"Dělali jsme specifickou práci s britskými speciálními jednotkami, americkou Navy Seals a ODA zelenými barety. Zatýkali jsme podezřelé osoby a odpalovače raket, chodili jsme na výrobny drog a nástražných výbušných systémů. Britové nám nejdřív říkali, že jsme blázniví Češi, ZZ TOP na čtyřkolkách, ale po prvních zkušenostech nám dali úplnou zelenou," popisuje osmatřicetiletý veterán úkoly za podivných okolností rozpuštěného Útvaru speciálních operací Vojenské policie SOG (Special Operations Group).
Bývalý pyrotechnik českobudějovické policejní zásahovky se specializací na vyjednávání se k SOG dostal v roce 2006. U policie dosáhl na nejvyšší metu, dokonce působil i jako instruktor potápění. Když ho vytipovali přímo příslušníci SOG, neváhal. V útvaru se setkal s dalšími bojovníky z řad policie či zvláštních vojenských jednotek, z nichž měl každý svou specializaci. Lidinský byl pyrotechnik, jeho kolegové odstřelovači, zdravotníci, spojaři, od každé "profese" to byli dva muži.
"Absolvoval jsem velmi tvrdé výběrové řízení, přeškolení operačních a taktických postupů, zdokonalil se ve střelbě, práci ve výškách a VIP," vzpomíná asi 170 centimetrů vysoký a na první pohled nenápadný muž.
První týdny v Afghánistánu strávili vojenští speciálové přípravou na boj s talibanci. "Po ohlášení operační připravenosti jsme s britskými speciály, Navy Seal a ODA zelenými barety vyrazili zajistit nepřátelské objekty, kde se mělo skrývat mezi deseti až třiceti Talibanci," říká Lidinský.
Po pětikilometrovém pochodu a pěti hodinách brodění potoků narazili koaliční vojáci na tvrdě chráněný komplex tří domů. V průběhu operace padl jeden britský voják. Dvoudenní boj ukončily až granátomety českých vojáků. "Koaliční síly měly na eliminaci těchto Talibanců velký zájem, protože šikanovali místní obyvatelstvo, měli dozor nad místním drogovým trhem a organizovali útoky na koaliční vojáky," líčí Lidinský.
Vietnam v Afghánistánu
Bitvy v takzvané "Greenzone", džungli obepínající řeku Hílmand uprostřed stejnojmenné provincie, vojákům asociovaly prostředí americko-vietnamského konfliktu, jak ho znali z dokumentů a filmů. Češi se v takových bojových podmínkách nikdy nepohybovali, SOG před misí v Afghánistánu působila pouze na Blízkém východě.
Šestikilometrový pás džungle je přitom oproti skalnatému nebo pouštnímu okolí drastický rozdíl. "Nebylo vidět na pár metrů před sebe. Když přišel v této spleti stromů a keřů nástřel, měli Britové hned někoho zraněného nebo mrtvého," popisuje český pyrotechnik. Koaliční síly napadali jak bojovníci se zkušenostmi z jiných konfliktů, tak žoldáci s pevnou sazbou 12 dolarů za den střílení z kalašnikova, které platil Taliban.
Džunglí vedly hlavní zásobovací trasy Talibanu. "Nebyla to žádná mírová patrola, ale frontová linie na rozloze 60 kilometrů. Bylo to plošné vytlačování nepřítele, regulérní válka." Různě silnému ostřelování a napadání čelili čeští speciálové pokaždé, když na plně vyzbrojených čtyřkolkách, opancéřovaných terénních autech s kulomety a upravených tatrách vyrazili ze základny.
Těžko říct, kde SOG hrozilo větší nebezpečí, jestli v zeleném pekle, nebo v pouštním. Jednou ze základních činnosti SOG bylo také prohledávání krytů nepřítele, opevněných obydlí a bývalých zákopů po sovětských vojácích z dob afghánsko-ruské války. Jednotka se často dostala i do míst, kde od první britsko-afghánské války (1839 až 1842) nebyl žádný koaliční voják a kam v 80. letech minulého století nevstoupili ani Rusové.
"Dařilo se nám navázat kontakty s normálními Afghánci, zemědělci, trhovci, kteří válkou trpěli a Taliban nepodporovali. Získávali jsme tak zpravodajské informace důležité pro britské vedení, které mělo tuto oblast Afghánistánu na starost," říká poručík ve výslužbě, držitel několika vyznamenání, mimo jiné za vynikající plnění služebních povinností.
