náhledy
Je to přízračné místo, pokryté šedavým prachem, zalité motorovým olejem, zahlušené lomozem. Chaotické mraveniště, v němž pracuje na padesát tisíc mužů. Na součástky rozeberou cokoli, od kola po kusy letadel. Roční obrat špinavého vrakoviště Mayapuri v Dillí činí v přepočtu přes 18 miliard korun.
Autor: Profimedia.cz
Původně, od roku 1952, stálo vrakoviště poblíž tržiště Sadar, v roce 1975 se přesunulo na své dnešní místo v západní části Dillí, tehdy bylo ještě obklopené džunglí. Nejprve si na něj našlo cestu jen dvacet překupnických firem na součástky, dnes jich tam sídlí na čtyři tisíce.
Autor: Profimedia.cz
Na vrakoviště míří staré vozy z celé Indie. Nejdou celé do šrotu, podmínky indické ekonomiky si vynucují striktně recyklační návyky. V Mayapuri se vše rozebere na součástky, z nich se následně skládají vozy dohromady nebo se prodávají překupníkům.
Autor: Profimedia.cz
Rozebrat nákladní auto dokážou mayapurští dělníci za dvě hodiny, osobní vůz je otázkou třiceti až čtyřiceti minut.
Autor: Profimedia.cz
Recyklační byznys přitom není žádnou ekonomickou popelkou, jakkoli vypadá mayapurský spletitý labyrint plný primitivních dílniček nedůvěryhodně. Tvoří ho velké firmy, celá síť bazarů s použitými součástkami i dealeři šrotu.
Autor: Profimedia.cz
Samotným dělníkům překape z velkorysých výnosu do kapes jen málo. Zato se jen oni dělí o všechna zdravotní nebezpečí, která s sebou práce na vrakovišti nese.
Autor: Profimedia.cz
Nejsou to jen úrazy, je to též kontaminovaný vzduch a voda. V roce 2010 se vrakoviště dostalo na stránky novin kvůli radioaktivnímu znečištění.
Autor: Profimedia.cz
Zdrojem vážných zdravotních problémů je vrakoviště i pro desítky tisíc lidí, kteří žijí v jeho blízkosti. Pro ty znamená vodu kontaminovanou těžkými kovy a chemikáliemi.
Autor: Profimedia.cz
Bůh Šiva shlíží v jedné z dílen na práci docela právem. Je ničivým božstvem, které přináší zkázu, aby mohlo být něco nového stvořeno.
Autor: Profimedia.cz