Od přeplněných špinavých kobek až po cely, které rozměry i moderním vybavením připomínají hotelové pokoje. Podmínky, v nichž si vězni odpykávají tresty odnětí svobody, se propastně liší. Důraz na nápravu odsouzených a humánní podmínky není ve světě zdaleka univerzální normou.
Autor: Wolfmann, Creative Commons
Má 15 metrů čtverečních, vybavením připomíná spíše hotel. Tady čekají na procesy ti, kteří mají předstoupit před Mezinárodní trestní tribunál v Haagu.
Autor: ICTY staff, Creative Commons
Tady žije krajněpravicový norský terorista Anders Breivik. K dispozici má obývací pokoj, studovnu/hernu, posilovnu, televizi, herní konzoli a počítač bez přístupu k internetu. Podmínky ve věznici Ringerike však masový vrah, který si změnil jméno na Fjotolf Hansen, kritizuje jako nelidské.
Autor: ČTK
Tahle fotka už je spíše varováním z minulosti. Cely vězení v moskevské Butyrce jsou dnes poloprázdné. Kriminálníci odtud totiž v posledních čtyřech letech houfně rukovali k „třídenní vojenské operaci“ v Ukrajině. Zpátky se už většinou nevrací.
Autor: ČTK
Kalifornská věznice San Quentin už je v provozu 174 let. A zatím nedosluhuje. Což neplatí pro Davida Carpentera, který si tu v bývalé „cele smrti“ odpykává svůj doživotní trest. Je mu už třiadevadesát let, momentálně patří k nejstarším vězněným osobám v USA.
Autor: Profimedia.cz
Společná cela pro vězně v severokarolínském vězení. Napevno integrované vybavení má zajistit větší bezpečnost vězňů a menší pravděpodobnost jejich zranění.
Autor: Harrison Keely, Creative Commons
Celu z vězení ze Středoafrické republiky tu uvádíme jako kuriozitu nad kuriozity. A nejen proto, že jde o jedinou ženskou věznici v zemi. Jmenuje se Bimbo. V 21. století si tu trest odpykávají ženy, odsouzené za čarodějnictví.
Autor: Profimedia.cz
Nearanžovaný a nepřikrášlený snímek vězeňské cely ve vazebním středisku La Talaudière, které nalezneme ve francouzském Saint-Étienne.
Autor: Profimedia.cz
Francouzská Troyes-Lavau razí cesty moderního vězeňství. Ze 472 cel je 90 procent jednolůžkových, a docela moderně vybavených. Každá má svou vlastní sprchu, například. Zařízení je koncipováno jako Centrum pro aktivní reintegraci a zahrnuje také oddělení pro částečnou svobodu.
Autor: Profimedia.cz
Takto v roce 2019 vypadala průměrná cela v kyjevském vězení.
Autor: Міністерство юстиції України, Creative Commons
HMP Fosse Way v Leicesteru se počítá k nejmodernějším britským věznicím. Zařízení vystavěné v přepočtu za osm miliard korun má sloužit k ubytování 1900 vězňů. Jsou omezeni na svobodě, ale na nedostatek ubytovacího komfortu si stěžovat úplně nemohou.
Autor: Profimedia.cz
V bruselském Vorst-Forest na to jdou taky jinak. Bývalou ženskou věznici tu správa věznic nechala přestavět na detenční dům pro výkon krátkých trestů. V praxi spíš slouží jako domácí vězení, které si ovšem neodkroutíte u sebe doma, ale tady.
Autor: ČTK
Návrat do středověku? Kdepak, takto se v Rusku „skladují“ političtí oponenti předtím, než s nimi režim definitivně skoncuje. Replika cely Alexeje Navalného obrazila celý svět, aby si každý mohl ozkoušet, jak to v kobce o rozměrech 2 × 3 metry vypadá.
Autor: Profimedia.cz
Vězení v belgickém Dendermonde není „konečnou“, ale spíše přestupní stanicí. Vězni sem přicházejí krátce po svém odsouzení, aby byli později přesunuti do jiných zařízení v zemi.
Autor: ČTK
Pes se jmenuje Keks a právě si zvyká na nový terén. Sloužit bude u ostrahy vězení v Brandenburgu. Zmíněná instituce neslouží jen k detenci vězňů, ale právě i k výcviku a školení německého personálu. Proto vše působí tak úhledně, tabulkově a čistě.