Jednou za nimi přišli zástupci vesničanů zjišťovat, zda u jejich domů zůstanou delší dobu. "Byli jsme pro ně zárukou, že se Taliban a na něj napojené gangy jen tak nevrátí. Na oplátku nás informovali o nestandardních věcech, které viděli, řekli nám například o chlapovi na motorce s protitankovými minami," vysvětluje Lidinský.
Členové SOG v poušti hlídkovali několik dní v kuse. Díky tomu čeští vojáci koaličním zpravodajům často dodali například zadržené spojky nebo zvědy Talibanu, kteří se pohybovali převážně právě na motorkách. "Z takových střípků si spojenecké vojenské zpravodajské služby dělaly obrázek o situaci v oblasti," podotkl poručík ve výslužbě.
S Čechy se místní mimo jiné bavili i proto, že příslušníci SOG nosili plnovous. Mezi Brity měla tuto výsadu jen speciální jednotka SAS.
RPG ze zálohy
Několik talibanských velitelů kvůli operacím SOG v provincii Hílmand ztratilo chuť bojovat. Ti "zarostlí lidi na velkých autech se psy," jak Čechům talibanci přezdívali, jim dělali spoustu starostí. "Rychle jsme přijeli k cíli, zaútočili a zmizeli. Nad sebou jsme měli britské bojové vrtulníky AH 64 Apache. Nebo jsme hermeticky uzavřeli oblast a bez kontroly skrze ni nikdo neprojel," popisuje Lidinský taktiku, která má kořeny v historii SAS.
Ke svému vážnému zranění přišel Lidinský, v té době v hodnosti praporčíka, koncem července 2007. SOG vyrazila k městu Šurakain, odkud Taliban ostřeloval minometem a raketami britské jednotky postupující za řekou. Češi se nepozorovaně dostali do bojových pozic a strategický přístup k městu obehnanému jeskynními chodbami uzavřeli. Talibanci sice tvrdě zaútočili, Čechům se je přesto podařilo vytlačit.
"Na mně bylo, abych prozkoumal dobytý prostor. Nic zajímavého jsem ale nenašel, tak jsme čekali na vrtulník, který měl podpořit odražení útoku," líčí veterán.
Zbytek talibanců se stáhl do jeskyně a odtud pak jeden z nich vypálil protitankovou střelu RPG. Pravděpodobně mířil na tatrovku českých bojovníků, minul ale cíl a střela dopadla přímo mezi Lidinského nohy a křídlem mu utrhla levý kotník. Zdravotníci SOG provedli excelentní zákrok a i přes přetrženou tepnu, otevřenou nohu a rychlou ztrátu krve těžce zraněnému vojenskému policistovi udrželi základní životní funkce.
První operaci podstoupil praporčík Lidinský v britské polní nemocnici. "Už tam mi okamžitě řekli, že mi vezmou nohu pod kolenem. Po konzultaci Britů s našimi doktory v Kábulu k amputaci ještě nedošlo. Přes maximální snahu lékařů jsem ale o nohu loni nakonec přišel," říká nyní.
"Naši vojenští medici a následně lékaři mi zachránili život. Měl jsem obrovskou kliku, RPG je schopná zničit tank," děkuje lékařům. I díky nim je dnes špičkovým handicapovaným sportovcem, reprezentantem Česka v golfu a mistrem Evropy. Pro zajímavost, jeho aktuální handicap je 21,2.
Během jeho rekonvalescence v roce 2008 byla jednotka SOG převelena z Hílmandu do Logaru. Tam dál lovila odpalovače raket, chránila VIP, doprovázela konvoje NATO a sbírala zpravodajské informace. Díky jí se Čechům podařilo zjistit úkryt vůdce místních bojovníků a organizátora útoku na naše vojáky, při němž jeden z našich zemřel a další byl velmi těžce zraněn. Ve spolupráci s americkými zelenými barety, rumunskou speciální jednotkou a afghánskou národní armádou byl mula i se svými komplici zadržen.
Jednotka Special Operations Group skončila v říjnu 2009 z rozkazu ministra obrany Martina Bartáka. Krátce před tím čelili speciálové nařčení, že opustili spojence v boji. "Nesmysl," zlobí se Miroslav Lidinský. (podrobnosti čtěte tady a tady)
miroslav lidinskýÚtvar speciálních operací Vojenské policie: listopad 2006 – dosud Zájmy: Miroslav Lidinský je členem Golfového Klubu Hluboká nad Vltavou. Loni vybojoval druhé místo v Disabled Open v Nizozemsku, druhé místo v European Championship v Rakousku a nakonec vyhrál Italian Disabled Championship. Tato tři umístění pro něj znamenala celkové vítězství v turné European Disabled Golf Association pro rok 2010. Stal se tak prvním českým handicapovaným sportovcem, který se zapsal do historie evropského golfu. |
