 |
Bylo něco po jedné hodině odpoledne úterý 14. května 1974, když si hlídka VB z rukou plačící ženy přebírala klíče od domu jejího synovce. V bytě Jaroslava M. byl příšerný nepořádek. Zásuvky z kredence a skříně se válely na zemi ve změti polámaného nábytku, poházeného nádobí i šatstva. Na posteli ležel osmačtyřicetiletý Jaroslav, obličej měl zkrvavený a zbitý k nepoznání. Jeho ruce byly spoutané elektrickou šňůrou od rádia a vedle mrtvého byla pohozená ulomená masivní dřevěná noha od židle. Zřejmě vražedná zbraň.
Z odstavného parkoviště ukradli autobus. Okolo třetí hodiny ráno se je pokusila zastavit vojenská silniční hlídka. Pokynů neuposlechli.
