 |
Byl už večer pětadvacátého května 1959, když na služebnu SNB přišla žena. Představila se jako Božena Š. a sdělovala příslušníkům, že od včerejší noci postrádá svého manžela Rudolfa. Líčila, že přišel domů kolem půlnoci spolu s jejím otcem. Oba byli opilí. „Táta hned zalezl, ale Ruda si nahlas zpíval. Rozčílil mě, nechtěla jsem, aby vzbudil děti, a tak jsem mu řekla, ať okamžitě táhne na kutě,“ popisovala. Podle jejích slov manžel vesele rozpřáhl ruce a pronesl: „Ach, to je taková škoda jít spát, když je tak krásně!“ a odešel.
Jenže ani ráno ještě doma nebyl. Věděla, kam chodívá, a tak se vydala k Přívozu. Tam jej však nenašla. Nebyl ani v práci, do své oblíbené hospody navečer taky nedorazil, a tak se rozhodla, že jeho zmizení nahlásí.
Pak se s klidným srdcem odebral domů přesvědčený, že co voda vzala, nikdy už nevydá.
