Synonymem jména Trent Reznor je název jeho kapely Nine Inch Nails, jejímž je jediným stálým členem a s níž právě vydal nové album Hesitation Marks. Bezesporu patří do ranku alternativní hudby, ať už její nahrávky vycházejí na velkých vydavatelských značkách, nebo nezávislou cestou. Reznor nicméně mnohokrát zabodoval i mimo alternativní polosvět a právě tyto zásahy jeho jméno vynesly do obecného povědomí.
Jako autora scénické hudby ho znají filmoví diváci, a to nikoli z klubových, "artových" děl pro pár spřízněnců, nýbrž ze skutečných komerčních trháků z první ligy. Znají ho závisláci na počítačových hrách, z nichž některé, zatímco byl sám jejich "pařením" posedlý, ozvučil. A znají ho dokonce, což je největší paradox, fanoušci country. Největší hit Nine Inch Nails totiž udělal z Reznorovy písně Hurt až Johnny Cash.
Od dechovky k nové vlně
Reznorovo dětství se nijak zvlášť neliší od začátků života běžných Američanů střední třídy. Narodil se v roce 1965 v městečku Mercer v Pennsylvanii do slušně situované rodiny s německými a irskými kořeny, která podnikala v průmyslu zaměřeném na vytápění a klimatizaci. Rodiče Nancy a Michael se v Trentově dětství rozvedli a syna vychovávali prarodiče z matčiny strany.
Ti už v pěti letech odhalili jeho hudební talent a nechali jej učit hře na klavír, od kterého na střední škole přešel k saxofonu a tubě. První nástroj využil ve školním jazzbandu, druhý pak dokonce v pochodové dechovce.
To sice v americkém kontextu není nic překvapivého, takovou kapelu nemohla ještě v 70. letech nemít žádná škola, ale fanoušci budoucího industriálního divouse by se při poslechu jeho partů asi dost pobavili.
V 80.letech, kdy Reznor dospíval, byla aktuálním trendem nová vlna a do skupiny Option 30, která na ni byla stylově zaměřena, nastoupil jako do svého prvního vážnějšího projektu. Jako klávesista a zpěvák.
Následovaly další kapely různých stylových zaměření a více, či méně podivuhodných názvů - The Innocent, Exotic Birds či Slam Bamboo. Nebýt Reznorova vždy krátkodobého členství, dnes by o nich patrně nikdo nevěděl.
Freddy Krueger vs. Ježíš
Ze studijního hlediska se zdálo, že má Trent Reznor před sebou budoucnost "ajťáka". Nechal se zapsat a krátce studoval vysokou školu Allegheny College v pennsylvanském městě Meadville. Ale tehdy už mu naplno strašila v hlavě hudba a to, co se během studia počítačového inženýrství naučil, pak při její tvorbě bohatě zúročil.
První demosnímky vlastních skladeb s plánovaným názvem Nine Inch Nails v hlavě natočil v roce 1988 a některé z nich pak vyšly o rok později na prvním oficiálním albu tohoto projektu Pretty Hate Machine.
Název svojí kapely, tedy "Devítipalcové nehty", mimochodem Reznor nikdy uspokojivě nevysvětlil. Inspirace bývají nejčastěji odvozovány od údajně devítipalcových hřebíků, jimiž byl ukřižován Ježíš Kristus, ale zmiňovány jsou i proklatě ostré devítipalcové "nehty", jimiž své oběti likvidoval hororový Freddy Krueger z Elm Street.
Sám jako Prince
Album Pretty Hate Machine, které po vzoru obdivovaného multiinstrumentalisty Prince natočil Reznor prakticky zcela sám, ovšem za pomoci už tehdy výjimečných producentů Flooda, Johna Fryera či Adriana Sherwooda, sklidilo obrovský úspěch, nicméně prošlo "dvojím životem".
Pro spory protagonisty s původním vydavatelstvím na dlouhá léta zmizelo z pultů prodejen, bez ohledu na Reznorovu narůstající slávu. Až v roce 2005 bylo reeditováno v původní podobě a o dalších pět let později se dočkalo remasterované verze. Dohromady se ho však i tak prodaly v žánru nebývalé tři miliony kusů.
Album už jasně nalinkovalo styl, v němž se bude projekt Nine Inch Nails pohybovat: syrový industriálně laděný rock, postavený na elektronických a metalických zvucích. Mezi přímými vlivy lze jednoznačně odhalit jak americké Ministry, kanadské Skinny Puppy a britské Test Dept., tak tehdy narůstající scénu takzvané Electronic Body Music s centrem v Belgii.
Reznor se postupem času stal leaderem této podoby rocku a dnes je prakticky posledním jejím opravdu slavným a nadále nejen tvořícím, ale hlavně tvořivým exponentem. Pouze v jeho pojetí vlastně překračuje žánr pozici retra pro zasvěcené pamětníky, jak ostatně slyšíme i z jeho aktuálního alba.
Natočeno v domě smrti
Princip existence Nine Inch Nails byl naplněn už nejen prvním albem, ale i první koncertní šňůrou. Při ní musel Reznor, samozřejmě neschopný svou hudbu reprodukovat pouze jako sólista, najmout další hudebníky, kteří se v dalších letech v živé verzi kapely střídali jak svatí na orloji.
