Co si uneseš, je tvoje
Velmi mladé vikingské ženy byly předmětem vynucené sňatkové ekonomiky, která přesunem věna posilovala či oslabovala celé rody. Preferenčně byly vyvdávány za budoucí nositele majetku, dědice - prvorozené syny. Čímž Seveřané velmi nerozvážně ohrožovali svůj genofond.
Šance druhorozených synů na to, jak bez disponování vlastním majetkem přijít doma k nevěstě, byly dost omezené. Nemohli za ně totiž platit takzvaný mundr, spojený s žádostí o sňatek. Cestou k řešení se ukázaly být nájezdy na cizí země, ženami oplývající. A nejen ženami.
Zdrojem blahobytu vikingské společnosti a motorem prosperity byl obchod s unesenými otroky. Živé lidské zboží tvořilo až desetinu populace Skandinávie. Domácnost mohla mít až třicítku takových thrallů, zbídačených a bezprávných osob, s hodnotou nižší než hospodářská zvířata. Vypalování vesnic v Normandii a nakradené cennosti byly jen vítaným bonusem plenění. To, co Vikingové chtěli z nájezdů přivážet domů, byli ženy a otroci. Prodávali je až daleko za Volhou, v Buchaře nebo v Abbásovském kalifátu. Nebyli to muži ctností a hrdé etiky, ale otrokáři.