Smrt vegetariána
River Phoenix byl považován za jednoho z nejtalentovanějších mladých herců nejen své generace: už v osmnácti byl nominován na Oscara! Naši diváci si ho pamatují jako mladého Indyho v Poslední křížové výpravě, celkový počet jeho rolí se zastavil na číslu 24, v poslední, ve filmu Interview s upírem, ho posmrtně vystřídal Christian Slater.
Narodil se 23. srpna 1970 v Madrasu v Oregonu, rodiče (působili jako misionáři sekty Boží děti hlavně v Latinské Americe) pojmenovali své ratolesti svérázně - prvního syna River (Řeka), následovaly dcery Rainbow (Duha), Liberty (Svoboda) a Summer (Léto). Nejmladší Leaf (List) se přejmenoval na Joaquina a jde ve šlépějích staršího bratra.
Jeho kariéra začala v sedmi letech, kdy se rodina konečně nastálo usadila v LA a matka začala pracovat pro televizi NBC. Při účinkování v reklamách si ho všimli režiséři a pak už šel z role do role, jeho snem však bylo stát se rockovým zpěvákem.
Na „star“ si celoživotní vegetarián nikdy nehrál, byl obětavý, kamarádský. Jeho největším přítelem se stal Keanu Reeves, poté, co spolu hráli ve filmu Mé soukromé Idaho pár homosexuálních prostitutů.
Šuškalo se, že lásku na plátně předstírat nemuseli, do jaké míry (a zda vůbec) byl jejich vztah intimní, ale těžko soudit. River navíc dlouhodobě chodil s Marthou Plimptonovovou, dcerou Keithe Carradina.
30. října 1993 zašel s přáteli a sourozenci do klubu Viper Room - patřil Johnny Deppovi, ten tam ovšem nebyl.
Bavil se až do půlnoci, kdy si začal stěžovat na dýchací potíže.
V částečném bezvědomí ho vynesli ven, i přes rychlou lékařskou pomoc zakrátko v nemocnici zemřel.
Pitva prokázala srdeční kolaps následkem předávkování, v těle mu našli stopy kokainu, morfia, diazepamu, marihuany a efedrinu!
Bylo mu 23 let.
River Phoenix jako mladý Indiana Jones
Z podílu na jeho smrti média střídavě obviňovala jak Keanu, který ho k nim „přivedl“, tak Johnnyho – za to, že byly v jeho klubu volně dostupné.
S tragickým koncem Rivera (jeho popel byl rozptýlen nad rodinnou farmou na Floridě) se dlouho nemohli srovnat, Keanu se dokonce psychicky zhroutil. Od té doby ani jeden žádné drogy nebere, Johny se ale předtím musel ještě vyrovnat i s alkoholismem.
Tíha vlastní slávy
Zubatá si pak na svou další oběť z řad mladých hvězd počkala sedm let a vybrala si Christophera Pettieta.
Ten je u nás sice prakticky neznámý (hrál spíš v televizi než ve filmech), nicméně v Americe patřil vedle Leonarda di Capria a „spidermana“ Tobey Maguira (oba byli i jeho důvěrnými přáteli) k „top“ idolům, objevil se v seriálech, které jsou považovány za legendární - Mladí jezdci, Pobřežní hlídka, Dotek Anděla, Chicago Hope, Star Trek, Strážce moře, Soudkyně Anna.
Z filmů, které běžely u nás v kinech, se objevil jen krátce v Bodu zlomu, ty, v nichž měl hlavní roli - Sbohem ptáčku či Neříkejte mamince, že pečovatelka zemřela - uvedla před časem Nova. Nicméně už jména jeho filmových partnerů vzbuzují úctu: George Clooney, David Duchovny, Roy Scheider, Patrik Swayze, Winona Rider, Christina Applegate, Denis Hopper, Hal Holbrook, Mark Harmon, Hector Elizondo…
Narodil se 12. února 1976 v Dallasu, původně se chtěl věnovat lyžování (a byl v něm úspěšný, dostal se až do reprezentace), k jeho koníčkům patřil i surfing (měl sedm prken, na každý den v týdnu jedno!).
K herectví se dostal víceméně náhodou ve dvanácti. I když ho hezký obličej s jemnými rysy předurčoval k postavám romantiků a snílků, měl nesporný talent - o tom nakonec svědčí i prestižní cena Young Artist Award za rok 1991 (a dvě předchozí nominace na ni).
