Jedná se o vzpomínkovou slavnost na posvěcení kostela. Dostavba kostela bývala vždycky mimořádně významnou událostí pro tu kterou obec, ale po dokončení stavby ještě nemohl být kostel hned používán pro konání bohoslužeb. Musel se nejprve slavnostním způsobem vyjmout ze světské sféry a posvěcením pak předat službě Bohu. Svěcení prováděl příslušný biskup a důležitým artefaktem přitom byla i schránka s ostatky vybraného světce (patrona kostela), která se v závěru obřadu uložila do oltáře. Po skončení celé slavnosti následovala oslava, jejímž známým atributem jsou zejména posvícenské koláče. Nedílnou součástí bývaly večer i veselé taneční zábavy zdejší mládeže. A tím se vlastně dostáváme k jádru našeho dnešního vyprávění.
Taneční zábava je jistě příjemná věc, ale má to jeden háček: jsou k tomu potřebné peníze. Pokud je nemáte, rázem se z veselé taneční události stane spíše záležitost smutná. Ostatně už staré české přísloví říká: „Bez peněz do hospody nelez!“ A to platí i pro posvícení.
Po jeho brilantní obhajobě porota jednomyslně uznala, že v tomto případě nešlo o vraždu, nýbrž jen o zabití.