Druhé album The Downward Spiral z roku 1994 se stalo zatím nejúspěšnějším titulem Nine Inch Nails. Nakolik k tomu pomohl fakt, že jej Reznor natočil trochu provokativně v domě v Los Angeles, v němž byla v roce 1969 známým vrahem Charlesem Mansonem a jeho smečkou Family brutálně zavražděna žena režiséra Romana Polanského herečka Sharon Tate a její čtyři přátelé, zůstane asi navždy zdrojem dohadů. "Hledal jsem na různých místech a tady se mi líbilo nejvíc," vyjádřil se naoko bezelstně sám tvůrce.
Zorientovat se v další studiové tvorbě Trenta Reznora pod hlavičkou Nine Inch Nails není úplně jednoduché. Dvojalbum The Fragile (1999), následující With Teeth (2005) a konceptuální, posluchačsky hodně náročné Year Zero (2007) do řadové diskografie jednoznačně patří.
V roce 2008 ovšem vydal nejprve instrumentální titul Ghosts I-IV, který byl malonákladově k dispozici v různých vydáních pouze na objednávku přes web kapely, a následně další album The Slip, jež Reznor poskytl svým fanouškům zdarma ke stažení. Tak se stal jedním z průkopníků dnes vcelku běžného způsobu distribuce hudebních nahrávek.
S modelkou po boku
Rok po tomto workoholickém období vyhlásil, že si dává od Nine Inch Nails blíže nespecifikovanou pauzu, kterou přerušil až letos. Mezitím se oženil s filipínskou kráskou, zpěvačkou Mariqueen Maandigovou, která spíš než svými vokálními schopnostmi proslula odvážnými fotografiemi v časopise Playboy.
S tou nezaložil jen rodinu, jejímiž členy jsou nyní dva synové biblických jmen Lazarus Echo a Balthazar, ale také boční projekt How to Destroy Angels. Ten je zatím ke slyšení na albu Welcome Oblivion.
Není žádné tajemství, že se ani Trent Reznor během svého života nevyhnul alkoholu a drogám, zejména kokainu. Říká, že jeho závislost trvala pět let po vydání The Downward Spiral a byla nastartována depresemi po smrti babičky, která jej vychovala.
Zlomovým okamžikem, který jej přivedl k rozhodnutí se závislosti zbavit, bylo kóma po londýnském koncertě k albu The Fragile. Od té doby už je hudebník údajně zcela "čistý", jakkoli některé složky jeho tvorby mohou na první pohled svědčit o opaku.
Střílečky na plátně i na monitoru
Trent ReznorNarodil se v roce 1965 v Americe, studoval počítačové inženýrství. Pracoval jako asistent hudebního režiséra a chlapík pro všechno v hudebním vydavatelství, kde mu dovolili nahrát si o přestávce zadarmo dvě skladby. Protože nenašel hudebníky, kteří by jeho písně interpretovali podle jeho přání, nahrával je jako multiinstrumentalista sám. V roce 1989 vyšlo první album jeho projektu Nine Inch Nails a sklidilo velký úspěch. Zatím posledním počinem skupiny je album Hesitation Marks. V roce 2010 založil se svou ženou Mariqueen Maandigovou a Atticusem Rossem skupinu How to Destroy Angels. Kromě toho přispěl na alba jiných umělců, například Marilyna Mansona, je autorem hudby k počítačovým hrám i filmům a držitelem několika mezinárodních ocenění. |
Reznorova od začátku neobyčejně vizuální hudba, která je mimo jiné zachycena v mnoha originálních videoklipech, samozřejmě nemohla nechat chladnými filmové tvůrce. Už v 90. letech pracoval na soundtracích k tak slavným snímkům, jako jsou Takoví normální zabijáci Olivera Stonea nebo Lost Highway Davida Lynche. Jeho skladby se objevily například i ve Vráně, filmu Sedm nebo Resident Evilu. Logicky tedy ve vesměs pěkně temných kouscích.
Reznorovy filmové majstrštyky ovšem přišly až v posledních letech. To když společně s Atticusem Rossem stvořil kompletní soundtracky k Fincherovým opusům Sociální síť (2010) a Muži, kteří nenávidí ženy (2011). Za první si tvůrci odnesli Zlatý globus a Oscara, za druhý pak cenu Grammy.
S filmem svým způsobem souvisí i Reznorova práce pro tvůrce počítačových her, jichž je dlouholetým uživatelem. Ke střílečce Quake složil hudbu a k hororovému sci-fi Doom 3 naprogramoval alespoň zvukovou složku.
Daň za hit
Trent Reznor je jedním z komerčně i umělecky nejúspěšnějších zástupců alternativní hudební scény, o tom není pochyb. Nejenže se bez jeho jména neobejde žádná encyklopedie nebo žebříček nejvlivnějších hudebních tvůrců. Ve skutečně respektovaném a prestižním seznamu stovky největších hudebníků všech dob, který vyhlásil magazín Rolling Stone v roce 2004, obsadil čtyřiadevadesáté místo.
Jeho nahrávek jen pod hlavičkou Nine Inch Nails se prodalo po celém světě více než 30 milionů kusů, nepočítaje v to samozřejmě pirátsky "ukořistěné" downloady a vedlejší projekty. Dvanáctkrát byli Nine Inch Nails nominováni na cenu Grammy a dvě z nich, za písně Wish a Happiness In Slavery, získali.
Přesto se dodnes najdou spousty lidí, ochotných se do zemdlení hádat, že písňový epitaf Hurt, který Johnny Cash nazpíval v roce 2002, rok před smrtí, Trent Reznor zvěčnělému countryovému bardovi sprostě ukradl. I tak může vypadat daň za světový hit.
