Práce britského archeologického dua Dawn M. Hadleyová a Julian D. Richards si všímá artefaktů, které doteď studie blahosklonně přehlížely. Vydala je nejen dvě největší vikingská tábořiště v Aldwarku a Torksey, ale i další místa, která jsou s vikingskou armádou spojována. Kromě toho jejich výzkum odhalil dalších zhruba padesát lokací, které nesou vikingskou stopu.
Svoje zjištění shrnují odborníci v nové knize Život velké vikingské armády: nájezdníci, obchodníci, osídlenci. Název publikace naznačuje, že jejich výzkum nalezl ve vikingské kolonizační síle mnohem komplexnější společnost než jen násilnickou hordu krvežíznivých bojovníků s meči a sekerami.
Boj, řemesla, šperky, hry
Vikingové, staroanglické kroniky o nich píší jako o Velké pohanské armádě, vpadli na ostrovní území v roce 865, dalších patnáct let pak bojovali s místními královstvími, rabovali kostely. Jenže nejen to, kolonizace měnila rovněž je, poznamenává list The Guardian, věnovali se politické diplomacii, učili se anglosaskému stylu vládnutí.
Hadleyová a Richards nato sázejí doklady o tom, že vikingská komunita žila na ostrovech mnohovrstevnatým životem. „Nálezy odrážejí fakt, že ona velká armáda nebyla jen pouhou vojenskou silou, ale komunitou mužů, žen, dětí, řemeslníků a obchodníků,“ líčí Hadleyová. Artefakty, které věda doteď přehlížela, to dosvědčují, nejsou mezi nimi jen zbraně a zbroj, ale též mince, především zlaté, stříbrné, měděné, včetně dirhamů, předměty až z islámského světa, šperky. Rovněž strategická desková hra podobná šachům.
Brutální rituál byl proveditelný. Věda zkoumala vikingského krvavého orla |
Svědčí to o tom, že vikingská invaze byla hlubší, stabilnější, neměla jen nájezdnickou a kořistnickou povahu. Jinými slovy, že velkolepá slova viktoriánského básníka Bernarda Chestertona „kam vkročili, svět se vyprázdnil“ tak docela neplatila.
Bohatství brali, ale též přiváželi
Přirozeně to neznamená, že by se dějiny Vikingů v Anglii měly přepsat do podoby nenásilné integrace. Kolonizační armáda plundrovala, drancovala. Jenže nejen to. Vikingský pobyt měl rovněž podobu řemeslné výroby, obchodu, budování měst. „Prázdno“ za sebou vikingský vpád nenechával.
Richards to ostatně již v roce 2022 popsal pro magazín Smithsonian. Troufl si poznamenat, že Vikingové nesmazatelně a natrvalo přispěli k formování anglické identity. Přiznal, že to není populární, protože dnešní doba přeje národním identitám, národním mýtům a v Anglii mezi ně patří anglosaský triumfalismus a oslava Alfréda Velikého a jeho hrdinného odboje proti vikingským hordám.
Přesto Richards připomíná, že míšení ras a identit je součástí oněch dějin. Anglosasové podle jeho zjištění nečekali, až Vikingové zmizí. Osvojovali si myriádu přínosů, které kulturní výměna přinesla.
A k míšení opravdu docházelo, vikingsko-anglosaské kontakty neměly pouze násilnou, krvavou, válečnou podobu. Součástí vikingských výprav byly, po prvních nájezdech, i ženy, děti. Do Anglie migrovaly celé rodinné struktury.
„Máme sklon vidět Vikingy jako ty, co loupí a odvážejí s sebou poklady a bohatství. Ve skutečnosti to bylo tak, že s sebou přiváželi stříbro, v klenotech a mincích. Dováželi do této země bohatství, a to pravděpodobně napomohlo vzestupu měst,“ popisuje archeoložka Jane Kershawová.
Hadleyová a Richards souhlasí. Velkou vikingskou armádu popisují jako celé město v pohybu. „Příchod tak velké populace musel být na mnoha místech katalyzátorem městského rozvoje,“ shrnují.
