Zosia. Neměla lehký život, klid jí tmářství nenechalo ani po jeho konci.
Její ostatky našly archeologické vykopávky již před čtyřmi lety. Pohřebiště leželo u Bydhoště, u vesnice Pien. Daleko od kostela nebo kaple, v poli. Neneslo žádné náhrobní kameny. Nemluvily o něm žádné dobové záznamy. Mělo být zapomenuto. I to vedlo hned zkraje k úvahám, že se stalo místem pro ostatky lidí, které společnost odmítla a které odmítala i po jejich skonu. Jichž se dokonce bála. Mohli to být lidé bez místních kořenů, heretici, vyděděnci, sebevrazi.
O unikátním charakteru pohřebiště a těch, kdo v něm našli poslední úkryt, však svědčilo i pohřbívání samotné. Protagonistka hlavního příběhu, pochovaná se zámkem na noze a později pro jistotu ještě přiklopená srpem, nebyla jediným případem. Zvláštního zacházení se dostalo hned třiceti pochovaným z celkem stovky hrobů.
Udržet démony v hrobech |
Zámky a srpy se našly i v jiných hrobech. Jedno z pohřbených dětí bylo otočeno tváří k zemi. Další tělo leželo jako při ukřižování. Další kostry měly hlavy obložené kameny, jako by jim měly bránit v pohybu.
Kostra se srpem a zámkem na palci však vyčnívala. Vědu zaujala natolik, že jí věnovala forenzní studii a vytvořila jí rekonstrukcí obličej, psali jsme o tom na Xman.cz zde. Umná práce Oscara Nillsona dala v roce 2024 ženě, která dostala jméno Zosia, posmutnělou, křehkou tvář. A rovněž jí vrátila lidskost, navzdory bizarním opatřením, jichž se jí před čtyři sta roky dostalo. Vědecké týmy začaly opatrně naznačovat, co vše by se dalo o Zosii vyčíst.
Trvalo však další čtyři roky, než mezinárodní tým vedený Dariuszem Polinskim přišel s výsledky pečlivého výzkumu.