Ta ho katapultovala k úspěchu. Během následujících tří let se objevil v patnácti (!) filmech či seriálech.
Dokázal se rychle přehrát z dítěte na teenagera, v dospělosti zájem o něj sice trochu klesal, nicméně role v televizi dostával dál - i když ne hlavní - třeba v seriálech Undressed či Soudkyně Anna. Zpráva o jeho smrti 12. dubna 2000 přišla jako blesk z čistého nebe, zvlášť když za příčinu koroner označil předávkování drogami.
Nikdy ho totiž kvůli nim nevyšetřovala policie, neměli stín podezření ani jeho blízcí. Pokud je bral pravidelně, musel to dokonale maskovat, těžký narkoman však asi nebyl, je nepravděpodobné, že by si při natáčení maskérky či kostymérky vpichů nevšimly.
Možná jen neunesl slávu, která ho spíš obtěžovala. Nepotrpěl si na hysterické výlevy pubertálních „fans“, naopak si pečlivě chránil své soukromí. Nic se nevědělo o jeho milostném životě, povedlo se mu své vztahy - pokud je měl - dokonale utajit, což se dá v Hollywoodu u mladých herců poměrně těžko.
Objevovaly se však u něj pocity úzkosti a napětí, byť neměly žádný racionální důvod, vědělo se, že má tendence k chaotickému a zkratkovitému jednání, při jednom takovém „záchvatu“ se možná rozhodl pro drogy.
Odpověď na to, zda šlo o nešťastnou náhodu či nehodu, si vzal do hrobu. Pravdivá bude zřejmě spíše první verze, měl moc rád svou matku Helen a těžko by odešel bez slůvka vysvětlení.
Jeho matka nechala jeho popel rozprášit do moře v Santa Monica v Kalifornii, na místě, kde nejraději surfoval. Aktu byli přítomni všichni blízcí, měl u toho být i Leonardo a Tobey. Bylo mu o rok víc než Riverovi…
Náhlá smrt
Stejně starý (či spíš mladý) byl Jonathan Brandis. Narodil se 13. dubna 1976 v Danbury, stát Connecticut. Už jako batole vypadal tak roztomile, že první reklamu „natočil“ ve dvou letech!
Vystupovat před kamerou ho pak bavilo čím dál víc, v šesti se objevil v televizním seriálu One Life To Live. Rodiče se poté (neměli s filmem nic společného, otec pracoval jako řidič autobusu) rozhodli přestěhovat do LA, aby jejich jediný syn mohl rozvíjet své nadání naplno.
Ve snímku Mist kickboxu si Jonathan Brandis zahrál s Chuckem Norrisem
Nejslavnější období začalo ve čtrnácti, pohádkou Nekonečný příběh II, následoval horor Stephena Kinga To, akční snímek Mistr kickboxu, komedie Berušky. V ní vystupoval v přestrojení za fotbalistku a vypadal tak sexy, až na něj „kolegyně“ žárlily!
Doslova celosvětovou popularitu mu zajistila role počítačového génia Lucase Wolenczaka ve velmi úspěšném sci-fi seriálu Strážce moře (uvedla ho Nova i Prima).
Není bez zajímavosti, že v roce 1994 pár měsíců pobýval v ČR, vznikl zde romantický snímek Dobrý král Václav.
Posledním film, v němž se objevil v hlavní roli, bylo Volání divočiny, to mu bylo dvacet. Poté se v několika dalších jen tak mihnul, tři roky (1999-2002) dokonce nenatočil vůbec nic. Aby se poté alespoň trochu udržel v povědomí - diváků i producentů - bral i „béčkové“ filmy.
11. listopadu 2003 byl s přáteli na večeři v restauraci a pak je pozval k sobě. Po návratu odešel z pokoje – a protože se nevracel, vydali se ho po čtvrthodině hledat. V chodbě druhého patra se jim naskytl příšerný pohled - Jonathan tam visel na nylonové šňůře.
Sice neváhali a ihned ho odřízli, lékaři mu však i přes veškerou snahu zachránit život už nedokázali.
