Gordon Cummins. Měl ideální podmínky, jeho vraždění přála tma, záplava vojenských uniforem v Londýně i plné bary a hospody.
Oba prvky, černá okna domů, vypnuté pouliční lampy, metropole zahalená do černě i stejnokroj britského letectva, byly sarkastickými kulisami vražedné štafety. Jenže funkčními. Tma zakrývala. A uniforma vrahovi nejen dodávala důvěryhodnost.
Rovněž byla perfektním maskováním. „Ironií bylo, že v hlavním městě bylo tolik vojáků!“ připomíná na serveru HistoryExtra historička Amy Helen Bellová a dodává, co to znamenalo: „Uniforma se dala použít jako skvělá plenta, za níž jste se schovali. Bylo tam tak mnoho lidí se stejným oděvem, že by vás bylo nemožné vystopovat.“
Navíc, zatímco pohyb civilistů podléhal zákazům vycházení, regulacím, dohledu, muži v uniformách byli na svých cestách Londýnem kontrolováni jen výjimečně.
Podmínky, kulisy, mimikry měl Gordon Cummins přichystané až děsivě příhodně.
Říkejte mi Pan ctihodný
Pokud bychom hledali důvody jeho pozdějšího londýnského běsnění v dětství, příliš bychom neuspěli. V roce 1914 se narodil do docela běžné, středostavovské počestné rodiny, matka v domácnosti, otec vedl ústav pro nápravu mládeže. Jako dítěti se mu dostalo soukromého vzdělání, nijak nadšeným studentem však nebyl, následnou střední školu ještě dokončil, další vzdělání už ne.
Střídal zaměstnání, nikde dlouho nevydržel. Zdálo se, že život pracujícího považoval za podřadnost, která ho není hodna: viděl se jako aristokrat. Hrabě Cummins. Vévoda Cummins. Chodil do podniků, klubů, restaurací londýnského West Endu a za aristokrata se opravdu vydával, za nelegitimního potomka šlechtické rodiny, který žije z rodinných peněz. Nechal se oslovovat jako „ctihodný Gordon Cummins“, kouřil drahé cigarety, utrácel, osvojil si oxfordský přízvuk, hýřil. Kde na to bral? Krádeže, podvody, zpronevěry.
20 kriminálních otázek: Poznáte ty nejslavnější vrahy, gangstery a podvodníky? |
Když ho vyhodili z další práce, zapsal se v roce 1935 do Royal Air Force, královského letectva. Oficíři mu předpovídali slušnou kariéru, kadeti byli jiného mínění, shrnovaly v roce 1951 The World’s News. Popuzovalo je, jak imituje akcent lordů, tušili, že jeho historka o aristokratickém původu je vymyšlená, příčilo se jim toho kluka, co si vymýšlí, oslovovat „ctihodný Gordon Cummins“. Když už mu říkali „vévoda“, bylo to velmi sarkasticky.
Až na onu výstřední posedlost šlechtou však žil docela úhledně. Žádný konflikt s policií, se zákonem, čistý trestní rejstřík. Našel si ženu, sekretářku Marine, vzali se, žili spolu. V armádě se mu dařilo, v lednu 1942 dospěl k tisícovce nalétaných hodin a byl povolaný do služby.
Kromě armády však sloužil ještě jinému velení. Svému sadismu. Tomu dal na oltář pět dní běsů.
