Maskulinita není jen jedna, univerzální. A vyvíjí se.
Jenže zjistit, nakolik je mezi muži zastoupená, znamená znát její kontury, mít její definici, rozumět jejímu obsahu, jejím znakům. Jak však práce vedená Deborou Hill Cone, odbornicí na genderovou identitu z Aucklandské univerzity , upozorňuje, onen termín se používá na pokrytí celé řady mužských postojů.
Práce jejího týmu hned v úvodu poznamenává, že Google nabídne více než 10 tisíc článků, které byly na téma toxické maskulinity publikovány v posledních pěti letech. „Jenže mnohé z nich se toxickou maskulinitu nepokoušejí definovat, onen termín používají pro odsouzení,“ uvádí studie. Dodává, že toxickou maskulinitu kritizují jako nesoudržný nebo neexistující koncept i feministické autorky a autoři, například Sam de Boise.
Používání konceptu, který je sice univerzálně odsuzovaný, jenže nedostatečně definovaný, je problém, soudí autorský kolektiv aucklandské studie v magazínu Psychology of Men & Masculinities. Deborah Hill Cone a její tým vůbec nezpochybňují nebezpečí mužského násilí, radikalizace incelů.
Jen zdůrazňují nutnost přesnější definice, rozlišování mezi různými druhy maskulinity. A pokouší se určit, kolik mužů jaké typy maskulinity sdílí. A jak je mezi nimi zastoupena ta toxická.
