Je to třeba, šest z třinácti druhů velkých velryb je v kategorii ohrožených. Nejhůř je na tom velryba černá, která čítá méně než 340 kusů, což je nejméně za posledních dvacet let, připomíná server Big Think.
Prohlédněte si fascinující fota potápěčky a keporkaka |
Gigantičtí obyvatelé oceánů přitom nejsou pouze obdivuhodnými, působivými bytostmi, přispívají významně zdravému životnímu prostředí a pomáhají regulovat globální klima. Jedna velryba pohltí tolik uhlíku jako tisíc stromů, zbaví svět třiatřiceti tun oxidu uhličitého ročně. Osud velryb je však v nebezpečí.
Velryby se satelitními značkami
Kosatka karatisticky znehybní žraloka i utopí velrybu Dokáže spláchnout tuleně ze kry, udusit velrybu, imobilizovat žraloka, dokutálet se na pláž pro lachtana. Těží ze své chytrosti a lovecké techniky s pedagogickým nadáním učí potomky, chlubí se schopností spolupráce. Seznamte se s podivuhodnými loveckými technikami kosatek. |
Jejich hlavním škůdcem je člověk a jeho zásahy do přírody. Dominantním nositelem zkázy je průmyslové rybářství, v sítích podle Chrise Johnsona, který má na starosti ochranu velryb a delfínů ve Světovém fondu na ochranu přírody, ročně zahyne na tři sta tisíc velryb, delfínů a sviňuch. Alespoň jednou za život v sítích uvízlo 86 procent z velryb černých, čtvrtině se to stává každoročně, 34 jich v posledních pěti letech sítě nebo další smrtelné nebezpečí, srážky s loděmi, u kanadských a amerických pobřeží zabily.
Dalšími příčinami klesajících stavů velryb je znečišťování oceánů plasty, chemikáliemi, ale i hlukem, klimatická změna, snižování stavů ryb, které velryby loví. „Po několik let jsou k vidění tuny keporkaků opravdu blízko pobřeží u Monterey Bay, lidi je pozorují a myslí si, že je všechno v pořádku. Pravda však je, že keporkakové jsou tak blízko pobřeží proto, že nikde jinde pro ně není dost jídla,“ poznamenává pro Bloomberg oceánolog Ari Friedlaender z Kalifornské univerzity.
Mapa, kterou vypracoval Světový fond na ochranu přírody, by měla velryby pomoci chránit. Odborníci, bylo to celkem čtyřiapadesát týmů, ji zakreslili s pomocí 845 velryb, které po třicet let nosily s sebou na svých oceánských cestách satelitní „visačky“. Díky nim mají vědci úplně poprvé globální přehled o jejich migračních trajektoriích, vědí, kde se krmí, páří, kde rodí mláďata a vychovávají je, kde se socializují. Též se však vyjevilo, kde se velrybí superdálnice protínají s lidskou aktivitou, která je pro ně tak nebezpečná, podtrhuje zpráva fondu. A naznačuje, kde je třeba dělat velrybám bodyguarda.
V první etapě, vysvětluje Aurelie Cosandey-Godinová ze Světového fondu na ochranu přírody, její organizace volá po ochraně šesti globálních modrých koridorů, jak se hlavním velrybím trasám říká. Mělo by to zahrnovat odstranění ztracených nebo odhozených starých rybářských sítí z oněch oceánských teritorií, odklánění lodí, kde je to možné, případně snižování rychlosti jejich jízdy, dosažení nulového nechtěného, vedlejšího úlovku při průmyslovém rybaření.
Zpráva Mezinárodního měnového fondu z roku 2019 odhaduje, že měla-li by se vyčíslit environmentální přínos velkých velryb, především s ohledem na likvidaci uhlíku, v penězích, přesáhl by jeden trilion amerických dolarů.
