První republika s odstupem více než osmdesáti let evokuje představu spořádané, až zlaté historické epochy, kde i zločin měl jakýsi půvab, což nám podsunul mimo jiné i seriál o případech kriminálního rady Vacátka. Je to samozřejmě iluze, problematičtější ještě o jeden zásadní rozdíl.
Zatímco vnitrozemí tehdejší Československé republiky bylo stabilní, pohraničí, obývané německou menšinou, představovalo divoký kraj. Vládla tu chudoba, vydělat si na živobytí bylo složité, a jakmile pocestný zamířil z měst jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně nebo Most na lesní a polní cesty, rozum velel dojít do cíle za světla. Cesty nebyly bezpečné a o přepadení nebyla nouze. Četníci se sice snažili, ale do vymýcení zločinu měli zatraceně daleko.
Důležitou stopou byl pramen vlasů, které mrtvý chalupník svíral v křečovitě sevřených prstech pravé ruky.
