Onen jev zaznamenal, dokonce ve vědeckém textu, v roce 1972 dermatolog Stanley Comaish. Vlasy osmatřicetileté ženy, které v něm popsal, nazval „nejpozoruhodnějšími“. Některé měla docela tmavé a jiné úplně bílé, to však odborníka nezaujalo. Zarazily jej tři pruhy, které byly světlé u konečků, ovšem tmavé u kořínků. Dosvědčovalo to, že dochází k návratu barvy jejích vlasů. K reverzi procesu šedivění, který totiž postupuje právě od kořínků. Na dotčených ženiných vlasech se však šedá udržela již jen na konci vlasů, z druhé strany ji nahrazovala opět původní barva.
Své pozorování však Comaish pouze zaznamenal. Až teď se téhož tématu chopil Martin Pickard z Kolumbijské univerzity. A i počátek jeho nápadu a výzkumu začal docela nenápadně, vlastně náhodou.
Dejte vědě vlas
Předcházela mu neformální debata s jeho ženou. O stárnutí buněk, o tom, že všechny nevykazují jeho známky najednou a v témže rytmu. Že jde-li o vlasy, nejprve možná šednou, jako projev stárnutí a v reakci na to, co organismus zažil, ty nejméně odolné. Pokud by se na něčí hlavě našel vlas, který teprve začal šedivět, a vypočítala by se rychlost jeho růstu, snad by se dala určit doba, kdy šedivět začal – a mohli bychom si tak položit otázku, co se v životě jeho nositele stalo tak zásadního, že to proces šedivění nastartovalo.
To vše však Pickard pokládal za pouhé přemýšlení nahlas. Do doby, než jeho žena odtušila, že na své hlavě takové vlasy o dvou barvách onehdy našla. A než se vydala k zrcadlu, aby se z koupelny vrátila s úlovkem, s pár vlasy jen zčásti zšedivělými. „A to byl začátek našeho projektu,“ vzpomíná na portálu Scientific American Pickard.
Nejprve však na členy jeho týmu čekala obdobně „přízemní“ práce, potřebovali sehnat další dvoubarevné vlasy. Obcházeli své přátele, známé, kolegy, psali si o ně skrze sociální sítě, dokonce sáhli k inzerci. Nakonec sehnali vzorky od celkem čtrnácti lidí, ve věku od devíti do pětašedesáti let. Přesněji řečeno nejen vlasy, též vousy a pubické ochlupení. Téměř čtyři stovky kusů, dvoubarevné, rovněž jednobarevné. A nejen to, dobrovolníci a dobrovolnice pro vědce rovněž vedli deníky. Zapisovali si do nich, jakému stresu v tom kterém týdnu čelili.
Výzkum přinesl premiérové potvrzení domněnky, pro kterou však věda dosud neměla důkazy, ale též překvapení.
Vlasy jako letokruhy
Nejprve však bylo potřeba najít cestu, jak vlasovou pigmentaci a její proměny vůbec vidět. „Pokud se na vlas díváte svýma očima, bude se vám zdát, že má po celé délce tutéž barvu, pokud nenabídne očividný, rozpoznatelný, náhlý barevný přechod,“ cituje Pickarda portál Science Daily. Drobné změny, které nakonec přechod tvoří, totiž okem nezaznamenáte.
Vědci objevili pramen mládí. Je jím cvičení. A nic ho nenahradíAni zázračné pilulky, ani přírodní byliny tradiční medicíny, ani kyslíkové kůry. Zbraní proti projevům stárnutí je cvičení. Jedině cvičení. Vědci z prestižní americké kliniky Mayo přitom dokonce upřesňují, jaké cvičení je nejúčinnější. Doporučují intervalové tréninky o vysoké intenzitě. |
Proto jeho studentka Ayelet Rosenbergová vyvinula novou metodu, kterou šlo velmi detailně zachytit uzounké kousky vlasů, byly široké asi dvacetinu milimetru, což představuje zhruba hodinu vlasového růstu. Rosenbergová dokázala kvantifikovat míru pigmentové ztráty, jinak řečeno stupeň šedivění vlasu. „S pomocí scanneru s vysokým rozlišením vidíte malé, nepatrné barevné variace, a právě to jsme měřili,“ dodává Pickard v tiskové zprávě Kolumbijské univerzity.
