1 / 29
Byl to gigant ze dřeva. Zařízení Trestle v poušti Nového Mexika bylo největší stavbou světa, vytvořenou výhradně ze dřeva a laminátu. Za studené války testovalo, zda jaderné bomby nevypnou americkou válečnou elektroniku.
Autor: Charles Reuben
Série testů amerických jaderných zbraní, které se odehrávaly v Tichém oceánu, byla předlouhá. Výbuch, nazvaný Starfish Prime, k nim patřil též. Exploze, je na fotce, se odehrála 9. července, byla šestatřicátým testem roku 1962.
Autor: Federal Government of the United States, Creative Commons
Jenže byl výjimečným. Byl jedním z prvních vysoko-výškových testů, k explozi došlo přibližně ve výšce 400 kilometrů nad povrchem.
Autor: Profimedia.cz
Navíc byl nejsilnějším z testů celého dvaašedesátého roku. Jaderná hlavice měla sílu 1,4 megatuny. Význam Starfish Prime však tkvěl i v něčem jiném. V síle poznání, které Američany vyděsilo.
Autor: Profimedia.cz
Jaderná hlavice, vynesená do požadované výšky střelou Thor z atolu Johnson, ukázněně explodovala 13 minut a 41 sekund po odpalu, přesně tak, jak bylo zamýšleno. Jenže mohutný jaderný výbuch ve vysokých výškách vyvolal EMP. Elektromagnetický puls.
Autor: US Air Force, Creative Commons
Elektromagnetický puls (EMP) je z definice velmi krátký, ale zato velmi intenzivní výboj elektromagnetické energie, který dokáže okamžitě poškodit nebo zničit elektronická zařízení a elektrickou infrastrukturu.
Autor: Charles Reuben
Vzniká při jaderném výbuchu ve velké výšce. Gamma záření totiž interaguje s atmosférou a vytváří silné elektromagnetické pole. To následně indukuje napětí v elektrických systémech a může je nenávratně poškodit, vede k přetížení a spálení tranzistorů, polovodičů. Na poměrně rozsáhlém území.
Autor: United States Department of Defense , Creative Commons
To právě velmi přesvědčivě ukázal Starfish Prime. Po výbuchu 9. července 1962 způsobil elektrické škody na Havajském souostroví. Přestože leželo vzdušnou čarou 1 450 kilometrů od místa detonace.
Autor: US Department of Defense, Creative Commons
Efekt EMP Američany doslova otřásl. Dosud věřili, že kdyby snad studená válka s východním blokem přešla do horké fáze, poskytne jim jejich technologická převaha kontrolu nad situací.
Autor: Profimedia.cz
Dlouhodobá strategie USA stála na tom, že dokážou odpovědět jaderným úderem kdykoliv. Pokud by však EMP vyřadil bombardéry, rakety nebo jejich řídicí systémy, protivník by mohl získat výhodu prvního úderu. Elektromagnetický puls otevřel zásadní trhlinu v celé doktríně odstrašení.
Autor: U.S. Navy, Creative Commons
Rázem se vyrojila spousta otázek. Dá se EMP nějak předcházet? Jak skutečně zranitelná je vůči němu infrastruktura? Přežije americká vojenská technika jaderný konflikt? A hlavně, vědí už o tom, co elektromagnetický puls dovede, Sověti?
Autor: SDASM Archives, Creative Commons
Najít odpovědi mělo mimo jiné zařízení ATLAS-I.
Autor: Regina N. Emmer
Bylo vybudováno poblíž letecké základny Kirtland, v pouštní krajině Nového Mexika.
Autor: United States Geological Survey, Creative Commons
Jeho hlavním úkolem bylo ověřit, zda americká vojenská technika přečká jaderný konflikt a bude mít příležitost k odvetě. ATLAS-I byl navržen tak, aby simuloval extrémní podmínky elektromagnetického pulsu, ovšem bez použití skutečné jaderné zbraně.
Autor: Regina N. Emmer
Vědci v poušti u Kirtlandu vytvářeli umělé EMP impulzy, které napodobovaly účinky jaderného výbuchu. Díky tomu bylo možné testovat techniku bezpečněji a opakovaně.