Protože nezanechal dopis na rozloučenou, o motivu se pak hodně diskutovalo, pro ty, co ho znali, byl čin absolutně nepochopitelný. Neměl osobní problémy, nefetoval, pil pouze společensky. Nebyl ani nijak uzavřený, neskrýval své city, naopak si rád i dlouho do noci povídal s kamarády, mobil nikdy nevypínal.
Byl však k sobě až nadměrně kritický, zakopaný pes se skrýval možná ve frustraci, že nedokázal splnit vlastní očekávání a úspěšně se neetabloval na „velkého“ herce - zvlášť poté, co postavu seržanta Wakelyho v Hartově válce, o níž se domníval, že by mohla nastartovat jeho comeback, nakonec kompletně vystřihli.
Objevila se i teorie, že jeho neobvyklé jednání mohl výrazně ovlivnit lék proti akné Accutane, který měl podle některých odborníků nežádoucí účinky na psychiku (včetně sebevražedných tendencí).
Dožil se z našeho „čtyřlístku smrti“ nejvyššího věku - dvacet sedmi let.
Znuděnost životem
Brad Renfro (narozený 25. července 1982), který je na našem seznamu poslední, po filmové kariéře netoužil ani o ni neusiloval. Nebýt toho, že právě v Tennessee, kde do deseti let žil, natáčel Joel Schumacher thriller Nebezpečný klient, nikdy by se hercem (a to skvělým!) nestal.
Do konkurzu, kterého se zúčastnilo přes tisíc kluků, ho částečně i proti jeho vůli přihlásili rodiče. K svému velkému překvapení ho vyhrál.
Film slavil velký úspěch a on zrovna tak - odnesl si za něj hned dvě ceny pro mladé herce (Young Artist Award a Young Star Award), což se hned tak někomu nepovede.
Většina rolí, které hrál v dětství - až na výjimky jako Huckleberry Finn - byly vážné až tragické, na témata, jako je AIDS, pohlavní zneužívání, násilí, a kromě obdivu diváků mu přinesly i uznání kritiků. Za ztvárnění postavy mladíka fascinovaného nacistickou krutostí v přepisu novely Stephena Kinga Nadaný žák dostal na Festivalu v Tokiu cenu za nejlepší výkon.
Zda hraní v tak depresivních snímcích mohlo nějak ovlivnit jeho psychiku, je otázka, v každém případě nepatřil k duševně vyrovnaným jedincům, byl neklidný, přelétavý, náladový.
V šestnácti ho poprvé zatkli za držení kokainu a marihuany, to ještě (možná i díky svému jménu) vyvázl s napomenutím. Postupně však stanul před soudem ještě pětkrát - kromě jiného i za krádež jachty!
Těch si přitom mohl za honoráře koupit několik, možná myslel, že jako hvězda může všechno, nebo byl spíš znuděný životem a bral to jako adrenalinové zpestření. Vždyť měl ve dvaceti všechno, po čem touží většina mužů - slávu, peníze, krásné ženy.
I když o jeho úletech režiséři věděli, stále ho kvůli nespornému hereckému umění obsazovali, točil dva až čtyři filmy ročně.
Drogová závislost se však stupňovala, přešel na heroin - za jeho držení už vyfasoval tři roky „natvrdo“, ale trest mu byl nakonec odložen, ovšem jen za podmínky, že nastoupí odvykací kúru.
Nejdřív to vypadalo, že ho hrozba vězení přece jen ukázní, ovšem po čase se zase vrátil ke svému obvyklému způsobu života a na terapie přestal chodit - i když dobře věděl, že tím porušil soudní příkaz a může být kdykoli zatčen.
Dostával další nabídky, ale odmítal je, neměl zájem či motivaci, vzal až roli v - jak jinak než v násilném - povídkovém příběhu The Infomers, tu už však nestihl dokončit.
14. ledna 2007 po skončení natáčení vymetl pár barů, ale protože jenom po alkoholu neměl tu správně euforickou náladu, sáhl po heroinu, což byla doslova sebevražedná kombinace.
Přišel s přáteli na pokoj a tvrdě usnul. Ještě k ránu jej slyšeli chrápat, ale když vstali a přišli k němu, byl už pár hodin mrtvý.
Nekrolog mu napsala Susan Sarandon a Ian Mc Kelllen, což svědčí o tom, že jako herec i kolega měl své kvality. Žil však až příliš rychle a bohužel i krátce – 26 let.