Velmi vzácná munice
Skvostným reprezentantem jedné z klasických chyb válečných filmů je snímek Kam orli nelétají z roku 1968. Patnáctiminutový útok Clinta Eastwooda a Richarda Burtona je působivý, záhadou však je, kde vzali oba hrdinové tolik munice, aniž by si vyměnili zásobníky.
Hrdinům ve válečných filmech během divoké akce zřídka dojde munice. Jenže například pilot za kniplem Spitfiru, populární britské jednomístné stíhačky, měl průměrně k dispozici munici na čtrnáct sekund nepřetržité palby. Pak už se stal bezbranným terčem. Neméně populární automatická zbraň BAR 1918, vděčně zobrazovaná ve filmech z druhé světové války, disponuje úctyhodnou kadencí 500 až 650 ran za minutu. Jenže její schránkový zásobník nese 20 ran. I když si mariňáci v družstvu nepředpisově rozdělili rezervní zásobníky této zbraně do vlastních bandalírů, nepřesáhli by nejspíš zásobu 1 260 nábojů. Nepřetržitě by pak mohli z této jediné zbraně pálit dvě minuty.
Když budete pálit poloautomaticky, po jednotlivých nábojích, americkou M-16, jste na suchu za jedenáct sekund. Nekonečně dlouhé salvy a nevyčerpatelné zásoby munice realitě neodpovídají. Při delší operaci většinou nemáte jistotu, kdy budete moci znovu dozbrojit. Takže neúsporná střelecká akce je opravdu k vidění jen na plátně.
