Stalin vzal, Stalin dal
Stalinistické Vánoce. V roce 1951 zavítal Děda Mráz do Bratislavy.
Zdá se, že se k pionýrům a pionýrkám dopustil i projevu.
Nový člověk nepotřebuje staré zvyky, které ho drží v minulosti. Zvlášť když jsou spojené s náboženstvím, s opiem lidstva. Vánoce, stejně jako všechny ostatní projevy víry, musely z veřejného života po ruské revoluci zmizet.
V roce 1929 byly Vánoce slavně zrušeny stalinským dekretem. Josif Stalin se však zdráhal, aby byl zákaz spojován přímo s ním. Nechal ho proto jako akt výboru, aby si nechal prostor pro případný odstup. Pětadvacátý prosinec se stal běžným pracovním dnem, zdobení jehličnanů se vytratilo.
Ne napořád. V roce 1935 si člen strany Pavel Postyšev dovolil uveřejnit v novinách Pravda stať, v níž se k zákazu Vánoc staví kriticky. Vypsal, jak dřív za temných časů nenažrané buržoazie otrhané a hladové děti dělníků z fabrik smutně pohlížely do oken boháčů, za nimiž svítil stromeček. Opovážil se zmínit, že v socialistickém ráji by se mohly dělnické děti nadílkou potěšit.
Nezastřelili ho hned. Až později, ve spánku, na pryčně ve věznici Butyrka. Nicméně Stalina onen troufalý návrh z pléna oslovil. Požadoval jen, aby měly oslavy sekulární charakter. V roce 1935 tak došlo k překvapivému obratu ve státní politice. Vánoce se vrátily, v upraveném designu. Přesunuly se na Nový rok, dárky začal nosit Děd Moroz, Děda mráz, a nazdobený jehličnan už nebyl stromečkem vánočním, ale novoroční jedličkou. Jolkou. Tato nejvyššími místy schválená verze oslav se postupně rozšířila i do středoasijských republik.
