Dopoledne čtvrtého listopadu 1962 zazvonil v bytě rodiny N. telefon. Volal právník, který zastupoval jejich sousedku Věru K. v rozvodovém řízení a také jí pomáhal získat dceru, kterou manžel Jiří K. odvezl na zatím neznámé místo. Měli se setkat už v sobotu, ale Věra K. na domluvenou schůzku nepřišla a neozvala se advokátovi ani později. Zavolal tedy jejím sousedům, o kterých věděl, že se s nimi přátelí. Ani oni se na Věru nedozvonili, a tak zalarmovali její příbuzné. Ti s klíči dorazili k bytu asi za dvě hodiny. Věru nalezli už bez známek života.
V tubě zbylo několik pilulek na spaní a mezi palcem a ukazovákem držela mrtvá telegram, ve kterém stálo: „Splnění všech tvých přání přeje Hrdina.“ Výjezdová skupina pracovala tedy s verzí, že by se mohlo jednat o sebevraždu, a přivolaný lékař nařídil zdravotně-bezpečnostní pitvu. Jenže právě na pitevním stole si lékař všiml, že proužek krve, který se skrýval pod ručníkem, neodpovídá poloze těla, v jaké bylo nalezeno. Zdravotně-bezpečnostní pitva tedy byla přerušena a přikročilo se k soudní pitvě.
Nepočítal s tím, že se kriminalisté podívají i do jeho kabinetu na jedenáctiletce, kde učil.