Zosia. Neměla lehký život, klid jí tmářství nenechalo ani po jeho konci.
Každý obličej, který získá díky možnostem dnešních technologií po staletích znovu svou podobu, je silný, magnetizuje. Vyvolává představy, zvědavost, je nahlédnutím do ztraceného světa a zmizelých osudů. Tvář mladičké dívky z Polska vzbuzuje emoci zvlášť, kvůli bizarním okolnostem poukazujícím na pochmurný příběh. Jako by se otiskl do jejího smutného pohledu, křehkého obličeje.
Dívčiny ostatky ležely v hrobě, jemuž archeologové při vykopávkách v roce 2022 dali číslo 75. Pohřebiště se nachází u města Bydhošť, své mrtvé do něj ukládaly čtyři generace místních lidí během sedmnáctého století. Rovy nenesou náhrobní kameny, archeologové a archeoložky jich zatím odhalili přes stovku, uvádí server The Jerusalem Post, opatření namířená proti „upírům“ anebo „zmrtvýchvstalým“ se našla ve třicet z nich.
Tragické místo u vesnice Pien vyjevilo například hrob dítěte, mezi nohama měla jeho kostra zámek, ten jí měl v návratu nad zem bránit. Pochováno bylo hlavou dolů, to proto, aby po probuzení v úporné touze dostat se zpátky mezi živé kousalo do hlíny a mezi živé nikdy neodputovalo. Jeho znehybnění měl navěky pojistit snad i fakt, že kostře chyběla vrchní část trupu.
Ostatky dívky, která dostala jméno Zosia, svědčí o tom, že ji venkovská komunita považovala za obzvláštní nebezpečí. Obávala se, že je zvláště nebezpečnou strigou, démonkou, čarodějnicí, zlým duchem, který má obživnout a prahnout po lidské krvi. Vesnice se jí děsila tak moc, že opatření proti zmrtvýchvstání, s nimiž ji pohřbila, nepovažovala za dostatečná. Něco komunitu v reálném životě posléze vyděsilo natolik, že její hrob znovu otevřela. A kostru nebožačky vystavila zpřísněnému protiupírskému režimu.