Pozorování barevných změn vlasů poté vědci spárovali se záznamy z dobrovolnických deníků. Zohlednili přitom, že centimetr vlasu roste v průměru přibližně měsíc. A v drtivé většině momenty šedivění časově souhlasily se zápisky, v nichž se respondenti a respondentky přiznali ke stresu. Typickým příkladem studie, která vyšla v magazínu eLife, byla třicetiletá žena, jejíž černé vlasy nesly světlejší prvek, který časově odpovídal období, kdy se rozváděla a stěhovala. Době, která pro ni byla v onom roce nejnáročnější.
Hypotézu o spojení šedivění vlasů a stresu tak studie přesvědčivě doložila. „Když jsou vlasy stále pod kůží jako folikuly, jsou vystaveny vlivu stresových hormonů a dalších procesů, které se odehrávají v naší mysli a těle,“ vysvětluje Pickard. Když poté vlasy z kůže na hlavě vyrostou, stávají se očividným svědectvím o všem, čemu byly předtím v našem těle vystaveny.
„Právě tak jako zachovávají informace o předchozích desetiletích života stromu letokruhy, obsahují zprávy o naší biologické historii vlasy,“ shrnuje Pickard. Pro portál abc.net.au dodal: „Někteří lidé mají vlasy dlouhé dvanáct, čtyřiadvacet centimetrů, a to představuje biologickou historii jednoho roku, dvou let.“
Jenže studie jeho týmu prokázala ještě něco navíc.
Barvu vlasům vrátily prázdniny
Se stejnou přesvědčivostí, s níž prokázala, že za šedivění může stres, totiž doložila, že jeho eliminace může v některých případech pigmentovou změnu zase zvrátit. Vědci se s tím setkali u deseti účastníků a účastnic studie z celkových čtrnácti. A nejen na jejich vlasech, ale též na porostu na jiných částech těla. „Když jsme to zaznamenali i na pubickém ochlupení, řekli jsme si, že to je opravdový fakt. Neodehrává se to pouze u jednoho člověka na hlavě, ale u více lidí, dokonce na celém těle,“ líčí Pickard.
A i reverze vlasové barvy souvisela se stresem. Přesněji řečeno s jeho eliminací, časově se kryla s deníkovými záznamy, které popisovaly psychickou pohodu, snížení vypětí. I tady nabízí studie konkrétní příklad. Několika vlasům pětatřicetileté ženy tak vrátila původní, kaštanovou barvu dvoutýdenní dovolená. Přesněji řečeno uvolnění, kterým ji obdarovala.
Vlasy jako cesta k lepšímu pochopení stárnutí
Autoři studie však udělali ještě krok dál. Zajímalo je, jak konkrétněji se stres na šedivění podepisuje. Proto zkoumali tisíce protonů, které vlasy obsahují. Zjistili, že změnu barvy vlasů doprovází změna tří stovek z nich. Matematický model jim poté napověděl, že mechanismus, jímž stres způsobuje šedivění vlasů, mohou vysvětlovat změny, které vyvolává v mitochondriích.
„Často slýcháme, že mitochondrie jsou buněčnými elektrárnami, jenže to není jejich jediná role,“ zdůrazňuje Pickard. „Jsou též jako malé anténky uvnitř buněk, které reagují na celou řadu podnětů, včetně psychického stresu.“
Lepší chápání procesu, který umožňuje, aby se našim „starým“, šedivým vlasům vrátila „mladická“ barva, podle něj dovolí pronikavěji porozumět tvárnosti lidského stárnutí. „Naše data jsou příspěvkem do rostoucího souboru důkazů o tom, že stárnutí není lineární, fixní biologický proces. Že se naopak dá, alespoň částečně, zastavit, dokonce dočasně zvrátit,“ dodává.
Nechce však poskytovat fantazijní, utopické vize. „Nemáme za to, že snížení stresu obarví vlasy sedmdesátileté dámě, která je měla po celé roky šedé,“ dokresluje vědec pro portál Gizmodo. A opačně si jeho tým nemyslí, že pokud by se desetileté dítě mučilo stresem, jeho vlasy zšednou.
Doklady o vratnosti šednutí by měly nejvíc zajímat třicátníky a třicátnice. Právě v onom věku totiž proces šedivění vystrkuje růžky. A přesně tento, střední věk reverzibilitě onoho procesu nejvíc přeje.
