Tim Ferriss je supermuž, který z vás prý udělá alfa samce. Zatím z toho bohatne

Naučí vás, jak dopřát ženě patnáctiminutový orgasmus a jak zhubnout, aniž byste udělali jediný dřep. Budete nadupaní testosteronem, bohatí, odpočatí, se spoustou volného času, zdraví, šťastní. Timothy Ferriss je superguru moderního muže.

Úspěch v ringu i byznysu. Investoval do Twitteru i Badonga, studoval brazilské jujitsu, je prý mistrem sanda. | foto: secretmarketingsuccess.com

Nezastaví se vskutku před ničím. V jedné větě rozebírá přínos Senecova stoicismu, aby hned nato popisoval se stejným sebevědomím a zaníceností význam špenátu ve stravě.

Poradí vám, jak zadržet dech na delší dobu než slavný kouzelník Houdini (neprozradí ale už, k čemu vám to bude). Drží prý šampionský titul v sanda (čínský plnokontaktní bojový sport), přednáší ředitelům nejvlivnějších firem světa. A snad aby dovedl paletu svých dovedností do bizarní, extrémní pestrosti, je držitelem světového rekordu za nejvíc tangových otáček za jednu minutu za sebou (bylo jich 37).

Tim Ferriss je zkrátka expertem na všechno. Mnozí ovšem dodávají, že jako takový je, jak už to tak bývá, také šarlatán.

Hodně muziky za málo peněz

Narodil se v roce 1977 v rodině agenta s nemovitostmi a fyzioterapeutky a střípky pro své budoucí povolání poradce pro lepší život a vůbec lepší kde co sbíral hned od začátku. Základem celého jeho postoje je vše si ulehčovat. A to mu vždycky šlo.

V mládí například vyhrál onen zmíněný šampionát v sanda proto, že si povšiml jednoho pravidla, jemuž prý skoro nikdo nevěnoval pozornost: je-li bojovník třikrát vystrčen z ringu, prohrál. "Rozhodl jsem se z toho udělat svou hlavní techniku," chlubí se.

Takže zatímco se protivníci věnovali tomu, proč v ringu byli, tedy čínskému boxu a poměřování sil, soustředil se Tim na to, jak je vystrkat z ringu. "Všechny své zápasy jsem vyhrál takhle, technickým knockautem, a domů jsem se vrátil jako šampion," říká. Fungovalo to, kdesi vzadu ale máte pocit, že to byla spíš ukázka vyčůranosti.

V roce 2008 točil pro kanál History Channel vlastní show, v níž měl týden na to, aby si osvojil činnosti, které se normálně učí během několika let. Jeho první výzvou byla lukostřelba z jedoucího koně.

Z podobných zkratek si však Tim postupně udělal celý svůj koncept.

Poskládal se mu i z dalších a dalších pozorování, která mají stejného jmenovatele: nebát se dělat věci jinak. Poprvé na to kápnul, když byl na ročním pobytu v Japonsku. Země, která má spoustu zvyklostí naprosto odlišných od amerických či evropských, ho naučila zpochybňovat zaběhlé pořádky.

A když nastoupil do oddělení prodeje jedné firmy v Silicon Valley, už věděl, že jít na věc jinak se vyplatí. Měl lepší výsledky než kolegové proto, že zásadně telefonoval… před a po tradiční pracovní době. Zjistil totiž, že v ten čas nebývají v práci sekretářky, které jinak fungovaly jako bodygaurdi mezi jím a svým šéfem.

Je to prosté: odpočívejte a bohatněte

V roce 2000 založil firmu, která nabízela studentům potravinové doplňky na lepší výkony, to byl ale zároveň jeho poslední byznys takového druhu. "Myslím, že by sis měl dát tohle na stůl v práci," řekla mu jednou jeho přítelkyně a dala mu fotku. "Pracovní hodiny končí v pět," stálo na ní.

Ferris radí: zhubněte ledovou lázní

Dopřávejte si třikrát týdně patnáctiminutovou ledovou koupel, zhubnete jedna dvě, poradil v rozhovoru pro server AskMen.com Tim Ferriss. Bývalý výzkumník NASA mu prý totiž prozradil, že je-li tělo vystaveno chladu, spaluje kalorie.

Pořiďte si tedy tři pytle ledu vážící kolem 4,5 kil, dejte je do vany se studenou vodou, sedněte si, obložte si jimi břicho a vydržte tak deset minut, instruuje. Poté se potopte tak, že budete mít nad vodou jen větší část hlavy a ruce. Zůstaňte tak pět minut. Poslední minutu či dvě dejte pod vodu i ruce. 

