Pražská ulice Na Poříčí byla už na začátku 20. století velice živou městskou třídou a mít tu obchod či jinou provozovnu se jednoznačně vyplatilo. Věděl to i směnárník a penězoznalec Eduard Kisch, strýc později známého „zuřivého reportéra“, novináře Egona Erwina Kische. Krátce před šedesátkou platil za skutečného znalce drahých kovů, mincí a cenných listin.
Směnárnu s prosklenými dveřmi a velkými výklady provozoval sám už od prusko-rakouské vojny, bydlel s manželkou Sophií nedaleko, v dnešní Revoluční třídě, a za téměř čtyřicet let se mu v krámě nestalo nic, co by musela řešit policie. Až do onoho předvánočního čtvrtka roku 1904, kdy ho navštívil poslíček se vzkazem, že se má dostavit na Bezpečnostní oddělení pražské policie do Bartolomějské ulice. Směnárník tak učinil, aby se od šéfa pražských detektivů Václava Oliče dozvěděl, že mu hrozí přepadení, loupež a možná i smrt.
Hauser nebyl primitiv, naopak, byl zdatný podvodník a padělatel. Již ve třiadvaceti seděl v Londýně za krádež, prošel prý i francouzskou cizineckou legií, ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu i češtinu.
