Naše vyprávění se událo na samém počátku roku 1932 v obci Martiněves, nedaleko Roudnice. Obec je velmi starého data a první zmínka o ní pochází už z roku 1226. V době našeho vyprávění zde žilo asi 900 obyvatel a jedním z nich byl i František Louda.
Byl to chalupník, někdejší kočí a také bývalý francouzský legionář, člověk pracovitý, který se svědomitě staral o svou rodinu. Byl ženat a stal se otcem dvou dětí. Nyní žili s dvanáctiletou Annou a osmiletým Honzíkem v zánovním domku, který Louda postavil z naspořených peněz. Nějaké peníze však měl ještě doplatit, a protože nedávno přišel o práci, stala se životní situace jeho rodiny dost těžkou. Jeho žena navíc trpěla nervovou chorobou a nebyla schopna práce.
Zjistilo se, že oheň začal hořet na půdě a byl úmyslně založen tak, aby se plameny rozhořely jen pomalu a až po nějakém čase.