Méně drastickou alternativou je studená sprcha, byť má mnohem menší účinek. A hubnutí prý prospívá i skořice. "Velmi snižuje glykemickou odpověď na zkonzumované jídlo," doporučuje Ferriss.

Ten imperativ si vzal k srdci, vlastně víc než to. Rozhodl se, že ke zbohatnutí stačí pracovat čtyři hodiny týdně. Právě tak se jmenovala jeho první knížka. Než našel vydavatele, dostalo se mu šestadvaceti odmítnutí. Když konečně vyšla, vsadil jako zcela neznámý autor na propagaci na stránkách bloggerů, s nimiž se znal. Netradiční cesta vyšla, jeho manuál se stal bestsellerem a dodnes byl přeložen do více než pětatřiceti jazyků.

Ferris v ní láká čtenáře, aby se stali členy nové bohaté třídy. Doporučuje jim "selektivní ignoranci" (e-maily nevybírejte častěji než dvakrát denně, nemusíte vědět vše, omezte telefonování), informační dietu (účastněte se jen schůzek, na nichž se o něčem rozhoduje, a ty byly neměly trvat déle než 30 minut).

Jeho zásadní, velmi praktickou radou jsou mini-odpočinky. Lepší než dřít se do důchodu a pak odpočívat je pracovat málo a odpočívat průběžně. Co třeba měsíc práce a pak odjet na tři měsíce na pláž do Brazílie? Pravda, to samo o sobě peníze na účet nepřivede. Najměte si proto po netu virtuálního asistenta z nějaké rozvíjející se země, třeba z Indie, jehož budete jen kontrolovat. Jednoduché.

Armádní specialista i pornoherečka. A statisíce králíků

Timovi, o němž jeho známí zlomyslně říkají, že většího workoholika neviděli, nakonec přinesla bohatství právě ona kniha. Navázaly na ni navíc další dvě, ta známější se jmenuje Čtyřhodinové tělo (vyšla stejně jako Čtyřhodinový týden i v češtině) a pokrývá na padesát oblastí lidského života, od spánku přes výživu po zdraví a sex. Ke všemu má Tim co říci.

Nejsem odborník na všechno, reaguje na své kritiky a objasňuje, proč tedy přesto může do všeho mluvit. Zaprvé, protože je celebrita, má otevřené dveře k expertům. Spolupracoval prý s někdejším vědcem NASA Rayem Cronisem, bývalým instruktorem sovětských speciálních sil Pavlem Tsatsoulinem i pornoherečkou Ninou Hartleyovou.

Zadruhé se už od svého pobytu v Japonsku vždycky ptá: "Co kdybych to udělal naopak? Když všichni radí, ať se se začne učit cizí jazyk slovní zásobou, co když začnu strukturou? Nenaučím se ho tak desetkrát rychleji?"

Vždy se také zaměřuje na anomálie. Vyhlédnu si, řekněme, sportovce, který má postavu naprosto nevhodnou pro běhání maratonů, přesto se mu v nich ale daří, a zjišťuju, proč, vysvětluje. Tam někde musí být zkratka k cíli, doufá.

Potom má též spoustu peněz na financování experimentů a hlavně, skrze svůj blog má k dispozici armádu milionu pokusných králíků měsíčně, na nichž může své koncepty a doporučení testovat. Vše si přesně zaznamenává.

Možná to vysvětluje, proč je ze všech poradců na život nejpopulárnější právě on. Možná je to proto, že do toho všeho míchá své filozofické vzory (kromě Seneky je to i americký individualista Henry Thoreau) a odkazuje se na Paretův princip, podle něhož pramení 80 procent následků z 20 procent příčin a Parkinsonovy zákony o fungování byrokracie. Možná je jeho barnumská reklama jen sofistikovanější a vtipnější.

Ne že by neměla sporná místa, příliš se to v ní například hemží pilulkami a potravinovými doplňky. Jeho názory na doping jsou ostatně jasné – a šokující. "Myslím, že chytřejší přístup k dopingu než zákaz by bylo nejdřív vybrat z každého odvětví či disciplíny sportovce, který má nejvyšší zaznamenané hodnoty, řekněme, testosteronu či hormonů štítné žlázy. A pak dovolit každému se k oné naměřené hladině pod zdravotním dohledem nadopovat," radí. I tam vedou ty zkratky.