Když se ve Švédsku, Norsku nebo Dánsku zmíníte o tom, že vikingové zuřivě bojovali, ukrutně vraždili a děsivě loupili, odpoví vám vždycky podobně: „No jasně že jo. A co?“ Myslím, že to je dobrá odpověď. Vědí, že to tak bylo, a taky vědí, že vedle toho vykonali přemnoho, na co mohou být Seveřané dodnes hrdí. Je to dávná historie, kterou si rádi připomínají, ale ani v nejmenším se kvůli ní nerozčilují. Proč taky? A asi by je nenapadlo brát si vikingy jako argument do novodobých politických debat a bojů.
Vikinská žena se mohla s vikingem beztrestně rozvést jen proto, že moc ukazoval svůj chlupatý hrudník. Takový muž byl pak žalovatelný pro výživné.