Autor: ČTK
São João del Rei je těžké najít i na podrobnější mapě Brazílie, ale do mapy světového vězeňství se zapsalo nesmazatelně. Takhle vypadají cely v „kriminálu“, kde na vězně nedozírají strážní ani zbraně. Bdí nad nimi Bůh. Jde o nový koncept žaláře, provozovaný katolickou charitou.
Autor: Profimedia.cz
Nenechte se zmást koberci a záclonkami. Vězení v kyrgyzském Biškeku je drsný kriminál. Proslul nezvykle vyjádřeným odporem proti nedůstojným podmínkám a násilí ze strany dozorců. Vězni na útlak reagovali tím, že si na protest zašili ústa.
Autor: Profimedia.cz
Novokaledonská Camp-Ést v Nouméa patří k vězením, kde si na vlastní postel musíte pár let počkat. Přeplněnost cel je na 160 procentech plánované kapacity, příliv vězňů tu přitom neustává. Na devět metrů čtverečních cely tu připadá i pět osob.
Autor: Profimedia.cz
Když francouzští koloniální správci v roce 1951 stavěli věznici v Bamako, projektovali ji na kapacitu 400 osob. Vězňů tu ale dnes je přes 2 100. Cely spíš neexistují, trestanci vyplňují celý zamřížovaný prostor kriminálu.
Autor: Profimedia.cz
Česky bychom název této neblaze proslavené věznice mohli přeložit jako Kříže, v Rusku ji znají jako Kresty. Příběhy z ní patří k temným legendám, tady totiž zadržení čekají na svůj soudní proces. A dozorci se spolu s dalšími vězni velmi aktivně snaží nově příchozím život nezpříjemňovat.
Autor: Profimedia.cz
Kategorie C není určena nebezpečným vězňům. Britské HMP Millsike se k nim také snaží přistupovat o dost humánněji než jinde. Obnáší to šest moderních obytných bloků, místo mříží zesílená skla oken, deset metrů čtverečních na osobu a výhledy do zeleně.
Autor: Profimedia.cz
Jako na kolejích nebo na intru? Nejste daleko od pravdy. Cela vězení v německém Hameln totiž slouží k „ubytování“ mladistvých recidivistů. Pachatelů závažných zločinů, ovšem ve věku od čtrnácti do jednadvaceti let.
Autor: Profimedia.cz
Způsob, jakým se salvadorský prezident rozhodl bojovat proti kriminalitě gangů, svět vyděsil. Může takové zařízení skutečně vést k nápravě odsouzených, nebo je jen dočasným skladištěm?
Autor: Profimedia.cz
Žádné „Sbalte si tašku, zítra jdete domů“. Zařízení ve francouzském Fresnes slouží k tomu, aby prověřilo, zda propuštění hned znovu nespadnou do recidivy. V této cele tráví šest zkušebních týdnů před tím, než bude rozhodnuto o jejich případném propuštění.
Autor: Profimedia.cz
O vězení na Spike Island se hovořilo jako o irském Alcatrazu. Vystavěno bylo na základech kláštera, v roce 1830. Aby za jeho zdmi v následujících šestatřiceti letech zemřelo 1 300 vězňů. Hrozivou pověst už nikdy napravit nedokázalo. Dnes funguje jako muzeum.
Autor: Sheila1988, Creative Commons
Francie se snaží v rámci svého vězeňského systému testovat všemožné přístupy. Nahlížíte do cely v pařížské La Santé, která spadá do režimu prevence radikalizace.
Autor: Profimedia.cz
Cely jsou vybaveny postelí, stolem, skříní, toaletou a umyvadlem. V novějších částech může být k dispozici i sprcha a TV. Vše na deseti metrech čtverečních na osobu. Přesto nepůsobí „ubytování“ v belgickém vězení Hasselt zrovna vlídně.
Autor: Profimedia.cz
Estonské vězení Tartu má kapacitu 400 osob, ale jen minimum vězňů. Oproti tomu jsou švédské věznice 600 osob „nad kapacitou“. Výsledek? Mezinárodní dohoda. Švédští trestanci si svůj trest půjdou odkroutit za mříže do estonského Tartu.