Autor: United States Army Air Forces, Creative Commons
Nejvýraznějším prvkem zařízení byla obrovská dřevěná konstrukce přezdívaná Trestle. Šlo o největší stavbu na světě vytvořenou výhradně ze dřeva a lepeného laminátu. Absence kovu byla zásadní, protože kov by zkresloval elektromagnetická měření.
Autor: Regina N. Emmer
Konstrukce byla postavena v přirozené prohlubni terénu, která pomáhala izolovat testovací prostředí. Plošina se nacházela ve výšce odpovídající zhruba dvanáctipatrové budově. Tím se simulovaly podmínky letu letadla mimo vliv zemského povrchu.
Autor: Charles Reuben
Letadla (strategické bombardéry) byla na plošinu tažena po dlouhé rampě, kde čekala na test. Během experimentu na ně byl zaměřen silný elektromagnetický impulz. Inženýři následně analyzovali, jak jednotlivé systémy v kokpitech reagovaly.
Autor: Charles Reuben
Srdcem pokusů ATLAS-I a zařízení Trestle byly dva výkonné Marxovy generátory. Každý z nich dokázal vytvořit napětí v řádu megavoltů během extrémně krátkého času. Společně generovaly pulz o výkonu až stovek gigawattů.
Autor: USAF
Generátory postupně nabíjely kondenzátory a poté energii uvolnily v jediném okamžiku. Tento rychlý výboj vytvořil elektromagnetickou vlnu podobnou té z jaderného výbuchu. Klíčová byla extrémně krátká doba náběhu pulzu.
Autor: USAF
Speciální konstrukce ve tvaru klínu fungovala jako vodivá plocha, která směrovala pulz k testovanému objektu. Elektromagnetické vlny z obou generátorů se zde spojovaly a zesilovaly. Výsledkem byl realistický model účinků EMP.
Autor: Profimedia.cz
Jedním z hlavních problémů starších testů byl odraz signálu od země. Ten způsoboval, že testovaná technika byla vystavena nerealisticky silnému záření. ATLAS-I tento problém eliminoval díky vyvýšené platformě.
Autor: USAF
Testování se zaměřovalo především na strategické bombardéry. Ty byly klíčovou součástí jaderného arzenálu a musely nutně zůstat funkční i po útoku. Postupně se však testovaly i stíhačky, transportní letouny, rakety a jejich řídicí systémy.
Autor: Profimedia.cz
Během testů byly do letadel instalovány desítky senzorů. Ty měřily průnik elektromagnetického pole do konstrukce i chování jednotlivých systémů. Získaná data pomáhala navrhovat odolnější elektroniku. Výzkum vedl k vývoji metod tzv. „hardening“, tedy zvyšování odolnosti zařízení vůči EMP.
Autor: Charles Reuben
To zahrnovalo například stínění kabelů nebo úpravy konstrukce avioniky. Poznatky byly zásadní pro moderní vojenské technologie. ATLAS-I byl součástí širší sítě testovacích zařízení vyvíjených americkým letectvem.
Autor: Charles Reuben
Konstrukce samotné plošiny byla inženýrským unikátem. Byla dostatečně pevná, aby unesla plně naložený bombardér B-52. Zároveň však neobsahovala téměř žádný kov, aby neovlivnila výsledky měření.
Autor: Charles Reuben
Kromě testování odolnosti elektroniky se zkoumal i průnik EMP do trupu letadla. Inženýři tak mohli identifikovat slabá místa konstrukce. Tyto poznatky byly využity při návrhu nových letadel. Technologie vyvinuté při provozu ATLAS-I našly využití i v dalších projektech.
Autor: Profimedia.cz
Po skončení studené války v roce 1991 byl program ATLAS-I ukončen. Testování se postupně přesunulo do sféry počítačových simulací, které byly levnější a flexibilnější. Fyzické experimenty tohoto typu už nebyly považovány za nutné.
Autor: Regina N. Emmer
Dnes zůstává Trestle opuštěnou, ale stále nepřehlédnutelnou připomínkou éry jaderného soupeření. Kolos plošiny je viditelný i z civilních letadel přistávajících v Albuquerque. Navzdory svému stáří je to stále jedna z nejneobvyklejších inženýrských staveb studené války.
Autor: Google Earth
