci dočkali i prvních...

Mysleli, že mám miliony. A já žila na ubytovně, vzpomíná Nicol Lenertová

Premium Na biologického otce si Nicol Lenertová už nevzpomíná, jen říká, že byl pro ni i její mámu nebezpečný. Během dětství...

Sedmikrásky k obědu, nákup z popelnice. Výměna se nesla v režii eko páru

Podobný věk, naprosto odlišný životní styl. Tak nějak by se dala shrnout nejnovější Výměna manželek, ve které se sešly...

Do Česka poprvé připlula loď naložená uhlím z Austrálie. Má pomoci Ostravsku

Do Děčína v sobotu ráno poprvé připlula po Labi loď naložená černým uhlím z Austrálie, informovala Česká televize a...