Jeden z únoscových identikitů. FBI ho doplnila i psychologickým profilem, působivým.
Muž kolem pětačtyřiceti, tichý, slušný, noblesní, elegantně oblečený, tmavý oblek, tmavý plášť, tmavá kravata, v ruce diplomatickou aktovku. Tmavé brýle, které neodložil ani poté, co se usadil do sedadla v docela zadní řadě letu číslo 305 ze Seattlu do Portlandu.
Zatímco se čekalo na odlet, objednal si bourbon se sodou, nezastíral, že je vášnivým kuřákem.
A nato, asi deset minut poté, co se letoun odlepil od ranveje a vydal se na svou kratičkou, jen třicetiminutovou trasu, podal letušce, která seděla za ním, lístek.
Small talk s únoscem
Slečna Florence Schaffnerová nijak teatrálně neprotočila oči, ale složený papírek si bez čtení dala do kapsy. Zase jeden z byznysmenů na služební cestě, co si myslí, že stevardky skočí po každém telefonním čísle! Jenže pán v obleku se sklenkou bourbonu v ruce, který se do letu zapsal jako Dan Cooper, nebyl z oné kategorie.
„Na ten lístek byste se ale raději měla podívat,“ napověděl jí jemně. Když vzkaz letuška přejela pohledem, její oči už bez viditelné reakce zůstat nemohly. „Slečno, v aktovce mám bombu a chtěl bych, abyste si ke mně přisedla,“ četla.
Poslechla, požádala však, docela příčetně, zda může bombu vidět. Muž ve slunečních brýlích ochotně souhlasil, předvedl ji vnitřek aktovky se čtyřmi barevnými válečky, záplavou drátů a baterií.
Vybídl ji, ať si píše jeho požadavky: 200 tisíc dolarů v dvacetidolarových bankovkách, dnes by to bylo kolem dvou a půl milionu dolarů, tedy asi 50 milionů korun, v ruksaku a čtyři padáky, dva přední, dva zadní. Tím naznačoval, že chce z letounu vyskočit s rukojmím. A že by úřady neměly hazardovat s nefunkčním vybavením. Letoun má přistát na mezinárodním letišti Seattle – Tacoma, kde mu všechno do letadla doručí.
Později instrukce a plán upřesnil. Na letišti stroj natankuje, a až dostane vše, co chce, všechny pasažéry propustí, odletí jen s posádkou.
Když se letuška Schaffnerová vydala se sepsanými požadavky do kabiny, vystřídala ji vedle únosce stevardka Tina Mucklowová. Později vypověděla, že muž, který si říkal Cooper, vůbec nebyl nervózní ani nepříjemný nebo snad surový, byl milý. Únosce se stylem.
A s upřímností a jakýmsi vtipem. „Není to proto, že bych měl zášť proti vašim aerolinkám,“ smál se prý na její dotaz, proč si k únosu vybral její leteckou společnost. „Je to proto, že mám prostě zášť,“ doplnil. Na oplátku se letušky optal, odkud je, a složil jí poklonu: „Minnesota je velmi pěkná.“ Když sáhl po další cigaretě, nabídl i stevardce – vzala si, i když přiznala, že s kouřením sekla.
Pak už letoun dosedl na zem k neplánované přestávce.