Autor: ČTK
Ve francouzském Nanterre tomu neříkají kriminál, ale Maison d’arrêt. Zní to vznosně, poeticky. Nic to ale nemění na tom, že to pořád vězení je. A poměrně špinavé a přeplněné.
Autor: Profimedia.cz
Spravedlnost platí pro všechny stejně, bez ohledu na to, jestli jde o adolescenty anebo seniory. S důchodci je ovšem víc práce, mají jiné nároky. Takhle vypadá vězeňská cela pro důchodce v německém Wittlichu. Připomíná spíš bezbariérový nemocniční pokoj.
Autor: Profimedia.cz
V souvislosti s důchodci za mřížemi nemůžeme nezmínit Japonsko. Pokud jde o průměrný věk populace „kriminálníků“, stojí totiž na světové špici. A cely, jako je tato ve vězení Fuchu, už nárokům seniorů neodpovídají. Japonsko musí „překopat“ většinu svých vězení do adekvátnější podoby,
Autor: Profimedia.cz
Bedford se počítá k nejstarším britským věznicím, které jsou stále ještě v provozu. Vystavěn byl v roce 1801, a provozně počítá s kapacitou pěti stovek vězňů. Ubytováno jich tu je přes devět stovek, což se do už tak dost nevalné „kvality“ silně promítá.
Autor: Profimedia.cz
Pokud se vás režim Bašár al-Asada nechtěl vyloženě zbavit, jen vás odstranit z veřejného života, skončili jste tady. V jedné ze společných cel věznice Adra na severovýchodním okraji Damašku.
Autor: Profimedia.cz
Do syrské věznice Saydnaya byste naopak zamířili tehdy, kdyby se vás režim Bašár al-Asada zbavit chtěl. O celách se tu ani moc hovořit nedalo. V jeho komorách a halách se čekalo na mučení a popravy.
Autor: Profimedia.cz
S pádem asadovského režimu v Sýrii a nástupem nové vlády došlo k otevření věznic a rozsáhlé amnestii i těch, jejichž svoboda by nás mohla bolet víc než jejich věznění. Pohled do cely věznice Panorama v Hasace, kde byli zadržováni příslušníci takzvaného Islámského státu.
Autor: Profimedia.cz
Dvoulůžková cela v nizozemském vězení Zaanstad je připravená na nové obyvatele. Cely splňují moderní standardy s důrazem na přístup denního světla a ventilaci. Jsou navrženy tak, aby nebyly zbytečně degradující, a slouží jako obytný prostor.
Autor: Profimedia.cz
Opět Sýrie. Tentokrát ve vojenské věznici Mezzeh v Damašku, kterou provozovala vojenská zpravodajská jednotka. Dostat se sem bylo překvapivě snadné. Dostat se odtud už ne.
Autor: Profimedia.cz
Justizvollzugsanstalt v Lingen je jednou z největších věznic Dolního Saska. I když za evropským standardem pokulhává v rozměrech cel – nabízí jen ty s rozměry okolo sedmi metrů čtverečních – zakládá si na svém jednolůžkovém formátu pokojů.
Autor: ČTK
Pokud se dostanete do vězení v norském Trondheimu, takto by mohla vypadat vaše cela. Takových tu mají ve čtyřech blocích dohromady 120, starají se o ně čtyři dozorci.
Autor: ČTK
Vězení v Nice je „aktivní“ od roku 1897 a nedá se říct, že by se nějak stavebně od doby svého otevření výrazně poměnilo. Vybavení je tu už modernější, ale cely tu stále mají sedm metrů čtverečních.
Autor: Profimedia.cz
Vězení v hlavním městě Mozambiku, Maputo, příjemné zrovna není. A tohle je přitom jeho civilizovanější část, marodka. Speciální oddělení určené pro nakažené tuberkulózou.
Autor: Profimedia.cz
Teď už je to minulost, brány věznice Kakola opustil poslední trestanec v roce 2007. Legenda nejdrsnější finské věznice však přetrvává. V současnosti tu funguje muzeum, restaurace a unikátní zážitkový program „dobrovolného vězení“.
Autor: Anssi Koskinen, Creative Commons
